Po ránu

Můj beraní mozek je opravdu tvrdohlavý. 

 

Vím to a o to víc se moje duše směje (a nebráním se culení i navenek), když stojím v obchodě před chladícím boxem a před půlitrovým mlékem, které většinou v pátek nemají. Ale já si přála, aby tam bylo! Odpoledne mně kroky vedou do obchůdku, v kterém mají slůňovatý čaj, po kterém se všudemožně koukám a nic. Teď jo. Ale včera jsem na něj myslela...

Řekni mi teda: když to jde s malými věcmi, proč nechceš přijmout fakt, že to půjde i s velkými?! 

Vybrala jsem si z kusových sáčků čtyři druhy. Doma jsem zjistila, že jsou dva sáčky stejné. Nevadí, aspoň bylo snažší vybrat, který vyzkouším jako první. "Jarní pusa" voní po květinové louce se sedmikráskami, po našem Palouku.

Hodiny tikají. Říkám si, že nějak jinak než v týdnu. Je čas jít připravit nějakou mňamku na oběd. M. už nakrájel masko na nudličky, stačí nachystat zeleninu. 

Usrkávám kávu s kořením do yogi tea a přemýšlím o dnešním dnu. Napadá mně, co všechno bych měla udělat, ale dnes začnu s větou: "Chtěla bych..." ☼

Zátiší z minulého týdne. Přiznám se, že poslední dobou moc neháčkuju. Čtu, opečovávám políčko na zahradě, houpu se na houpačce, připravuju balkon... Háčkovanou deku jsem vzdala. Megadílo stojí příliš mnoho sil. Nechám si ji přeci jen na ten důchod.