úterý 31. července 2012

Když se podaří, co se dařit má :o)

Bylo krásně dneska a nejen venku. Sice jsem vůbec ale vůbec nestihla to, co jsem chtěla, ale zase byly jiný věci, které stály za to! 

Tak třeba otevřít ráno okno a podívat se k východu... Žjóva! ♥




Dnes jsem kooonečně dodělala podložky pod skleničky do kuchyně. Neodolala jsem a vyzkoušela granny. Už jsem si tak zvykla, že na internetu vidím samý granny square, granny flower, granny hexanon... že mě název "babiččin čtvereček" v knížce s háčkováním docela rozesmál. Ale granny jasně vede, láska na první pohled! Tohle je jen taková zkouška vzorů a barev, můj favorit je vlevo nahoře. Jo, jinak Šári, tohle jsem si s sebou brala na Macochu. :o)



Dopoledne jsem dostala balíček. Panečku, v pátek odpoledne objednáno, v úterý doma! Kdyby snad někdo zatoužil po prima obchodě, tak tady. Barvičky budou do obyváku, zkusím povlak na polštář - hádejte, jaký vzorek? A v zásobě je spousta dalších doplňků. Původně jsem zamýšlela kombinaci barev úplně jinou, ale pak jsem na gauči uviděla naši oblíbenou aztéckou televizní deku a napadlo mě, proč ne zrovna tyhle teplé barvy?!



Kolem doby oběda jsem přemýšlela, co si ulovím k snědku. Což takhle malý černý mraveneček?



...a bratrsky se rozdělit se sousedem


Tou zelenou jsem se nicméně ispirovala a udělala si špenát. Domácí, ze zahrádky. 

Odpoledne se hlavně slunilo na balkoně v blízkosti pavoukovců a pak se taky peklo. Tentokráte sušenky. To je Vám mňamózní záležitost, dvě kolečka karamelového nebo kakaového těsta a mezi tím jahodový ne-li smetanový krém. To se to jednomu sbíhají sliny! 
Inspiraci nabídnu hned dvojí:


A když jsme u toho jídla, nedá mi, abych tu Alisiny dobroty nevychválila ještě jednou. Mávám, Alis, a děkuji! Když už byla trouba rozjetá :o), strčila jsem tam i plechy s rohlíčky. S těstem se skvěle pracuje, nelepí se a v pekárně vykyne za chvilku. Tenhle recept je u nás velice oblíbený. Rohlíky jsou lepší než z obchodu. Nejlépe chutnají s máslem. Další den je jenom pokropím a šoupnu na chvíli do trouby a zase jsou jak čerstvě upečené. Na dokonalost tvarů moc nehleďte, to víte, už jsem měli hroooznej hlad...



Hmmm, dnes jsem se s těmi odkazy nějak rozjela.
Prima večer i Vám a děkuji za návštěvy

Letní putování V

Tentokrát namířila naše dvounohá a čtyřnohá výprava své kročeje směr Moravský kras. Ráno se mi po pravdě řečeno moc nechtělo, nad hlavou mraky, déšť na spadnutí, ale pak jsem přeci jen zabalila pár nezbytných věcí do batůžku, přidala háčkování (co kdyby náhodou byla nějaká příležitost...) a nasedla do čtyřkolového oře. Po cestě opravdu začalo pršet...







Na místě naštěstí nekapalo. Placené parkoviště bylo už téměř plné, nebyli jsme jediní, kdo se vypravil na výlet. Naštěstí většina lidu mířila do jeskyní, což nebyl náš případ, Benji nemá jeskyně rád! :o))) Vyrazili jsme pěšourem k Punkevním jeskyním a pak pokračovali dál k lanovce a opět po svých nahoru na můstky.


úplně jak perníčky



Tady se díváme z dolního můstku na dno Macochy a nahoru na můstek horní. Bylo po dešti, voňavo, kluzko... Kroutila jsem hlavou nad některými turisty, kteří si vyšli v žabkách. Potkávali jsme spoustu cizinců, hlavně Poláků a Maďarů.



Na zpáteční cestě posilněni obědem (ano našel se i čas na pár dlouhých sloupků) začalo opravdu pršet. Nejlepší bylo, že v jeden okamžik svítilo slunko a pršelo zárověň. Zrovna jsme byli schovaní v lese, přes mokré listy se na nás usmívala modrá obloha, báječně se dýchalo, no prostě plesala jsem... :o)




Samozřejmě jsme i stavěli. Na světě je nový rekord - 9 na sobě! Ještě chvílu a můžem přejít na pyramidy...



I Vám přeji parádní zážitky na cestách doma i venku
a hlavně plesání nad krásnými obrázky maminky přírody


 

neděle 29. července 2012

Záhada

... háčkovaného schématu rozluštěna!
Už vím, jak se cítil Champollion, když rozluštil hieroglify na Rosettské desce - TRIUMFÁLNĚ!

☼☼☼


Pro někoho samozřejmost, pro mně vyšší level.
Chachá...




středa 25. července 2012

Letní stopou

Včerejší popolední siesta na balkoně. Paráda, o které si může dnes nechat jen zdát, protože leje jak z konve. Nevadí, naštěstí mám pár obrázků. 

hrnek dočervena






... stejně jako vlna háčkovaného košíku



Ke konci mi samozřejmě docházely klubíčka. Nezbývalo než pohledat v krabici a rantlík dodělat bílou. Košík samotný špatně drží tvar, vystlala jsem ho krabičkou. Třeba se mi poštěstí sehnat něco víc červeně ladícího, dočasně v pohosymbioze.  

 

Navečer jsme vyrazili za humna. Benji si užíval stopování už dávno schovaných zajíců a očuchávání nor myší havěti. Letní večery jsou obzvlášť pěkné - zvláštní vůně ve vzduchu, dozrávající obilí, cvrkot cvrčků, barevné louky... Občas máme štěstí i na netopýry. A nad hlavou úžasné scény nejrůznějších odstínů, které se mění po pár minutách.



Jsem ráda, že můžu žít na vesnici. Tady mezi poli mám často pocit, že takovou pastvu pro oči a duši bych v divadle nebo na výstavě nezažila. Jsem jednoduchý člověk, jeden západ slunce, žlutooranžová obloha a už sedím na zadku... ♥

 


Prímový den pod sluncem
(nebojte, ono za těmi mraky opravdu je)
Vám přeje



úterý 24. července 2012

Jablkový koláč

Ha, nový recept. Sice jsem měla trochu obavy, poslední dobou se mi nové recepty moc nedaří, ale tento stojí opravdu za vyzkoušení. 





Kynuté těsto:
190ml mléka
375g hladké mouky
1/4 kvasnic
2 lžíce cukru
špetka soli
75g měkkého másla

Obloha:
4 jablka
5 vajec
100g cukru

Drobenka:
hrubá mouka
změklé máslo
cukr
skořice



Vykynuté těsto vyválíme a přeneseme na plech. Vytvoříme okraje. Vejce s cukrem ušleháme do pěny a rozetřeme na těsto. Nahoru pak přijdou kostičky jablek. Z mouky, tuku, cukru a skořice vypracujeme drobenku, kterou celý koláč "podrobenkujem". Pečeme na 160°C asi 25 minut. Pomoučkujeme nejlépe levandulovým cukrem a HOTOVO! ☼

Nechte si čvachtat...




pondělí 23. července 2012

Letní putování IV

Po čase dešťů, říjnových teplot a zamračené oblohy jsme dostali chuť na další výlet. Šedá obloha neslibovala ani tentokrát žádné optimisticky modré naladění. I přesto jsme naložili našeho černého Krakena, přidali boty a batohy a vzhůru ven.







Bílé Karpaty nás přivítaly zhruba po hodině a půl. Startovací místo našeho nedělního puťáku na Velký Lopeník jsme našli až na konci obce Lopeník. Benji už se nemohl dočkat, až vyrazíme - jak jinak než do kopce. Letošní léto jsem se utvrdila v pocitu, že všechno důležité se nachází někde nahoře. Kopec byl tak prudký, že okolními scenériemi jsem kochala hned několikrát těžce popadajíc dech. Dokonce i slůňo vylezlo z pod mraku, aby se pobavilo naším šnečím výstupem.



Dokonce i Benji sem tam sedl na zadek a rozhlížel se kolem. U našeho hyperpsa činnost na výletě dříve naprosto zbytečná. Nestačili jsme se divit...



Stezka byla čím dál tím užší, kopec strmější, síly docházely. Několikrát jsme se chtěli obrátit na zpáteční cestu, naštěstí jsme tak neučinili. Terén byl různý - lesní cesty, asfalt - rovinka zřídka, většinou kopec. Spousta ptáků, srnek, sem tam nějaký dvounohý turista.



Na konci byla přeci jen  rozhledna. Nabrali jsme nové síly, pokochali se výhledem, poobědvali...


  
Benji vyhlídá pánečka, který se vypravil na rozhlednu bez něj.



Zpáteční cesta byla poněkud adrenalinová. Poslední úsek - ten samý, kde jsme tak funěli - jsme totiž shledali jako turistickou trasu vedoucí mezi dvěma pastvinami, kterou momentálně zabíraly krávy. Náš mazel viděl krávu poprvé, takže měl můj muž co dělat, aby ho udržel, jak se neustále přibližoval k ohradníku s cílem prozkoumat velká zvířata uvnitř. Tedy pokud se dvěma tenkým drátkům (někdy jen jednomu) dá říkat ohradník.



I krávy se docela čile zajímaly o černého tvora, který si to šinul po pěšině jak velká voda a poskakoval nepředvídatelně doleva a doprava.



V pohodě to probíhalo do okamžiku, než jsme ve vedlejší ohradě uviděli býka ležícího kousek od ohradníku obklopeného hloučkem krav. Zamrzli jsme v půli kroku. Jak bude reagovat na našeho čiperného psa? Popravdě řečeno neměla jsem vůbec žádnou chuť to zjišťovat. Benji nerad stojí dlouho na jednom místě a tak sebou začal ošívat. Krávy kolem býka začaly vstávat, černé torpédo kousek od nich se jim moc nezamlouvalo. Nic naplat, museli jsme pokračovat. S třesoucími se koleny jsem procházela kolem a hypnotizovala býka, ať zůstane ležet. Pochybuji totiž, že by dva drátky zastavily takovou almaru. Naštěstí Benji nezačal štěkat, to bychom zažili asi jiné dobrodrůžo. A naštěstí se býkovi nechtělo vstávat. Ani jsem ho nevyfotila, stabilizátor obrazu by mi zřejmě nestačil, jak se mi třepaly ruce díky katastrofickým scénářům honící se mi v hlavě. Dopadlo to dobře, kromě rozjitřených nervů se nic nestalo.

Výlet celkově byl moc bezva a díky býkovi jsme zažili i malé zpestření. 






Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...