neděle 31. března 2013

Velikonočně

Jéje, to jsou mi letos povedené jarní svátky. Máme oslavovat jaro a místo toho proklínáme zimu. Ale co, jednou to skončit musí!





Kvůli sněhovému nadělení ani nemohli přijet B., protože jak jsme zjistili od souseda, příjezdové cesty do vesnice jsou zasněžené a plné sněhovým jazyků. Škoda. Těšila jsem se. Asi se budeme muset podívat za nimi do Prahy. A tak velikonoční neděle byla ve znamení hlavně koláčových hodů. Ráno vypínali elektriku, tak měl M. zákaz dotknout se jablečného štrůdlu, který byl původně na snídani. Ale když jsme čekali návštěvu, hodil by se i ten při stávkující troubě. Nakonec jsem se přeci jen pustila do muffinů, které nakonec zbyly. :o)

Ještě že takové bílo nebylo včera. To by nemohli přijet naši s L. a K. Bylo to super, hlavně několikanásobné kapučínování, klábosení, řechtání se nad kronikama, šutrologování, hraní na kytary a pak taky ježdění po Evropě (K. pochopila pravidla VELICE rychle a samo že vyhrála) a ochutnávání šněků a belgických pralinek. 

V pátek jsem zkoušela nový recept na chlebík. Tmavý chleba se mi zatím ani jednou nepovedl, tak to už je teď minulostí. Recepis jsem našla TADY, ale až dole v komentářích u Klaris. Jestli se Klaris někdy dopracuje až sem, tak ji musím poděkovat. Vyzkoušeno přesně podle návodu, ochutnáno a uloženo. Budu péct zas! Sice jsem měla pochybnosti, jestli z toho šišoidu v pekárně, co na mně koukal, bude chleba, ale dobře to dopadlo. Nejlepší je na tom ta MĚKKÁ kůrčička.

Ingredience:
380 ml vody
2 pol. lžíce octa
2 pol. lžíce oleje
650 g mouky 
     150 g žitné chlebové
     150 g celozrnné žitné
     150 g pšeničné chlebové
     100 g hladké
     100 g celozrnné pšeničné
2 lžičky soli
1 lžička cukru
1/2 kvasnic
kmín, semínka



Pořád vypadává proud, tak snad se mi to podaří ještě dneska dopsat...


Krásné Velikonoce!


Doplnění
Málem bych zapomněla na událost číslo jedna a to nákup mého nového dvoukolového oře. Trvalo to více jak měsíc, ale konečně je doma. A co je ještě lepší, je úplně ale ÚPLNĚ podle mého gusta a výběru - poprvé v životě. ♥



úterý 26. března 2013

Zlomečky víkendu

Obrázky z minulých dní, pro mně tolik důležitých, protože to byl hlavně MŮJ víkend. Nechci ho zapomenout, bylo to moc prima. 
páteční rozjímání s háčkem
Netuším, jak dlouho mi nový projekt vydrží. Snad dlouho.






podvečerní pečeníčko
Připomenut starý recept, posypáno kmínem a dochuceno vajíčkovou pomazánkou. Pipušky už nesou! ♥




 
ranní vzpomínání na letní mátové pošušňání
(v sušené podobě)
Už se těším, až budu moct zase na lístky chodit na malou mátovou plantáž na balkon. Přece jenom čerstvé je čerstvé.



sobotní scrablování
Mám nového kámoše - Jonáše Tadeáše alias JT. Už dlouho jsem si ho přála, tak konečně... Třeba ho dokážu jednou také sama ušít. 



Scrablování nemělo vítěze (ne že by nám to vadilo) - měli jsme totiž jisté pochybnosti o správnosti zápisů bodů. No jo, taťka... :o)
"s kvakošema" za 18





středa 20. března 2013

A je to! ♥

 
Tento článek se měl původně jmenovat B.A.BINEC No. 3, páč včerejší odpoledne bylo ve znamení ženského minisněmu. Vypadalo to na tvoření, šití, háčkování... Ale zvrhlo se to! Tentokrát byla potřeba povídání si silnější. :o) 





Já jsem to nakonec nevydržela a vytáhla šicí stroj. Už jsem se totiž nemohla dočkat, až bude hotový můj béžovorůžovohnědý polštář. 
Vždy jsem radši, když na mně někdo při šití dohlíží, páč jsem hrozný "zbrkloň" (po mamince ♥). Naštěstí jsem se už naučila všechno přeměřovat a kontrolovat třikrát. Radši...



Tentokrát se mé kontrolorky přesunuly do obyváku, prý abych měla klid a probíraly novinky a tak. Pomóc! Nezbývalo než zapnout internet, najít virtuální pomoc Blanky a pustit se do díla. Trvalo to dlouho. Pěkně pomaličku, ať to nemusím předělávat. Ale nakonec se povedlo!


Pokořuju svůj šicí stroj a to se mi líbí. Vždy jsem se ho trošku bála. Ale to už nehrozí. Myslím, že budem kamarádi! ♥



Polštář má ještě k dokonalosti hodně daleko, ještě stále se počítám k začátečnici v háčkování a šití. Ale hrózně se mi líbí a pokaždé, když jdu do obyváku, spočne na něm moje očko.
Dneska navíc svítí slůňo, takže první jarní den jako malovaný.



Und dieses Foto ist für Dich Nataly. Die Seife riecht so schön. Aber zum Benützen ist das doch nur schade...




Přeji Vám krásné jaro se spoustou slunečných dní.


neděle 17. března 2013

Letošní poslední zimovíkend

...trávím hlavně doma.

Bacil se drží zuby nehty. Problém je, že nevydržím ležet v posteli, možná proto mně trápí, mrška, tak dlouho. Venku je zima až hrůza, ale ve středu už bude JARO! ♥ Včera jsem vytáhla na chvíli nos do té ledárny a hned mně zas začalo bolet v krku. Ale za ty kočičky to stálo.  





Sobotní odpoledne jsme trávili u kamionů. Záruka bolení břicha od smíchu nezklamala ani tentokrát. Hlášky typu "Furt jenom bečíš.", "Spadla mi stovka.", posuny po jedničkách, zkažené banány a podobně si budeme zas nějakou dobu připomínat s koutkama nahoru. A tak to má být. Dezert se ztrácel pekelnou rychlostí, hlavně já jsem ukrajovala, ostatní jeli spíš po chlebíčkách a slivovicových pralinkách. Ty mi taky jedou, ač slivovici užívám jen při bolení žaludku a to mám ještě husinu po celém těle.  



A samo že se pracuje na polštáři. Blani, Tvůj návod už mám nastudovaný a brzy ho vyzkouším. Tak drž palečky, ať to nějak nezvořu. ;o)



Pistáciové pokušení v jarních barvách, aneb když nás honí mlsná. V mističkách ještě od "nás z domu". Mňamky se do nich dělaly téměř každý víkend.
 


Prímový zbytek neděle


 

sobota 16. března 2013

Sobotní obídek

Zas po nějaké době jsem zatoužila vyzkoušet nějaký nový receptík týkající se hlavního jídla. V akcích vždy nakoupím různé druhy těstovin Panzani, které se mi vaří nejlíp a protože se ve spížce nahromadilo už spoustu balíčků, rozhodla jsem se pro zapečené penne. 






Ingredience:
kuřecí prsní řízky
tuk
1 lžíce (ostré) sojové omáčky (příště dám 2)
oregano
sůl, pepř
uvařené těstoviny
1 vejce
1 smetana na šlehání
strouhaný sýr

Na tuku orestujeme maso nakrájené na nudličky, přidáme sojovou omáčku, oregano a promícháme. Vmícháme do těstovin, osolíme a opepříme. Rozložíme do vymazané zapékací mísy a přelijeme smetanou rozšlehanou s vejcem. Zapečeme dorůžova - stačí zhruba půl hodiny.

A protože jsem toho udělala víc, zbylo i na zítřek a aspoň nemusím vařit. Zítra k tomu udělám ještě wokovou zeleninu, ať je to na talíři trošku barevnější. Dnes jsem si na ni vzpomněla, až když bylo jídlo hotové. Hlava děravá...



Nepečený dortík

Mám ráda nepečené dorty z otvírací dortové formy. Jednu dobu u nás hodně frčely. Na víkendovou snídani, na chuť, na oslavu. Pak mi začala forma reznout (jak je to možné?) a novou ne a ne pořídit. Někdy před Vánocemi se mi podařilo koupit jednu ve slevě a včera mi při listování v kuchařce padl do oka tento recepis. A protože se sešly všechny výše uvedené faktory, pustila jsem se večer do "vaření". 





Ingredience:
sklenice meruněk
velký balíček piškotů
rum
pomerančový džus
2 vanilkové pudinky
cukr

Tekutinu z kompotu doplníme do 700 ml džusem, přidáme pudinkové prášky, podle chuti cukr a uvaříme pudink. Formu vysteleme piškotami, pokropíme rumem (tentokrát jsem nedávala), pokryjeme pudinkem, poklademe meruňkami a pokračujeme ve vrstvení. Končíme pudinkem. Necháme vychladit. 



čtvrtek 14. března 2013

Můj oficiálně 1.

...háčkovaný polštářek je na světě


Už přes dva týdny hotový.

Sešitý na puntíkaté látce.

Vykoupaný.

Vyzkoušený.

Měkoučký.

Muchlací. 



Jen s tím sešíváním s látkou ještě móc bojuju. Takže se těším, Blani, až mi na svém blogu ukážeš, jak na to.



P. S. A pracuje se na dalším. ♥

středa 13. března 2013

Pro rozšíření obzorů

...hlavně těch duchovních

Zajímavé. 
Stačí jeden článek ve starém časopise u kadeřnice a už se chovám jako Columbo a pátrám po dalších informacích. 
Článek mi nabízel příjemné počtení s Janou Paulovou. Zaujalo mně hlavně to, že se dala na cestování po Indii, Africe, Americe - sama s batohem na zádech. Doma jsem se trošku porozhlídla a prostřednictvím gůglu narazila i na její oficiální stránky. Ty mně mimo jiné odkázaly na archiv Českého rozhlasu, kde jsem si našla rozhovory s touto milou herečkou. V její společnosti jsem háčkovala a šila (o tom příště) a bylo to žůžo. K zaposlouchání TADY




Objednala jsem si i její knížku a po pár večerů se mnou nebyla žádná řeč. 
Pravda, čekala jsem trošku víc. Na druhou stranu: kdybych já měla napsat knížku o svých cestovatelských postřezích a pocitech, asi bych to nenapsala lépe. Ač se na něco dívám jinak (i já mám své kopce), našla jsem tam pasáže, které mně nutily zapřemýšlet. 

"Myslela jsem na to, jak si pořád ještě občas namlouvám, že to svoje cestování řídím sama, ale kdybych se snažila držet se za každou cenu svého plánu, přijdu o bohatství, které mi přináší do cesty cesta sama. Děje se to někdě mimo mne, jako by existoval nějaký plán, který je daný, nesmím jej dopředu poznat, ale mám se jím řídit. ... Už nic neplánuju, protože se stejně ocitnu tam, kde mám být."

Připadá mi, že se horní pasáž hodí i pro život sám...

"Pozvolna ustávám s hodnocením lidí, věcí, zážitků. Jsou-li má hodnocení špatná, neznamená to přece, že hodnocený objekt je ve skutečnosti takový, je to proto, že mé myšlenky nejsou dobré. A jsou-li mé myšlenky dobré, jsem taková i já. Hodnotím-li něco jako špatné či dobré, je to jen věc mé mysli, která je neustále pozorovatelem, kritikem, soudcem, milujícím, odmítajícím. Všechno se odehrává jen a pouze v ní. To je ten pozorovatel v nás."

Se zájmem jsem si přečetla o jejím pobytě v Indii, kde se po tři týdny věnovala józe a všemu, co k tomu patří. 
Znám jogínské techniky čištění těla, ale sama jsem schopná si tak maximálně stříknout vincentku do nosu. Ale gázu bych tedy nepozřela... 
Jóga je úžasná věc, nikdy mně nevyvede z údivu. Sama o sobě jen z legrace říkám, že jsem jogínka (lotosový květ nedám). Náročnější cviky nezvládnu, věnuju se jen těm základním, ale cvičím je ráda. Na večerní cvičení při svíčce a relaxační hudbě se vždycky moc těším. Stačí dvě "rundy", hluboké dýchání, na konec relax a jsem jak znovuzrozená. ♥ I já jsem pak schopná cítít to "ticho a světlo", o kterém Jana ve své knize píše.


úterý 12. března 2013

Domkem nedomkem (7)


Právě… jsem našla tu kouzelnou skladbu z včerejšího večera, která mi pořád zní v uších.
Světlo je zadní strana stínu...
Ve světle slyším mandolínu...
 Ticho je čtvrtý rozměr štěstí...
Ticho je strom svázaný lýkem...
Láska jsou proužky na posteli...

Venku… je větrno. Hnědá peřina zakrývající levanduli se zvedá, ale nemám sílu zajít tam a spravit to. Předpovídají sníh. Snad se spletly, o bílou nadílku už letos nikdo nestojí.

 

V domku… je ticho, teplo. Během dvou týdnů, co jsem tady na blogu nebyla, se stalo mnoho událostí. Mimo jiné jsem zatáhla za ruční brzdu a zpomalila - udělala jsem si čas jen na důležité věci, mezi které internet rozhodně nepatřil. Bylo to moc fajn a doufám, že to tak bude i dál. Sem tam potřebuju taky "připít tichu bílým mlíkem"...
Na zahradě… je nachystáno na jaro, všichni stojí v pozoru a pokukují po obloze a teploměru, jestli už smí vyrazit do hnědého terénu.
Benji… ...Divoko naše je neustále v pohybu, už netráví tolik času chrupáním na křesle. Pořádně prohnat kočky, to je jeho nejmilejší činnost.
Pracuji… na tom, abych se dostala do stavu "zdravá".
Právě čtu… poslední díl jedenáctidílné série Hraničářský učeň.
Plánuji… uvařit si kafi do sedmikráskového hrnku. Snad mi už konečně po delší době zachutná.
Top obrázek…



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...