pátek 31. října 2014

Čítárna

 


Čtu Cestu blázna a dost si to užívám. Dokonce jsem tomu dala přednost před háčkováním. To už je co říct. Občas mám problémy sledovat všechny Jardovy myšlenky, ale jinak se dovídám spoustu zajímavých informací.

"Nedávno jsem četl knihu, která mě velmi oslovila. Jmenuje se 2012 - galaktický střed, Návrat Velké matky. Pojednává o velkých kosmických cyklech a rytmech a její autorka Christine Page píše, že když je člověku 33 let, zavolá ho Velká matka. Tuto část lidského věku obvykle nazýváme Kristova léta. Velká matka, galaxie, matrice, z níž jsme zrozeni, nám do 33 let dává prostor, abychom sbírali zkušenosti a čerpali poznání, a ve 33 nás svým voláním podněcuje, abychom to, co jsme získali, začali vracet. Když jsem to četl, divil jsem se, protože se mi ve třiatřiceti letech nic zvláštního nestalo. A pak mi to došlo! Uvědomil jsem si, že přesně v tuto dobu umřela moje máma. Najednou se to vše - ta kniha, i to, co mi řekla ta žena - poskládalo dohromady. Máma zemřela měsíc a půl před mými třiatřicátými narozeninami."

*

Na jedné stránce jsem našla zmínku o knížce Moc přítomného okamžiku. Už je ve čtečce. ☼ Následně jsem se dopracovala k Adventu a posléze i k Legendě o Dagan Trikonu. Řetězová reakce. Jedno vede k druhému a třetímu. No uvidíme, třeba se k těmto knihám dostanu i "naomak".

čtvrtek 30. října 2014

Šeptání popsaných stránek

 
 


Zapaluju mešíčkovou svíčku.
Vytahuju pastelky, nůžky a washi pásky.
Do makového hrnečku uvařím kofi.
Otvírám bílý zápisník.


 
 


Poslední dobou jsem ho zanedbávala.
Je potřeba doplnit zápisky.
Pamatuje dva roky výletů a výprav za poznáním.
*
Tento rok do něj zapisuju i návštěvy divadel a muzeí,
nebo jen (ne)obyčejné posezení u kávy někde "venku".


 
 
 


Většinou jen nalepím ústřižek důležitého papírku.
Dopíšu větu nebo dvě.
*
Jindy si se zápiskem vyhraju víc.
 Jednoduché malůvky, vtípky, průpovídky...
Švanda totok.
*
Někdy jen tak listujem a bavíme se.
A zjišťujeme, že tohle jsme už zapomněli
a toto si už nepamatujeme tak přesně.
*
Ještě že JE.
 


středa 29. října 2014

Když je vymeteno

 
 
 
 
 
 

 
Juch, juchajda na Vyhlídku. Už jsme tam tááák dlouho nebyli. Naposledy tam byl jen M., když jsem ho vyslala na šípky. Nebe modroučké, dokonce bylo tepleji než včera, i když na Vyhlídce foukalo jako vždycky. Tentokráte jsme pronikli hlouběji na Území nikoho. Tráva tu tvoří měkkoučké koberečky, šípkových keřů je tu tak deset. Třešničkou na dortu bylo objevení (jistě stoletého) dubu.


 
 

  
Z plánovaného velkého herního mače nakonec sešlo. Nevadí. Dostali jsme se alespoň k novým hrám od Lucie Ernestové. Evropou křížem krážem jsme za tu půl hoďku, co jsme hráli, zvládli čtyřikrát a hned dvakrát proběhl lítý boj o Reykjavík. :o)
 
 

úterý 28. října 2014

Krájení m(l)hy

 
 


Od deky zpátky k Čokoládě.
Z vícebarevna do dvoubarevna. Ale netruchlím. Těším se na nový přírůstek do velké rodiny polštářů. Jen sem tam nakukuju do hrnečku s modrozelenohnědými žížalkami a vzpomínám...


 
 
 
 


M. nabuzen rodinnými kronikami navrhl výlet. "Jezdili jsme i v LISTOPADU!". Hmm. Za oknem mlha a zima, přidal tedy i zastávku v oblíbeném lokálu. Tak jo. Zachumlat do nového šátku, který byl záhy překřtěn na outdoorový a vyrazit ven.


 
 
 
 
 
 


Slunko jsme lákali ven marně. Mlha se držela zuby nehty. Celý park přikryla čarovným závojem a dala mu úplně jiný vzhled. I tak jsme si užívali šoupání nohama v listí, objevování nových zákoutí a nakonec jsme celý prokřehlí zakotvili u Martiný a zahřívali se z vně i vnitřku horkou čokoládou.


 
 


Doma jsme zapli troubu naplno, šupli do ní nejprve koláč, pak celý balík hranolek, aby byl proviant na dlouhé cesty skrz naskrz Evropou a celí spokojení jsme zapomněli dávat bacha na t., který semo tamo sbalil nějakou tu stovku z banku na svou hromádečku.
Hádej, hádej, hadači, kdo nakonec vyhrál...


pondělí 27. října 2014

˟˟˟

 
 


 pozitiva dneška
* žehlení s Duškem
* výprava do ikei a potkání internetových známých
* račí hody
* překvapení ve schránce
* podnos už je na stole
 * indiánský tanec a tatanka

Na začátku bylo slovo


DEKA


 


To jsem jednou hledala návod na šálu. A skončila jsem TUTOK.
Jů! ♥
Okamžitě mi bylo jasné, že tohle chci.


 


Delší dobu jsem váhala nad barevnou kombinací deky, ale pak jsem jukla na svou Nastěnku, kde si značím případné kombiné na budoucí háčkované deky. Tato variace je ryze letní nápad vymyšlený při jedné naší motorkové vyjížďce. Okolní krajinu už máme dobře zmapovanou a nyní je zašita i do deky. 
Hnědé odstíny polí.
Zelené odstíny stromů a luk.
Modré odstíny nebe.
 Alpacu vlnu jsem nahradila vlnapských merinem.


 
 


Pětatřicet čtverců mi upletla mamča, při chvilkách na zahradě i doma. Začišťování "miliónů" nitek už nechala na mně. Ale jo, docela mě to bavilo. Prokládala jsem to sháčkováváním už hotových čtverců, tak mi to ani nepřišlo jako monotonní činnost. Nakonec jsem celou deku obháčkovala krátkými sloupky.


 


Posledních pár dnů to u nás vypadalo takto.
Deka rozložená na jídelním stole, kde se s ní pracovalo nejlépe.
Dodělána v sobotu kolem desáté večer...


 
 


Název: Deka "Mezi kopci"
Technika: jehlice + háček
Příze: Merino Vlnap
Barva: béžová, hnědá, pistáciová, jabková, petrolová, světle modrá, modrá
Háček: 5
Spotřeba: zbytky z Větrníkové deky + dokoupeny nová klubíčka - cca 1 čtverec 1 klubko
Rozměry: 120 cm x 170 cm


 


Vyzkoušeno, zajeto, spokojenost...



neděle 26. října 2014

D. + D. = ♥

 
 
 


Podložka pod košík dnes hrála prim. Byla dodělána teprve ráno, kdy jsem si krátila čekání na příjezd velkého bratra s holkama. Udávala tón i zbytku dne. Barevno bylo. A bujaro. Povídali jsme si, lámali si hlavu nad ježkem, hráli chobotnici a vlka, listovali knížkou s koňmi, tisíckrát rozdělávali matriošku, správně dosolovali dýňovou polévku, aby byla tak akorát... Zážitků habaděj.
Za celý den však měli plastové korálky z baculaté dózy největší úspěch. Ani na člobrdo si H. nevzpomněla. Přes hodinu jsme o ní nevěděli. Už víme, co donese Ježíšek do hájenky... ♥


 


Elegance naživo. Hmmm... Nejlepší rozhodně "apricot carré" (M. už neochutná), druhé místo "choco kirsch". Teď jsem rozbalila "sweet bourbon" a uděluju místo třetí. Budu to muset odnést, nebo bude po bombošce. Dva puntíkaté hrnky jako bonus. 


 


Magický lapač konečně doma. Téda! Už jsem ani nedoufala. Hotový už je od března, stále jsme na něj zapomínali. Naposledy já. Ale neva, aspoň byl důvod přijet k nám.


 


Kořeny... ♥

středa 22. října 2014

Elegance

 
 


 Přišlo mi psaní.
Hnědé. Hranaté.


 
 


S Elegantním šátkem ...
... a nejelegantnější taštičkou co jsem kdy viděla.
Připadám si jako o narozeninách.
Nebo o Vánocích.
 ♥


 
 


Zbytek odpoledne plynul s úsměvem usazeným v koutcích.
S česnekový odérem z pečených trojúhelníčků...
Osvětlené kuličkami z kiku...
S elegancí pohody...