středa 29. října 2014

Když je vymeteno

 
 
 
 
 
 

 
Juch, juchajda na Vyhlídku. Už jsme tam tááák dlouho nebyli. Naposledy tam byl jen M., když jsem ho vyslala na šípky. Nebe modroučké, dokonce bylo tepleji než včera, i když na Vyhlídce foukalo jako vždycky. Tentokráte jsme pronikli hlouběji na Území nikoho. Tráva tu tvoří měkkoučké koberečky, šípkových keřů je tu tak deset. Třešničkou na dortu bylo objevení (jistě stoletého) dubu.


 
 

  
Z plánovaného velkého herního mače nakonec sešlo. Nevadí. Dostali jsme se alespoň k novým hrám od Lucie Ernestové. Evropou křížem krážem jsme za tu půl hoďku, co jsme hráli, zvládli čtyřikrát a hned dvakrát proběhl lítý boj o Reykjavík. :o)
 
 

1 komentář:

  1. Oh, die Handschuhe kenn ich doch... ;-). Schöne Fotos! Wie heißt das Brettspiel?

    OdpovědětVymazat

* Díky za Vaši milou návštěvu na mém blogu. *