neděle 25. srpna 2013

Dožínkově

Sláva jak hrom.
A tři Grácie opět spolu.
Těšili jsme se všichni moc a ohromně to nakonec dopadlo.
Takžo jak to všechno bylo...

Nejdříve předání daru k tomu dalšímu kroku do života. Líbil se. ♥

 


Poté trocha pracovní terapie, protože bylo smutno. A jak víme - dělání, dělání, to smutky zahání. Pomohlo to dokonale, málem bychom u nudlostroje strávily i odpoledne. Technika byla v momentě odkoukána a už se koulelo a řezalo, jen chuděra trouba nevěděla, jestli už má péct, nebo počkat až za chvilku.

 


Konečně hurá do města. Nejdříve jarmark. Lidu mrakota, stánky ve čtyřech řadách, člověk nevěděl, kam se dívat dříve. Ale i tak nakonec srdéčko zaplesalo po pár dárcích na památku.



Následovalo občerstvení u zmrlinového stánku a přesun na radniční schody. Jako v Cortoně, jako v Cortoně. M. si dal neobvykle punčovou zrmrzlinu a Kačaba mixovou tříšť 2v1. Lžičenek bylo dostatek, zůstalo i na doma. 
:o)

 


Poslední nákupy a hrabárna ve stříbrném ale bohužel i předraženém ráji. Nechali jsme jim to tam všechno, i tu parádní sovu s oranžovýma kukadlama.



V zahradách bylo fajn. Lidi jsme nechali za sebou a šli nakouknout na černé labutě, nakrmit divokou zvířenu pod molem (pět chlebů a rohlík byl v momentě v trapu), málem utopit boty, poobjímat stromy a prošlapat známé i neznámé klikaté cestičky.

 
 

 
Večer se pak konal velký mač. Jak velký jsme poznali až na jeho konci, páč jsme za umístění dostali dokonce i stužky. Ještěže Kačaba vyhrála. Asi by nepřežila červenou nebo bílou stužku... 

 


Díky tam, bylo to žůžo!



čtvrtek 22. srpna 2013

Montebůů

 
 

Když jsem před lety odcházela z našeho domu, bylo mi smutno. 
Vždy jsem si myslela, že se budu vracet k rodičům na stejné místo, kde jsem vyrůstala, kde jsem měla kamarády, koupala se v řece, toulala se lesem...
Noc co noc jsem se vracela ve snech. 
Musí to být úžasné žít v jednom domě od narození až do smrti.
Znát každičký jeho detail - i v jeho okolí v každém ročním období.


 


Všímám si detailů.
Tady.
Už nebloumám po hnědozeleném koberci v předsíni, neslyším šustění akátů a nekoukám s hrnkem čaje v ruce z kuchyňského okna na les.  
Přesto jsem si to všechno zapsala do paměti. 




Tady z kuchyně dohlížím na vrbu, z pokoje na červené růže. 
Z šeříku na dvoře nám chodí ujídat vosy.
Na střeše se pořádají sněmy koček z celé ulice. 
Z houpačky na zahradě je vidět široko daleko. 
Na schodech u potůčku se báječně čte a háčkuje.
Kousek nad domem nám parkuje Velký vůz. 




Les tu žije svým vlastním životem.
Na polích se prohánějí srny a zajíci.
Na Čarolouce to voní po mateřídoušce a lesních jahodách. 


 


A na Montebůů mi pokaždé dojde, jak mi to tu přirůstá k srdci čím dál tím víc.



úterý 20. srpna 2013

"Kysaný" koláč

Dostala jsem chuť na něco dobrého.
Chtělo to však něco nového, neokoukaného, neochutnaného.

Základní recept jsem našla tu, malinko jsem si upravila k obrazu svému podle aktuálních zásob. Vznikla netradiční buchta. Jednak kvůli tomu, že se do těsta přidává zakysaná smetana, jednak proto, že stav spíže na mně vybafl jen višňový a broskvový kompot.




Ingredience:
2 vejce
2 kelímky zakysané smetany (kelímek použijeme jako odměřovadlo)
1 kelímek cukru
2 kelímky mouky - 1 hladké / 1 špaldové
1 prášek do pečiva
podle potřeby mléko

+ ovoce - v mém případě višně a broskve

+ drobenka - z mouky, tuku, cukru a skořice

Pak už jde vše ráz na ráz. 
Těsto → ovoce → drobenka.



Šup s tím do trouby. Vyhřát na 180°C a pak na 150°C horkovzdušně tak půl hodinku. 
Pak už jenom umýt nádobí, uvařit kafi a těšit se.

 

 


Musím častěji kombinovat různé druhy ovoce, experimentování se vyplatí. Alespoň v tomto případě tomu tak bylo.

Dobrou chuť




pondělí 19. srpna 2013

Semo tamo fimo II

O dárky z minulého článku si jste si napsaly pouze dvě, takže dneska rozdáváme. 

Pro Tebe, Šári, bílomodré kolečko a dva náramky...



Nechtělo se mi losovat a chtěla jsem udělat radost oběma, pustila jsem dneska do fimování znovu. Vznikla tato kombinace cernitové hmoty a korálků.

Für Dich, Nataly, habe ich diesen Schmuck hergestellt...

 


Mějte se modře...



neděle 18. srpna 2013

1/2 a chlup

Větrníková deka

Kdysi malé sedmihlavé hádě.
Dnes 104 čtverečků. Zatím.
Sloupek k sloupku.
Košík s barevnými klubíčky.
Háček v ruce co chvíli.
Zaháčkované(á) paprsky slunka ze zahrady, radost při úpravách v domě, vůně borovice a lípy z koupání, nejteplejší odpoledne na zahradě v H., tiché rozjímání...
Všude byla se mnou. Prostě patří k tomuto létu. 

 
 
 
 
 
 
 


 A chumlání už TEĎ!
 ♥

 


Těším se...
Moc...





čtvrtek 15. srpna 2013

Tak a onak

Na řadu přišel úklid schodiště. 
Po úpravách v domku poslední zaprášená štace.
Uf, mám to za sebou.
Kytky jsem vzala na dvůr pořádně osprchovat. Benji okamžitě nabral směr bouda, co kdyby ho panička náhodou zmerčila. Neboj, bude koupel. A brzy. 



Věšák se dočasně změnil na sušárnu. Žlutá růže roste nahoře na zahradě a červená - ta je od schůdků u potoka. Letos kvete už podruhé a nádherně voní.

 


K snědku jsem dnes vyzkoušela pizzu od Moniky. Pro mně rajčatová s olivami (přesně podle mého gusta, v pizzerii totiž černé olivy nevedou), pro muže salámová. Pizzový moc není, sní prý jen půlku. Vůbec totiž nemá hlad. Půlka pizzy zmizela, pak další čtvrtka a nakonec i ta poslední. :o) Takže mávám Na kopeček a děkuju. ♥



Večer jsme se byli s Obludkou projít. Sólo, páč M. brousil blatník na motorku. Naše psisko už je docela rozumné. Udržet jeho temperament na vodítku a přitom ještě fotit... Asi už pochopil, že je to pro mně životně důležité zvěčnit tu krásu okolo, a tak na povel "zůstaň" sedne a já můžu DOKONCE udělat i detail. ☼

 
 
 


A ještě chvilku posedět na balkoně. Brrr, večer už bývá docela zima...

 

 
Mějte se hezky
a děkuji za Vaše návštěvy.



 

Venku / doma

Sklízíme.
Nejenom rajčata a okurky, ale i brambory. Tahle činnost patří k těm méně zábavným, ale když vidím, že odpoledne "v bramborách" tráví i většina obyvatelstva naší vesnice včetně dětí, není to zas až tak hrozné. Asi kolektivní duch, nebo co... :o) 

I Benji je v zajetí brambor. Teda spíše bedýnek s bramborama, které mu zatarasily cestu ze zahrady na dvůr. Byl z toho krapet rozpačitý, protože se je bál přeskočit. A to kdysi dělal agility, trdýlko naše.


Kromě brambor nám na poli rostou...

 


...i srdcata
Jak lehké je dát srdce na dlani.



Brambůrky v akci při dnešním obědě. Nejraději mám červenou odrůdu, vydrží déle a jsou chutnější. Máme i žluté, ale těch je každoročně míň a míň.

 


Kočičáci na zahradě si v mezičase labužnicky užívali nicnedělání. Před záhonem s levandulí. Rádi se válí i přímo mezi keříky a v keřících (k mé pramalé radosti).

Co to tady voní?



Mně se chce tak spááát...

 


Večer jsem zasedla ke stolku s cernitovou hmotou a hrála si se zbytky z minulého fimování. Pustila jsem se do maličkých ozdůbek na zavěšení. Na dárek, úchytku, klíče... Poslední dobou jsem posedlá texturami a otiskovátky...

 


Pohodový slůňovatý čtvrtek