neděle 18. května 2014

Příborský S. Freud

 


Počasí je celý týden nanicovaté a protivně upršené. Pokud chceme jet na výlet, musíme vymyslet něco pod střechou. 
A tak jsme vyrazili do Příboru.
Místní rodný dům Sigmunda Freuda jsme našli až na několikátý pokus, v mezičase se opět drobně rozpšelo a my už se nedočkavě rozhlíželi po úkrytu. 


 


Před malým domkem stojí i měděná pohovka. Škoda že byla mokrá, jinak bychom se určitě zvěčnili i na ní. Signmund v tomto domě strávil jen první tři roky života, pak se rodina odstěhovala do Lipska a do Vídně, ale Freud se tu často v mládí vracel.


 
 
 


Po zaplacení nás slečna pokladní vybavila audiprůvodci, kteří na nás pořád mluvily rusky, a poslala nás do místnosti s barevnými štokrlátky a videem, kde jsme se dozvěděli základní informace o narození a životě slavného psychiatra. Přečetli jsme si jeho citáty...


 
 
 


... a vystoupili po schodech do patra, kde jsme procházeli několika místnostmi se sluchátkami na uších a v každém pokoji si vyslechli jiné vyprávění. Dokonce jsme našli i hrušku, o které se Freud zmínil v nahrávce.


 


  Chachá...



neděle 11. května 2014

Hrrr na něj

 


K mému Panu stroji vždy přistupuju s velkým respektem. Pomrkávám po něm a docela dost stojím o jeho přátelství. Jenže ne vždy mi práce na něm přináší radost, páč zkušeností je pramálo.
Dnešní upršená neděle přímo vybízela ke stavu příměří.
Lákalo mě ušít si obal na diář, ale vědomky jsem samotné šití odsouvala čím dál tím víc. Jako vždycky...
Tak dost! S takovou kámoši nikdy nebudem.
Zařídila jsem si speciální šicí místečko, kde bude moct být Pan stroj vytáhnutý, jak dlouho budu chtít, aniž bych ho musela uklízet. Dříve jsem se "roztáhla" v kuchyni u jídelního stolu a právě to uklízení, aby bylo kde jíst, bylo to nejotravnější. Naštěstí má náš domek dostatek místností. 
Použila jsem starý PC stolek, desku jsem sešroubovala skoro až dolů, abych k němu mohla přisunout ratanové křesílko, a vše přisunula k oknu. Jednak kvůli světlu, jednak kvůli výhledu z okna na muškáty a tu nejúžasnější vintage rýnu (ta modrá) široko daleko. :o)


 


Vybavena teoretickými znalostmi od m. - co a jak - jsem se pustila do díla. Díky jejím praktickým radám zkušené "šičky" (obal na zápisník šila v pátek) jsem si své šití náramně užívala. K tomu kofi, pak čaj, výhled ven a šumění deště. ♥ 


 


Výsledek mě ohromil a zvýšil sebevědomí. Pro něho prkotina, ale pro mně zážitek srovnatelný s poskakováním Armstronga na Měsíci. Taky poskakuju. Radostí a nadšením.
Zvládla jsem svůj první látkový obal alá Žlutá louka i se záložkou. 
☼ 
Jasně, plánů je víc, v budoucnu snad proniknu do tajů kombinace látek. Snad se pustím i do něčeho většího... 

Strach překonán a další kámoš po ruce.



sobota 10. května 2014

Ven do města

 


Páteční výletová porada v kavárně EM se zapečenou bagetou byla dostatečně výživná. Rozhlodli jsme se tentokráte pro město. Jen jsme zatím neměli jasno, co a jak a kde. Večer jsem alespoň trochu nastínila program - muzeum, čajovna a tak. 
Nakonec to dopadlo krapítek jinak, ale základ zůstal. :o)
Den začal slibně. Obloha na každém kilometru jiná. Megasnídaně v modrožlutém domečku...


 
 
 


Mendelovo muzeum mě mile překvapilo. Na pár metrech čtverečních jsem si udělala obrázek o Mendelovi jako člověku se svými slabostmi i o precizním vědci. Nikdy jsem se o něj speciálně nezajímala, o to víc mě zaujaly zajímavosti z jeho života - to že navštěvoval školu v Lipníku, že byl psychicky labilní, že miloval včely, že jako nadšenec meteorolog zapisoval údaje třikrát denně (to by se mi moc nechtělo)... 
Pro takové hračičky jako já měla výstava i pár aktivit na odlehčení jako přebírání hrášku do čtyř mističek podle barvy a tvaru (pořádná makačka to byla, při tom minimalistickém osvětlení, které tam panovalo), skládání puzzle s jeho portrétem či zanášení dat o počasí do spešl deníku!   
Na témže místě probíhala i interaktivní výstava archeologie. Muži se moc nechtělo, navíc po poznámce paní pokladní, že je to spíše pro děti. Nakonec jsem ho tam zatáhla i se zápisníkem archeologa, který jsme vyfasovali. Helmu a vestu nám paní nevnucovala. Škoda... A jak jezdil s dřevěným vozíčkem a snímal archeopředměty pod povrchem země do počítače! Tedy až do toho momentu než zjistil, že šoupání dřevěné makety po koberci nemá žádný vliv na odkrývání obrázku na obrazovce... 
Při odchodu ještě koupit upomínkové předměty (HLAVNĚ placku) na toto plodné dopoledne a alou do centra.


 
 
 
 
 
 

Naše navigace Lola OPĚT nenavázala spojení s vermírem a potahala nás po celém Brně, ač jsme se chtěli přesunout jen na Obilní trh vzdálený KILOMETR vzdrušnou čarou. 
Natěšení jsme popadli minibatožinu a vyrazili směr Česká. Kužel představující orloj (ten jsem nepochopila), Dům pánů z Lipé, vyhlídka, místní Albert, radnice, drak, šaliny, obchod s gramodeskami...  
Přestala jsem vnímat. Nutně jsem potřebovala aspoň šálek stoprocentního kofeinu.


 


Literární kavárna nás přijala s otevřenou náručí a obsluhující slečna nás málem oba pozulíbala, jak byla ochota sama. Poprosila jsem o kapucína, načež se mi dostalo na výběr ze dvou druhů káv a krátké přednášky ohledně případného výběru. Vůbec jsem netušila, what´s go a bezmyšlenkovitě dala přednost prvému. M. si objednal koktejl s PRAVÝMI jahodami. Po deseti minutách objímání horkého šálku se mi začala vracet chuť i barva a mohlo se plánovat dál. Den přeci ještě z daleka nekončí.
Já chtěla vidět Kraví horu (a srovnat s tou naší), muž zase planetárium. Naštěstí obé je na stejném místě, tak jenom zapnout Lolu a vyrazit.
Na večerní přednášku se nám čekat nechtělo, tak jsme odlehčili peněžence, M. nutně potřeboval mapu hvězdné oblohy (jak v ní číst, to jsme se od slečny pokladní nedozvěděli) a šli obhlížet jezírko pod planetáriem. My u nás doma máme rybník, Brňáci zase vodní biotop s vodníma rostlinama v květináči a pulcema... 


 


Večer si ještě urovnat myšlenky u čaje a zážitkového notesu.

Výletům a městu zdar!
 A kdo dočetl až sem, má můj bezmezný obdiv...


čtvrtek 8. května 2014

(Před)svátečně

 


V předvečer svátku jsme vyrazili do divadla.
Ač jsem si plánovala, že přípravy provedeme dostatečně brzy, dopadlo to klasicky.
Čtyřicet minut před začátkem představení jsme setrvávali STÁLE ještě doma.
M. si přešíval knoflík na kalhotech, aby si je mohl povolit.
Já jsem hledala vhodný šátek k saku.
O osm minut později jsme začali hledat mužovy boty...
Kdybychom jeli na parodii, asi bych se válela smíchy už doma.
Na dálnici slejvák jak hrom a ve městě jako na potvoru žádné volné místo na parkování.
Ale dopadlo to dobře.
Ještě že nám R. držela místo, lístky jsem naštěstí měla už koupené (bylo vyprodáno).
A dokonce jsme stačili nahlédnout do programu.


 


Představení bylo úžasné.
Tolik známých tváří na jevišti i v hledišti. 
O pozdvižení se nám starala tak pětiletá holčička v první řadě, díky jejímž spontánním reakcím jsme děj na jevišti prožívali hnedle dvakrát. 
I když to nebylo představení pro děti, vydržela obdivuhodně sledovat celé představení na máminně klíně.


  
 
 
 


Příště zas.

 ☼



Kde ty loňské sněhy jsou...

 


... kdy jsem chodila kolem květináčů s tořivkami a mohla se obdivovat leda tak zeleným listům.
Nekvetly a nekvetly.
Ke dnešnímu dni kvete všech SEDM rostlinek, čímžto pádem můžu být v SEDMÉM nebi. 

V první čísle Pravého domácího časopisu (TUTOK) vyšel zajímavý článek o rozhovorech s vodou. 

 
 


Když mají naše rozmluvy takové účinky na vodu, co teprve mohou dokázat s naší domácí květenou?!

A tak pokaždé, když projdu kolem těchto květináčů, promlouvám, chválím a radostí se tetelím. :o)
Že by byl tady zakopaný pes?




neděle 4. května 2014

Různobarevno / Ze všech stran

 
 


Vzpomínka na včerejší výlet.
Snídaně pro oba za pětačtyřicet káčé a pixla korálků.
Měla jsem trochu obavu, aby to nebyl podobný šunt, co jsem koupila poměrně nedávno; naštěstí se nepotvrdila.
Jen šedá chybí.
Tak prohledat zásoby...
...a pak u kofi přebírat jako Popelka.
...aby bylo na co postavit hrnek. 


 


Vypulírováno, trocha obměny prostoru a spokojenost největší.
Nakonec ne všechno musí být nové, abychom byli happy. :o)


 
 
 
 


Trocha péče o to naše zeleno a černo.
A endorfiny znovu kolují... ☼


 


Zahradní zlepšovák.
Starý mop a kropítko z umělohmotné konévky a zalévání je jedna velká švanda. 


 


Štěstí...
Co je to štěstí?
...
švestkový koláč se skořicí


Muž, který chtěl být šťastný

 

Vlastně jsem jí vůbec nechtěla číst.
Ležela na stolku a úspěšně jsem jí odolávala až do čtvrtečního rána.
Při snídani jsem do ní nakoukla a zjistila, že mě přeci jen bude zajímat.
Celý výlet na Klášťov jsem přemýšlela o přečtených stránkách.
Večer jsem se k ní znovu vrátila a dočetla do úplného konce.
Až při téhle knížce jsem si uvědomila, že určité knihy se mi do rukou dostávají v ten pravý okamžik.

Na obálce zezadu je napsáno:
"Když dočtete poslední stranu, sotva budete takovým člověkem, jakým jste byli, když jste knížku poprvé otevírali... Možná si poprvé budete umět položit nejdůležitější otázky svého života... - Nouvelle psychologie"

Říkala jsem, že toto tvrzení bude trošku přehnané. 
Ale po přečtení souhlasím. 


s. 46
... Takže nakonec opravdu každý uvěří své vlastní realitě, která ve skutečnosti není nic jiného než výplod toho, čemu věří. ...




pátek 2. května 2014

Klášťov

 
 
 
 
 
 
 

Na Klášťov je cesta...
jako žádná ze sta...

...les...
...kopec...
...ticho...
...hloubka...
Má pouť s nálezy a ztrátami.

 


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...