Pro rozšíření obzorů

...hlavně těch duchovních

Zajímavé. 

Stačí jeden článek ve starém časopise u kadeřnice a už se chovám jako Columbo a pátrám po dalších informacích. 

Článek mi nabízel příjemné počtení s Janou Paulovou. Zaujalo mně hlavně to, že se dala na cestování po Indii, Africe, Americe - sama s batohem na zádech. Doma jsem se trošku porozhlídla a prostřednictvím gůglu narazila i na její oficiální stránky. Ty mně mimo jiné odkázaly na archiv Českého rozhlasu, kde jsem si našla rozhovory s touto milou herečkou. V její společnosti jsem háčkovala a šila (o tom příště) a bylo to žůžo. K zaposlouchání TADY. 

Objednala jsem si i její knížku a po pár večerů se mnou nebyla žádná řeč. 

Pravda, čekala jsem trošku víc. Na druhou stranu: kdybych já měla napsat knížku o svých cestovatelských postřezích a pocitech, asi bych to nenapsala lépe. Ač se na něco dívám jinak (i já mám své kopce), našla jsem tam pasáže, které mně nutily zapřemýšlet. 

"Myslela jsem na to, jak si pořád ještě občas namlouvám, že to svoje cestování řídím sama, ale kdybych se snažila držet se za každou cenu svého plánu, přijdu o bohatství, které mi přináší do cesty cesta sama. Děje se to někdě mimo mne, jako by existoval nějaký plán, který je daný, nesmím jej dopředu poznat, ale mám se jím řídit. ... Už nic neplánuju, protože se stejně ocitnu tam, kde mám být."

Připadá mi, že se horní pasáž hodí i pro život sám...

"Pozvolna ustávám s hodnocením lidí, věcí, zážitků. Jsou-li má hodnocení špatná, neznamená to přece, že hodnocený objekt je ve skutečnosti takový, je to proto, že mé myšlenky nejsou dobré. A jsou-li mé myšlenky dobré, jsem taková i já. Hodnotím-li něco jako špatné či dobré, je to jen věc mé mysli, která je neustále pozorovatelem, kritikem, soudcem, milujícím, odmítajícím. Všechno se odehrává jen a pouze v ní. To je ten pozorovatel v nás."

Se zájmem jsem si přečetla o jejím pobytě v Indii, kde se po tři týdny věnovala józe a všemu, co k tomu patří. 

Znám jogínské techniky čištění těla, ale sama jsem schopná si tak maximálně stříknout vincentku do nosu. Ale gázu bych tedy nepozřela... 

Jóga je úžasná věc, nikdy mně nevyvede z údivu. Sama o sobě jen z legrace říkám, že jsem jogínka (lotosový květ nedám). Náročnější cviky nezvládnu, věnuju se jen těm základním, ale cvičím je ráda. Na večerní cvičení při svíčce a relaxační hudbě se vždycky moc těším. Stačí dvě "rundy", hluboké dýchání, na konec relax a jsem jak znovuzrozená. ♥ I já jsem pak schopná cítít to "ticho a světlo", o kterém Jana ve své knize píše.