neděle 28. října 2012

B.A.BINEC

Rodinná oslava dvojích narozenin dopadla výborně. 
 ☼♥☼♥☼

1. Dárky včetně brožky se líbily, čímžto udělaly radost i darujícím.

2. Obyčejné popíjení kávy a pojídání zákusků se během chvilky změnilo v zážitek, na který budeme vzpomínat ještě dlouho. 




Začalo to téměř nenápadně. Všechno to způsobila Kačaba prohlížející si můj pracovní koutek - už uklizený (časně ráno), protože tam nebylo volného místečka. Se slovy jéé, ukaž, týjo, to chci taky...
Všechny plány na odpoledne padly vniveč, když jsem otevřela krabici s látkami, korálkami a filcem. Oči zazářily, osadníci z Katanu byli nadobro zapomenuti a mně bylo jasné, co budem dělat. 

Kuchyňský stůl se během pár minut změnil v naprostý CHAOS. Ovšem chaos jen pro ty, co měli málo odvahy, aby se zapojili a přihlíželi z povzdálí. Ano, schválně ve slovesech píšu měkké I. Je Vám to jasné, že? :o).



Hrnky a občerstvení bylo odsunuty na druhý konec stolu, aby nepřekážely, a pro babinec přestal existovat čas. Chlapinec se přesunul do obyváku, vzal s sebou i kytaru, harmoniku, housle a mandolínu a dělal nám zvukovou kulisu.


Téma tvoření bylo hned jasné. Sovománie se usadila i u nás, takže jasně že sovy. A už kreslíme šablonky, vybíráme barvy, knoflíky, korálky... A přemýšlíme, zda k pověšení, nebo raději k zapíchnutí...



rychlokurz šití :o)



poslední úpravy...



TATA DADÁ



Posilněni chlebíčky, které z tácu mizely pekelnou rychlostí jsme se pustily do dalších dílek. 



A díky našemu setkání světu přibyl další háčkomil. 
♥♥♥




V hlavě se mi rodí plán. 
Už tam byl dlouho. Nenápadný. Skrytý. Sem tam vystrkující růžky za účelem: "Hej, tady sem, všimni si mě!" 
Plán, který musí ještě malinko uzrát. 
Plán, který se MUSÍ uskutečnit. 

Jestli se vydaří, určitě bude i zde. :o)




čtvrtek 25. října 2012

Jako spadané listí

... aneb filcohrátky s teplými barvami

Podzim je u nás ve znamení rodinných oslav narozenin a svátků, proto je třeba se vybavit nějakým tím dárkem od srdce a pro radost. 
Za oknem je říjnová mlha a to je to pravé ořechové počasí, abych vytáhla šití a "zařádila si". ♥ K takovéto činnosti je samozřejmé nějaké dobré občerstvení, nejlépe kafi. Pak už nezbývá než zapálit svíčku a jdeme na to. 





kuk do krabičky s korálkami
vybírání potencionální parády




kafíčko vyměnit za hrnek s čajem
tenhle je mix bylinkového a šípkového s jahodami
+ med



Samozřejmě nesmí chybět moje výstavní sklenice s odstřižky ze šití a háčkování. Že ještě není úplně výstavní, to vůbec nevadí. Zatím přemýšlím, jak ji dozdobit, až bude plná. Prozatím mi stačí pohled dovnitř a vím...
...že se ruce činí 
♥☼♥☼♥



a konečně samotné dílko
KVĚTINKOVÁ BROŽKA
Červený filc jsem si nachystala vedvoje, sešila a brožka je natolik pevná, že vycpávat nebylo potřeba.




Příjemný zbytek čtvrtečního dne



středa 17. října 2012

Pod švestkovými nebesy

Podvečerní prochajda v záhumenní.
Větrno, chladno ...
... ale i tak zahřálo.





Montebůů
Od posledního setkání s krávami mi hodně otrnulo. Klidně jsem se přiblížila až k ohradníku a klidně na dosah býka. Koleduju si... Tomu to bylo šumák, takže opravuju rčení: líný jako nažranej bejk.



Kukuřice sebrána, tahle poputuje přímo do balíčků "sušená".



Prý meterorit... Souřadnice zaznamenány...
Foceno mezi břízkami. 
Teda jestli tohle najdeš, tak seš dobrej!



Tomu nahoře...
N-A-L-É-H-A-V-É


Jsem ready! Fakt!
(nenapínej mě, prosím, moc dlouho...)



A doma zatím všechno kvete.
Jedna hezčí než druhá a dokonce vícebarevně.


Kuk do košíku.
Sice běh na dlouho trať (jako vše v mém životě), ale mě to neva. Užívám si očko za očkem. Navíc rozdělán druhý megaprojekt, takže radost na druhou. 



Dobrou a sladké sny,





pondělí 15. října 2012

Asi poslední

... letošní sklizeň levandule.
◦◦♥◦◦

Kde by mě napadlo, že bude kvést ještě v říjnu?!
V týdnu se má ještě oteplit, snad vykvetou i ty zelené květy, které jsou na některých rostlinkách... Zastřihávat ji teda ještě nebudu.



Levandulové pracovní dny Vám přeje,



neděle 14. října 2012

Dozelena, dohněda, dobíla

Sobota ve znamení akčnosti.
Nákup, oběd, vysát, dřevo...
Za oknem slůňo, tak jsme na řemínek zapli Benjiho a šli se provětrat.




Venku to vypadá jako na plátně malíře. Zelená se začíná přeměňovat na žlutou, sem tam červenou, ale zatím stále vládne. 
Naši "přehradu" vypustili, rybky vylovili, prý i toho macatého sumce, co si tam lebedil a teď je z toho jeden velký bahňák. No nevím, nevím, jak to bude s jarním rybomaratónem...



V lese tentokrát žádné houby nebyly, vymeteno, posbíráno už dávno před námi. Bylo tu o poznání chladněji, než na louce, kde hřálo slunko. Tentokrát jsme se vydali dál do lesa a za to jsme byli řádně odměněni... 



... objevili jsme lesní houpačku, zavěšenou vysoko ve větvích. Houpání se podobalo adrenalinovému zážitku. Jen svištění vzduchu kolem uší, nad hlavou zeleno a hnědo... Jupijouuu... 



Mé soukromé sluníčko, ať není tak smutno...



Na cestě zpátky jsme se rozhodli... 



... že si zajedem do Z., prý aby se "vidláci" dostali mezi lidi, jak poznamenal můj muž. Tož jsme teda jeli. Říkala jsem si, že přikoupím nějakou garderobu, když už tam budem.
Zvláštní, asi ženské "dělají hodně ramena", proto všechna trička, které jsem vzala do ruky, byly nahoře široké a postupně se dole zužovaly. Přeci jen jsem nakonec něco koupila, ač mě už opouštěly všechny naděje. Vínovou mikinu slevněnou o půlku. Dobrý kup. 
Pak jsme se zastavili ve známém fastfoodu, že zas po čase ochutnáme "mrtvou krávu", což je pracovní název pro hamburger. No, nic moc... Nějak jsem ji nemohla dojíst. Pán u vedlejšího stolku se ládoval s takovou chutí, že jsem se podivovala, jestli jíme to samé. Nejedli! On si koupil hambáče za 140 káčé, já jen za třicet. Asi jsem přece jen vidlák, tolik peněz bych za přemaštěný dlabanec nedala. 
Kolem obchůdku s čajem projdu "jen tak" málokdy, i tentokrát jsem vešla, obhlídla všechny vitríny s hrnečky a konvičkami (to můžu) a objevila ohříváček. Prý na každou konvičku. Vyzkoušeno! Potvrzeno! ♥ Původně koupen až na Vánoce. Ježíška jsem přemluvila, že potřebuju už teď dbát na pitný režim, tak že prej teda jo... ☼ 

Čajíčkujem!!!



Hrnkový jablkový...
Těsto:
2 vejce
¾ hrnku cukru
1¾ hrnku hladké mouky
100 g tuku
1 hrnek mléka
1 prášek do pečiva

Posypka:
oloupaná jablka nakrájená na plátky
lupínky mandlí
skořice
vanilkový cukr
drobenka s kokosem


Mějte se barevně!

pátek 5. října 2012

Večerní obloha

... na západě
Slibuje mnohé!
 ♥





středa 3. října 2012

P.O.M.O.J.E.M.

Dupla jsem si.
Občas jsem tvrdohlavá. V rámci možností a okolností samozřejmě. Dnes jsem se teda "vybarvila". Dupla jsem si! Sama před sebou. 
Z ničeho nic se v hlavě zrodil nápad, že bych si jednou taky mohla udělat fajnový odpoledne bez povinností v domácnosti. Odsunula jsem hromadu prádla na žehlení do nejzaššího kouta mé mysli (doteď ji stále úspěšně ignoruji) a oddala se slastnému nicnedělání. ☼ To vypadá v mém poddání takto:



Nejdřív je nutno utříbit myšlenky z pracovního dne a to se děje nejlépe u kávy. Dnes bonusově 2v1. Normálně bych si kousek kulaté máčené oplatky za nehorázných deset káčé nekoupila, ale nová chuť se musí alespoň jednou vyzkoušet, žjo?!
Fidorka nezklamala, zato kafi jo. Když mi nechutná kafe, něco se děje. Takže vynucené klidové odpoledne je i vnitřně schváleno.



Povinně pár sloupků, ať popojedem... 



Kolegyně v práci donesla pytlíček plněný fazolemi. Prý je jeho žmoulání dobré na unavené ruce. Pro myšomilce, háčkařky a pletařky IDEÁLNÍ. Půjčila jsem si ho a spíš jak úleva pro ruce to byla úleva pro hlavu, když jsem uslyšela ten parádní zvuk přesýpaných luskovin. Žjóva! Takže jsem vylovila staré látky, fazolky... A od té doby "hnětu" :o) a je mi fajn!



Byl by hřích nevyužít to dnešní slůňovatý počasí pro pobyt venku. Benji je vděčný za jakkoukoli procházku, tak jsme šli. Jak jinak, oblíbená trasa posledního měsíce. ◦◦♥◦◦ Fazolkový polštářek jsem vzala s sebou, nasál do sebe podzimní ovzdůší a vůni bylinek.

 

Zpáteční cesta v rytmu Tasi dele. I Benjiho to zaujalo, když mě uslyšel broukat si mou oblíbenou, s kterou startuji den. 





Večeři jsem si vychutnávala u knížky. Čtení u jídla je můj nejoblíbenější zlozvyk. Si stejně myslím, že u čtení jím pomaleji než normálně, takže vlastně mi to neuvěřitelně prospívá. Hlavně si to racionálně zdůvodnit... "Annu" mám jen ve slovenštině, což mi vůbec nedělá problém. Vzpomínám na svá študentská letá. Stačí přečíst pár listů a hned se mi na jazyk dere tato libozvučná řeč. Sranda toto.



 Víkend skoro za rohem, jsme v půlce!






P.S. Děkuji, Šárko, za srdcato. :o) 
Barevnou radostí jsou pro mne i Vaše návštěvy, takže děkuji všem!



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...