neděle 22. září 2013

B.A.BINEC No. 3

Už dlouho plánované zářijové oslavy jsme díky dešti neplánovaně spojili s babským handmade sněmem, tentokráte v duchu polymerové hmoty. 




Kuchyňský stůl byl přeměněn pomocí starého prostěradla na pracovní stůl, abychom se všechny a všichni vešli. Pospolu. Tak, jak to máme rádi. ♥




B.A.BINEC 
= Babský antidepresivní binec (neboli bordel)

Babský proto, protože pánové se zapojí jen málokdy. Tentokrát aktivně přihlížel taťka, který dělal třetí ruku a ochotně podával, co kdo potřeboval a k čemu mu nestačily horní končetiny. 




Antidepresivní proto, že chmury jsou pro tyto okamžiky zapomenuty. Teď na ně totiž není čas. Hledají se vhodná vykrajovátka, přemýšlí se o nejlepší barevné kombinaci, hledají se brýle... 




A binec - ten je teda vždycky. Ale nám to neva. Na jídlo se většinou zapomíná, ale hrnečky s kafíčkem nebo kofola, ty prostě nesmí chybět.


 


Fantazii se meze nekladou. I z důvodu, že jako lektorka jsem asi jen o lekci napřed před ostatními. Tudíž se každá může vyřádit po libosti. Třeba zrovna u míchání barev...


 


Kačaba oslnila svými dortíčky, zákuskami a cukrovím. Chlapská část se málem dala nachytat, že je to k jídlu. :o)))


 


Já jsem se snažila proniknout do tajů skládání barev. Růžová se mi tam úplně ztratila, ale co na tom. Nakonec to při řezání vypadalo jako flákota masa :o), čehož jsme hned využily a udělaly pár naušnic ve tvaru hovězího. 


 


 ***

 HOTOVO a nachystáno do trouby.

 


Dobře bylo. Dík za tyhle akce, jsou prostě nej!

Prima start do nového týdne,
 



Dýňový džem

K podzimnímu vaření patří neodmyslitelně dýně. Pěstujeme je teprve asi pět let. Moc se mi líbí ozdobné dýně, kterými si každým rokem okrášlujeme dům. Těm jedlým jsem na chuť přišla teprve po vyzkoušení dýňové čalamády. Používám ji nejenom jako "kompot" k obědu, ale přidávám ji i do pomazánek a dokážu ji "zobat" jenom tak. 
Od máminy kamarádky se mi podařilo získat recept na dýňový džem. Dýni v ní vůbec nepoznáte. Nezasvěcenec se lžičkou v ruce označí oranžovou mňamku za meruňovou marmeládu. To už mám vyzkoušeno! :o)

 


Ingredience:
1,5 kg očištěné dýně
60 dkg cukru
1 balíček kyseliny citronové
1-2 meruňkové tresti
1 balíček pektogelu

Oloupanou a nahrubo nastrouhanou dýni smícháme s cukrem a necháme 24 hodin odležet. Druhý den přidáme kyselinu citronovou (na 6 naběraček dýně dáme 1 lžičku kyseliny citronové). 
Vaříme, až je směs sklovitá a téměř měkká. 
Vmícháme pektogel a ještě 5 minut povaříme.
Hotový džem ochutíme trestí.
Sterilizujeme 20 minut při 85ºC.




Pod čarou
Až budete neúspešně shánět meruňkovou tresť, zkuste to v drogerii. ;o) 
U nás ji měla za úkol sehnat mamča. U našich zase taťka. Oba ji nezávisle na sobě koupili v drogerce, v potravinách prý není. Sice si ani jeden nemůže vzpomenout, jak se ony drogerie jmenovaly (ach, ta hlava...), ale já bych tipovala Schlecker nebo DM.

Tak úspěšný lov a ještě úspěšnější vaření.



Švestková nutela

Tento recept vylepšuju každým rokem a je stále lepší a lepší. Loni jsem nahradila kakao mléčnou čokoládou. Letos kakaový pudink vanilkovým. Dokonce i množství cukru jsem snížila a moučkový nahradila třtinovým. Trochu s obavou jsem ochutnávala hotovou nutelu, ale experimenty se vyplatily. Zkrátka: MŇAM!



Ingredience:
1,5 švestek
100 ml rumu
250 g třtinového cukru
vanilkový cukr
1 tabulka mléčné čokolády
1 vanilkový pudink v prášku




neděle 8. září 2013

Rejvíz



Po dlouhé době jsme mohli vyrazit na výlet zase v pěti. 
Jako kdysi.


 


Nebyli jsme tu poprvé.
Tentokrát tu bylo moc lidu. 
K Mechovému jezírku jsme nedošli.
Podle mého názoru je Vrchovištní potok mnohem zajímavější.


 

 

 

 




čtvrtek 5. září 2013

Hledači

...pokladů

Prý.
Ale já si myslím, že jádro pudla bude někde úplně jinde.




Kešky. 
Stačil článek v časopise a museli jsme zjistit víc. Ne že bychom nevěděli, what´s go, ale doposud nás to nějak míjelo. 
Bez gépées, prý není potřeba, jen se souřadnicemi vyrážíme na místo M.




Po čtvrthodině marného snažení najít alespoň nějakou stopu, kde a jak a co, máme v jednom celkem jasno. Lom nedaleko bude určitě zajímavější než objevovaní neexistujících schovávaček a ničení pavoučích sítí. 


 

 


Benji si vyzkoušel běh do vrchu, M. zase klouzání po zadku dolů. Jako kluk tu řádil s kamarády, naštěstí to ještě nezapomněl. :o)





I tady je někde ukrytá truhla plná blýskavých penízků, nebo alespoň plastová dózička s hračkou z kindrvajca. 
Třeba ji někdy objevíme. 
A třeba taky ne... 
Co na tom. Samo místo je zlatým pokladem. ♥



středa 4. září 2013

Sklonkem léta

Zjišťuju, že nesnáším jakékoli pevně stanovené termíny. Žádný řemeslný klub o páté nebo vyjížďky ve čtyři. 
Úplně nejlepší je odpoledne neplánované - naprosto spontánnní, podle chuti, počasí a energie. ♥


 


Nejkrásnější část léta je tu a my ji trávíme hlavně venku. Nahřát kosti na sluníčku na horší časy, protáhnout tělo krátkým výšlapem a důkladně prokysličit mozek.




Stačí nalít koffee do termosky, přidat čokopiškoty, přibalit deku a foťák a už se jde. Tentokrát jsme zakotvili pod Čaroloukou. Vzduch tu voní zralým ovocem z blízského sadu a člověku se tu pročistí hlava neskutečnou rychlostí.


 



₪₪₪



Učím se každý den děkovat. 
Být vděčná.
Za to, co mám. 
Ne za to, co bych mohla mít. 
Tak trochu z ocele a tak trochu smířená... 



pondělí 2. září 2013

Blíže k Bohu...

 


O víkendu jsme zabalili batůžky, přibrali dobrou náladu a vyrazili do světa. Kousek od Mohelna se nachází step. Kouzelné místo, úplně jako z jiného světa. Na rozloze několika kilometrů čtverečních se nachází travnatý ekosystém, kde najdete miniatury některých známých rostlin. Teplota tu bývá o deset stupňů vyšší než v blízkém městečku Mohelnu. Jediné, co tu kazí tu správnou atmosféru venkovního amfiteátru, je blízká elektrárna Dukovany. 


 
 


Vybrali jsme si naštěstí tu správnou trasu, která vedle převážně z kopce. To, jak je prudký terén v opačném směru, jsme zaznamenali díky procházejícím turistům, kteří nemohli popadnout dech a odpočívali co dva metry. Lidí jsme tu potkávali jinak docela málo. Pár rybářů a dva keškaře hledající dobře ukrytý poklad. 


 
 


Dole u řeky jsme byli svědky nebývalé podívané. V hloubce zhruba metr jsme uviděli u dna nějaký pohyb. Po chvíli jsme zjistili, že je to had. Jak se tam dostal? Že by ho upustil nad hladinou nějaký pták, který ho ulovil? Litovali jsme hada, že se ve vodě určitě utopí. Jak jsme však po chvíli zjistili, had pod vodou zřejmě vůbec netrpěl. Asi po pěti minutách svíjení se u dna zamířil do menší hloubky a najednou vyplaval nad hladinu a zmizel v rákosí. Netušila jsem, že se užovky umějí potápět a vydrží pod vodou delší dobu! Těžko ovšem říci, zda se jednalo o užovku. 


 
 


Na zpáteční cestě jsme se zastavili na rozhledně Babylon, obhlédnout okolní kopečky...


 


...a v rosa coeli, jejíž ostatky musí udělat dojem na každého návštěvníka. Nebýt hlučné skupiny svatebčanů, kteří tu pobíhali a fotili se, jako by byli jediní na světě, mohla jsem dotknout i Jeho. Tak někdy příště...


 
 
 




Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...