čtvrtek 25. dubna 2013

S pablesky léta

Bublání. Fontánka běží letos poprvé a mně její zvuk připomíná parné letní dny, které mám tak ráda. Nakláním slunečník, aby mi slunce nesvítilo přímo do očí, když zachycuju slova do deníku na svém klíně. Sivá slova nakloněná doprava, psaná tužkou se zebrovitými proužky. Od té doby, co znám H., píšu tužkou moc ráda.



"Je to!" zvolá najednou t. stojící v "polní" kuchyňce. Svolává jedlíky k večeři. První jidlo venku. ♥ 


Vzduchem se prohání hmyz. Sem tam se zaleskne pavučina. Vše je ozářené jasem slunka, které se pomalu přibližuje k horizontu. Užívám si zpěv ptáků proložený hovorem nebo zvukem letadla, jehož jedinou viditelnou stopou jsou dvě tenké linky oddalující se od sebe, aby se nakonec úplně ztratily.


Zkouším opatrně, jestli se už čaj, který jsem si vzala s sebou, dá pít. Vzduch okolo se rázem naplní kořeněnou vůní a já se ji marně snažím zařadit do správné kategorie. Badyán? Kardamom?



Obracím list a nedá mi to, abych nezvedla hlavu od popsaných řádků. Pozoruju květenu sousedních zahrad, ale hlavně rozkvetlé stromy hrající hlavně růžovou a bílou barvou.
Přilétla vlaštovka. Raduju se na jejím bujarým letem. A už tu má kamarádku.



Slunko zapadá za kopec. Téměř okamžitě mou pokožku na holých pažích olízne chladnější závan vzduchu. 
Den končí.
Těším se, co přinese ten další.





neděle 21. dubna 2013

Jestřábí zátoka

...od Susan Wilsonové





Charlie Worth je novinářem a právě se zabývá psaním článku o havárii bojového letadla z konce druhé světové války. V jiné situaci a s jiným tématem by jednoduše napsal sloupek, aniž by ho to nějak blíže zajímalo. Ale tentokráte je to jiné. Jeho matka totiž v té době v Jestřábí zátoce pobývala ve starém době po babičce a právě tam ji zastihla zpráva, že Charlieho otec, americký voják, padl zřejmě do zajetí. 

Opět povedený příběh. Ze začátku vzpomíná Charlieho matka Vangie na svůj pobyt v Jestřábí zátoce. Četlo se to dobře, připomínalo mi to mé loňské léto. Říkala jsem si, že je to prima odpočinkové. Nijak zvlášť jsem to nehltala, ale bavilo mně číst. Pak se děj dostal do přítomnosti a vypravěčem bylo najednou více postav. A v tom dostal příběh grády a už jsem se nemohla odtrhnout, musela jsem to prostě dočíst. 




sobota 20. dubna 2013

Jak na větrné hůrce

...mi připadalo dnešní odpoledne. Fuča i zima byla docela pořádná. I tak byl v plánu balkon - hlavně tedy oddělat starou zástěnu, vymydlit zábrádlí dohněda, utřít šňůry, zamést, umýt šutříky...

a...

vytvořit hrncovou miniskalku
(v plánu je samozřejmě mnohem více květeny)



a pověsit prádlo



A posléze vyrazit ještě chvilku na zahradu a pustit se do zušlechťování skalky. Nebýt toho, že mně děsně hodila mlsná na švestkovej koláč (který jsem musela ještě upéct), byla jsem tam ještě teď.

Hurá, balkonová sezona pomalu ale jistě začíná!



Hovězí maso na zelenině


Dnešní oběd se opravdu povedl. Recept se hodí i pro sváteční hodování a mně při včerejším plánování co uvařit napadl jako první. Dokonce se odvažuji stavět ho na stejnou ne-li vyšší úroveň než hovězí plátky na oreganu a to už je co říct. 






Ingredience:
hovězí maso
1 cibule
2 mrkve
2 petržele
hovězí bujon
tekuté maggi, sůl
jíška

Postup v kuchařce jsem si zjednodušila, připadal mi zbytečně složitý. Orestujeme cibulku, přidáme maso nakrájené na větší plátky a opečeme. Pak už jen nahrubo nastrouhanou zeleninu, bujon a dusíme doměkka. Zeleninu můžeme rozmixovat, já jsem ji nechala tak. Ráda vidím, co jím. Ochutíme a zahustíme jíškou. Dávám tmavou, takže i omáčka je spíše tmavší. Podáváme s brambory.




Po ránu


Můj beraní mozek je opravdu tvrdohlavý. 


 

Vím to a o to víc se moje duše směje (a nebráním se culení i navenek), když stojím v obchodě před chladícím boxem a před půlitrovým mlékem, které většinou v pátek nemají. Ale já si přála, aby tam bylo! Odpoledne mně kroky vedou do obchůdku, v kterém mají slůňovatý čaj, po kterém se všudemožně koukám a nic. Teď jo. Ale včera jsem na něj myslela...
Řekni mi teda: když to jde s malými věcmi, proč nechceš přijmout fakt, že to půjde i s velkými?! 

Vybrala jsem si z kusových sáčků čtyři druhy. Doma jsem zjistila, že jsou dva sáčky stejné. Nevadí, aspoň bylo snažší vybrat, který vyzkouším jako první. "Jarní pusa" voní po květinové louce se sedmikráskami, po našem Palouku.


Hodiny tikají. Říkám si, že nějak jinak než v týdnu. Je čas jít připravit nějakou mňamku na oběd. M. už nakrájel masko na nudličky, stačí nachystat zeleninu. 



Usrkávám kávu s kořením do yogi tea a přemýšlím o dnešním dnu. Napadá mně, co všechno bych měla udělat, ale dnes začnu s větou: "Chtěla bych..." ☼



Zátiší z minulého týdne. Přiznám se, že poslední dobou moc neháčkuju. Čtu, opečovávám políčko na zahradě, houpu se na houpačce, připravuju balkon... Háčkovanou deku jsem vzdala. Megadílo stojí příliš mnoho sil. Nechám si ji přeci jen na ten důchod.




neděle 14. dubna 2013

S motyčkou v ruce

 

Neděle ve znamení práce na zahradě. Nepřeháněla jsem to. Obhlídnout, trošku pokopat, odplevelit. Něco zmrzlo, něco zůstalo, něco kvete, něco se zelená... A taky pozorování koniků, padáků a letadel nad hlavou. Benji byl samozřejmě se mnou. Vykoupaný, vyfénovaný...
A celé jaro a léto je teprve před námi. To je jiný pocit než na konci října. ♥



Milý Johne

...od Nicholase Sparkse







Co to znamená doopravdy někoho milovat? Tuto otázku si klade Johh, trochu ztracený mladík, který se dal z nedostatku jiného programu naverbovat do americké armády a na dovolené se stačil osudově zamilovat do neobyčejné dívky, studentky speciální pedagogiky Savany...

Tak tenhle příběh jsem si vybrala včera večer, když jsem si nutně musela něco přečíst. Skvělá volba. Výborně napsané. Dokonce jsem uvažovala, jestli to nedočíst celé místo spánku. O to hezčí bylo nedělní ráno. Celý den o ni přemýšlím... Asi si budu muset udělat přestávku, než se začtu do něčeho jiného. ☼



Sobotně

Plány byly původně jiné: výlet k b. přehradě. Ale po prouzkoumání předpovědi počasí jsme se rozhodli přeci jen zůstat doma. Nakonec se předpovědi nevydařily, ale mi si sobotu užili výborně i tak:
s obídkem v kanadské restauraci, stříháním lvího Benjika, výpravou pro zástěnu na balkon, první letošní bouřkou, věšením prádla venku a slůňovatým počasím po dlouhatánské době. Jaro je tu!


Můj nejoblíbenější ptáček je opět zpět. Čekala jsem je až na konci dubna, kolem svátku sv. Jiří a svým dřívějším příletem mi udělaly radost. Juch! ♥



středa 3. dubna 2013

Mákový

...hrneček

můj nový objev
z městského
bazárku








už ozkóšený
a GUT.




pondělí 1. dubna 2013

Domkem nedomkem (8)

Právě… u nás končí den a s ním i sváteční dny a volno s nimi spojené. Nabrali jsme trochu sil na ten další týden, který bude kratší o jeden pracovní den.



Venku… se začíná stmívat mnohem později. Vypadá to docela zajímavě - ještě o půl osmé je trocha světla, člověk by čekal vrcholící jaro nebo začátek léta a přitom se nám na zahradě válí spoustu sněhu.



Na zahradě... Dnešek byl prozářený sluníčkem a s blankytnou oblohou a spolu se sněhem je to dechberoucí kombinace. Dopoledne jsme šli stavět sněhuláka - teda JÁ jsem stavěla a M. radil jak. Rada "Válej to z kopce!" byla fakt cenná. ☼ Výsledkem byl mimozemský sněhulák podivných tvarů. Chudák vydržel jen do odpoledne, pak se rozpadl.



I přes to, že bylo všude bílo, bylo docela teplo a za chvíli jsem odkládala čepici a rozepínala bundu. Benjiho stavění moc nezajímalo, musel si hlídat svůj rajón. Sem tam se nechal zmást letící sněhovou koulí a pak se štěkáním vztekal, kam se mu ten divnej míček schoval.



Záhony schované pod peřinou, jen sem tam náznak, co bylo a zase bude na tomto místě růst. 



Nakonec jsem se nechala zlákat hrami stékajících kapek tajícího sněhu a po dlouhé době se nechala unést nad sekvenčním snímkováním. 



V domku… dnes panuje ospalá nálada. Nebo spíš sváteční? Stihla jsem jen půlku toho, co jsem chtěla, ale ani mně to nevytáčí. Zítra je taky den. Zasadila jsem levandulku, bude cukr, med, sušenky, vonné pytlíčky...


 
Právě čtu… Mám ještě rozečteno od posledka. Teď moc nečtu a ani neháčkuju. Někdy je potřeba si udělat čas na své myšlenky a ty poslední dny víří kolem a mění mé postoje a vidění světa. Dnes jsem si uvědomila, že nesouhlasím s tvrzením, že je můj život daný předem, že už je dopředu dáno, co se stane. 
Chci si o svém životě rozhodovat sama. Jen já sama si ho vytvořím podle představ. Jestli smutný a černobílý, nebo barevný, naplněný radostí, pohodou a štěstím - to záleží jen na mně samotné. Věřím v sama sebe a v to, že jde k sobě přitáhnout jen to dobré a to, co si člověk přeje svým srdcem.
Plánuji… si nechat zdát ten nejkrásnější sen, jaký se mi může zdát. 

Top obrázek…
Stojím na křižovatce a nemám strach jít svou vlastní cestou!
♥ 





 
 

Černá hodinka

...s elektrikou

Včerejší příspěvek nakonec vyšel, i když to neustálé vypínání proudu a mé vypínání a zapínání kompjůtru se ani na prstech spočítat nedalo. Naplánovali jsme si černou hodinku a jako na potvoru zapli proud a už nastálo. :o) Neva. Udělali jsme si ji i tak.






Bavili jsme se tím, že jsme vymýšleli nová slova na písničku začínající "Za hotelovou zdí". Neznám autora, neznám slova, jen ta prvá. M. ji předtím hrál na harmoniku a já si ji broukala s ním. 

Za hotelovou zdí
mladá dívka sní
o princi na koni,
co lesem uhání.

Přes města vesnice,
daleké hranice,
rovnou k hotelu,
v závěsu kapelu.

Za hotelovou zdí
šašci žonglují,
večer na scéně
tváří se dotčeně.

Půjčená kapela
hráti nechtěla,
princ na koně sed,
z města ujel hned.

xxxx ... já
xxxx ... M.

Určitě to spolu dotáhnem daleko.




Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...