úterý 22. července 2014

Tož tak...

  
  


Přišel déšť a ochlazení, které se dá počítat spíše na hodiny. Neva. Zahrada pookřála a my s ní. Navečer jsem musela rozsvítit lampičku, docela nezvyklé poslední měsíc. Vytahuju mé oblíbené krabice a hraju si s korálky a látkami. Pan stroj je potěšen, že se mu věnuju, i když remcá, že ho zanedbávám. M. ho bude muset namazat, aby si nestěžoval tak hlasitě.


 
 


Po nedělním setkání s K. přišla úleva a radost. Čistá radost bez jakýchkoli příměsí čehosi nepatřičného. Jsem happy.
Když jsme se cestou domů stavovali v marketu něco si ulovit, smály se tam na mně cukety. Mám pramálo zkušeností s přípravou této zeleniny, protože M. ji nemusí. Nee - to není to správné slovo. Lepší je: nechce. :o) Ale léto je časem experimentů a navíc M. se stravuje v práci, tak jsem ji vzala s sebou. Náhled do kuchařské knihy a...

Zapečená cuketa
  Původní recept vyžaduje tvrdý sýr a parmezán. Leč pohled do lednice říká jedno. Není to, ani ono. A jak už jsem zmiňovala to experimentování... Zkrátka a dobře - leda tak balkánský sýr, v čemž nevidím zas tak velký problém. Cuketu oloupu a rozpůlím. Vydlabu jadérka a do rýhy naleju směs s rozšlehaného vajíčka a sýru. Zapeču půl hodiny (těžko říct, jestli se to tam má nechat déle) a hned DVA dny po sobě se láduju touhle variací alá co dům dal, protože je to fakt dobrý.


 
 
 


Na zahradě se snažím trochu zkrotit jahodníky, které jsou čím dál tím bohatší nejen na listy, ale i škvory, kterým se pod nimi náramně daří. Nic proti škvorům, ale odcuť pocuť. Pouštím potok, zas po čase je dostatek vody i na toto zpestření zahradní oázy. Téměř okamžitě se zahradní práce zvrhávají v makrokosmos a clonokosmos, vytahuju foťák a fotím, co se fotit dá.
 ☼


 
 
 
 
 
 


Kozičky na Dračí louce vystřídala planá mrkev. Tyhle změny mě letos velmi baví. Drápeme se do svahu a libujeme si, jaký je parádní vítr a jak to dneska bude určitě dobře lítat.
Lítá to dobře.
Tak dobře, že Kite skončí hnedle po první letové zkoušce na hrušce. A je dolítáno, říkáme si. Naštěstí to dopadlo dobře (přesně jako v pohádce), drak zručně sundán a pokračujem v řádění (i když kousek níže v dostatečné vzdálenosti od stromů).
Esíčka, nálety, rozpažení, připažení, nahození, "úaáááá"...
A taky válení se v trávě, plátěňáky od hlíny, pusa osmahlá od slunka, průzkumy (co je mrkev a co už mrkev není) a úskoky do pšenice (pardon, vlastně do ječmene).

Jak říkají v rádiu:
"Život se nemá uspěchat, život se má žít."
Sice to ještě pokračuje dál v nějakém (pro mně) nesmyslném dodatku, ale tohle je z toho nejlepčí.
"Úaáááá!"

 

Pod čarou
Jóó, a míček (či jak se tomu nadává) na badminton je z ořešáku zase doma.


2 komentáře:

  1. A tak já mu ji zas nenutím. Třeba na to přijde sám, že je dobrá. Tak jako s celerem. Celer ne a ne a najednou mu zachutnala celerová polévka. :o)

    OdpovědětVymazat
  2. Oh sieht das lecker aus!! Ich glaube, das muß ich mir heute abend machen :D. Danke für's Zeigen!
    LG Nata

    OdpovědětVymazat

* Díky za Vaši milou návštěvu na mém blogu. *