Poslední únorový

...zápis

Tento týden budu mít v paměti hlavně jako kuličkový. Běžně tohle na snídani nejím, ale když už to bylo v akci, tak jsem nemohla odolat. Špatně odolávám i večer, kdy křupinkuju ze sedmikráskové mističky. Někdy i třikrát. Mňam. Naštěstí to m. pojistila ještě jednou krabicí... 

Po téhle knížce jsem sáhla do knihovny, asi následek nedělního sledování Maharalu. Knížka je to zajímavá, píše se v ní o historii města. Ne že bych byla ten tip turisty, který náruživě čte všechny informační cedulky a cedule. Ale tahle knížka mně mile překvapila, napsána je humorným a velice čtivým jazykem. Zrovna se dovídám o Karlu tedy spíše Václavu IV. 

Projekt "miničvereček" jsem musela přepracovat. No teda spíše začít pěkně - nepěkně od začátku. Ale dobře mi tak. Kdybych neexperimentovala a držela se daného scénáře, nemuselo by to být křivý až hrůza. Ale pozitivem celé akce je, že jsem vymyslela nový vzorek, který se mi líbí mnohem víc než ten předešlý.

U háčkování, u čtení ale i u ledabylé práce na PC samozřejmě nesmí chybět má kávová sympfónie. Celý vesmír se zobrazuje v té béžovobílé mlhovině. Nejlepší jsou ty první horké doušky. Mlask!

Ke kávě by se samozřejmě hodilo něco mňamózního. O existenci  "foukaného cukroví bez foukání" vím už dlouho a taktéž dlouho jsem se připravovala na jeho pečení. Tak konečně došlo k realizaci.

Trochu mně zarazilo, že v těstíčku není ani ždibec cukru. Radši jsem to riskla jen s poloviční dávkou. Ale dopadlo to dobře. Sladkost se doplní obalováním v cukru. Možná příště ždibíček přidám i do těstíčka. Origoš recept je k nahlédnutí TADY.

Květena na okenních parapetech zřejmě tuší, že je za dveřmi jaro a pučí o 106. Poupátka i listy fialek jsou kouzelně chlupaté.

 

A z dnešní prochajdy na Montebů. Po dlouhé době bez čepice a bez rukavic. Jů! V jarním plánu je zaznamenáno, že musíme prozkoumat ten břízový remízek v kopci a taky na prochajdu mezi poly už se moooc těším.

Ať žije BŘEZEN!