Druhý prosincový

 

 

Pustila jsem se do nákrčníku. Vlna je nádherně měkkoučká a háčkování z ní je parádní. Nicméně i teď, když jsem před půlkou, nejsem si jistá, jestli to bude to pravé ořechové. Přeci jen mám raději šátek uvnitř bundy než na ní. Ale třeba to půjde...

 

Udělala jsem si radost a k svátku si pořídila kuchařinky. Jé, jak já se těším na jaro. Listuju, kochám se básničkami, cítím vůni stromů a plánuju...

 

Tento týden byl především ve znamení dodělávek na Hogu. Řekla jsem si, že budu dotahovat věci do konce, a tak jsem během tří dnů napsala dva články a pět patrol. A jak mě hřeje dobrý pocit, že jsem se na to nevykvákla a pustila se do toho. Nakonec mě to stálo méně úsilí, než jsem očekávala. Karty legend mám v kapse. Nicméně dokončím "modrý život", a tím to pro mě končí. Mám jiné priority... Zjišťuju, že vysedávání před počítačem mi vůbec nedělá dobře. 

 

 Potěšila mě! Moje bílofialová kráska!

♥

 

Každý den poslouchám Hraničáře dvojku. U háčkování, v autobuse, u žehlení. Je to tak dávno, co jsem to četla... Užívám si každou minutku. Výborný příběh. Napínavý jak hrom. Ještě že mám tolik dílů před sebou. Těším se!

 

 

 

V rámci další fotovýzvy a obhlédnutí rajónu se vyrazilo do lesa. No, do lesa... Tak už se tomu moc říkat nedá. Něco tam dřevaři pravda nechali. Ale je to bída. Už ani náš strom nestojí, zůstal po něm jenom pařez. Nicméně i tak bylo na procházce dobře, lesní lékárna má něco do sebe.