pondělí 29. února 2016

Rychlozajoušek

 

S příchodem devětadvacátého února je potřeba myslet na jaro. Ale jako vážně! Zima sice za okny bojuje, u nás alespoň ano, ale já ji mám na háku. Za NECELÝ měsíc Velikonoce! Sakumprásk a basta fidli!
Velikonoce u nás neřešíme. Pro mě jsou to prostě svátky jara a jako jarní dítě jaro opravdu můžu. Tudíž začínám zbrojit proti zimě a chystat se na slávu. A jak se jinak připravovat, než si vyrobit nějakou parádičku na stůl. Pěkně na oči!


Tohohle zajíčka jsem našla TADY. Takže nachystat pastelové vlny, popadnout háček, postarat se o přísun energie a jedeme na to! Růžový i zelený zajoušek byl hotový na to tata. Fíha! Zajímalo mě, jakou dobu mi bude trvat uháčkovat jednoho ušáka.


Vyhrnout rukávy.
Nastavit stopky na mém středověkém mobilu.
Ke startu.
Pozor.
Teď!
 Magický kroužek, 14 dlouhých sloupků...
Už to jede, už to frčí.
Držte si kloubouky, pánové!
Srknout poslední doušek stydnoucího kofíčka.
Nahodit deset řetízkových oček jako ušisko.
Zobnout linecké kolečko.
Ocásek.
Uzlíky.
Fertig!

 

6 : 16 mého lážo plážo modročinu
+
2 setiny k tomu, aby se mi podařilo vypnout počítání mezikola
(to jsou teda zpomalené reakce...)

 

A už visí, ušáci moji!
Tak honem přidat další kámoše do party.

čtvrtek 25. února 2016

Muška jenom zlatá

 

Obludce je konečně lépe. Ráno ho nenacházíme v podobě skrčence, i přes den je ho problém udržet v klidu. Takže snad komplikovanější vyšetření za nemálo peněz zažehnáno. Tentokrát si jeho divočení vyžádalo téměř dvoutýdenní pobyt doma. Jinak spává v průjezdu. Má to tam stylové - starý gauč, křeslo, tam dečka na zemi, tu sbírka pískacích prasátek, výhled na vrata místo televize.

 
 

Obludka v pohodě. M. konečně z cest doma. Sice se hnedle ztratil v peřinách, ale doma. Dnešní odpoledne bylo tím pádem krapítek neobyčejnější než obyčejně. Takže kofíčko, zákuseček, Šedá. A v hlavě spousta plánů, co a jak a kde. No uvidíme...

 

Ještě na chvilečku Dotinku. Alespoň pozkoušet korálky a hadérky... Tahleta mě mocinky baví. S mojí oblíbenou látkou, kterou jsem jako zbyteček koupila v malém obchůdku s velkými krásami. Tentokrát se zapojuje i m. S rychlostí superženy zvládla panenku za jedno odpoledne.

neděle 21. února 2016

Světlušky v tunelu

 

Obludka opět marod. Stejně jako minule, bohužel v horší formě. Ani po týdnu není fit, bez prášků chodí nahrbeně jako velbloud, pokud ho tedy k přesunu vpřed vůbec přemluvíme. Takže naordinován klid doma v teple v pelíšku. Každé ráno čekáme, jestli bude líp...
K tomu další marod v posteli v ložnici. M. Naštěstí už tolik neskřehotá a je mu rozumět, co říká.
Tento týden byl náročný. Alespoň že neděle byla alespoň krapet klidnější. Sladká třešinka předposledního únorového týdne.

 

Na háčkovánky v týdnu času nebylo. Zato na pletky se chvilenka našla. Žíňuška do sprchy doštrikována a už vyzkoušena. Parádička. Na parapetu už zrají další mýdla. S květy máku a skořicové. Na to se moooc těším, krásně voní a je nejhezčí z  mýdel, které jsem zatím dělala.

 
 
 

I dnes byl nedělní b.a.binec. Stává se z něj milé zpestření svátečního dne. S kávou, lineckým, háčkem, šitím, klábosením...
 ♥

neděle 7. února 2016

Víkendové barevno

 
 
 

Kupuju barevné kytí. Jaro vyhlížím každý den z okna, i když je brzo. Alespoň na stole to pučí. Momentálně krokusy, vedle kosatce. 
*
Nejlepším barevnem poslední doby jsou nedělní babince, které se stávají víkendovým rituálem. Sice nedrhneme peří, ale háček nebo jehlice se mají čile k světu a pusy taky. I tento šátek vznikl díky našim seancím a ode dneška mi bude zpříjemňovat i všední den.
Kujů.

sobota 6. února 2016

Zimní projekt IV

 

Je tu nový měsíc a s ním i Šedá a zimní projekt. Poskočila. Ne tolik, kolik bych si představovala. Na druhou stranu smysl akce plní. Zima mi s dekou krásně utíká a víceméně vyplňuje všechny volné chvíle. Věnuju se i jiným věcem, leden byl měsíc, kdy jsem častěji sahala po knížkách z knihovny. Navíc jsem se pustila po troškách i do pletení, kterému jsem konečně podlehla.

 

Minulý měsíc skřítek seděl na gauči a deku přidržoval, aby nesklouzla. Tentokrát už přesahuje přes opěradlo, takže pomocníků není třeba.
V týdnu jsem deku přiměřovala na naši postel. Pro deku jako takovou mi zbývají asi ještě dvě klubka, ale přemýšlím o tom, zda ji ještě neprodloužit, a případně ji používat na postel jako přehoz (na šířku). V tom případě jsem ale zatím někde za půlkou. Uvidíme...

 

stav ku dnešku: 85 řad
a rozháčkované osmé klubko - na konci

Jedůůů!

http://www.thistlebearhome.com/2016/02/winter-project-link-party.html

pátek 5. února 2016

Z pevnosti poznání

 

A nebo pevnost Boyard?
V tomto dlouhatánském objektu jsme strávili "super mega" odpoledne. Připomíná brněnskou vidu, spíše v menším měřítku a s menším vstupným.

 
 
 

V nejhornějším patře jsme zalehli na polštáře pod černočernou hvězdnou oblohou a vydali se na výlet do dálek naší galaxie. Pak jsme měli možnost vyzkoušet si nejrůzněší serepetičky zaměřené na světlo. Asi nejlepší byla hvězdná váha. Kdybych si mohla vybrat, na které planetě můžu žít, vybrala bych (z pohledu mé osobní váhy) Merkur nebo Mars. Váha 24 kg v mém věku (bez anorexie), hmmm...

 
 
 
 

V nižším patře jsem si dělala zálusk na gyroskop. Bohužel (možná bohudík) nebyl zrovna přístupný. Tak jsme se přesunuli k nejrůznějším hlavolamům. A od hlavolamů je už jen krůček (v mém případě po čtyřech tunelem) do makety mozku.

 
 
 
 

Hop a skok a už jsme v řece. Pod mikroskopy tady číhají třeba chrostíci i se svými schránkami a pravé nefalšované TREPKY. V záběru mikroskopu se míhaly šílenou rychlostí všemi směry a pořádně si je prohlédnout bylo docela těžké.

 
 
 
 

V přízemí jsme se přesunuli v čase do 18. století, kdy byla Olomouc obléhána vojsky. Vyzkoušeli jsme si pokládání min a dokonce jsme několikrát zachránili město před útoky cizích vojsk. Pod pevností totiž zrovna kopali průzkumné jednotky protivníka, my jsme je naštěstí bez problémů odhalili. Jen jednou se rozsvítilo červené světlo a mě osobně museli vyhrabávat z rozvalin tunelu.

čtvrtek 4. února 2016

Brněnské podzemí a muzeum hraček

 

Výletová sezona začíná.
Právě dnes a právě v ikei.
Tralalajdy okolo Brna začínáme s oblibou právě tady. Za pět peněz se tu hned na startu našeho dobrodružství vydatně nadlábnem, doplníme hladinu cukru a kofeinu v krvi a na výlet jsme jak se patří pořádně připravení.

 
 

Přesouváme se do města. Naším hlavním cílem je podzemí pod Zelným trhem. Do další prohlídky nám však zbívá něco málo přes půl hodiny. Zaskočíme tedy ještě na chvilku do literární kavárny, kde mají výbornou kávu a malinovku i s paraplíčkem.
A hurá do podzemí!

 
 
 
 
 

Asi na půl kilometru pod povrchem se nachází propejné sklepy, v kterých jsou nejrůznější expozice. Vinný sklípek, spížka, alchymistická laboratoř, mučírna, hospůdka... Prohlídka trvala skoro tři čtvrtě hodiny a předčila mé očekávání. Opravdu zajímavá návštěva do historie města brněnského.

 

Přesouváme se pod drakem a skrz radnici k muzeu hraček k Měnínské bráně. Nevelký baráček skrývá nádherné poklady.


V horním patře jsou vystavená hlavně autíčka, vláčky, letadélka, ale také dobové společenské hry, u kterých vydržím stát opravdu dlouho. Velká cena Brna, Dostihy a sázky, Obléhání Prahy - to všechno s barevnými plánky, figurgami a návodem.
Dolní patro je zaměřené na panenky a domečky pro panenky. Hned u vchodu se nám líbí malý obchůdek i s výlohou. To ještě netušíme, co nás čeká na úplném konci vitríny. Nádherný dřevěný koloniál z roku 1905 s šuplíčkama, malinkýma krabičkama kávy a mýdla, lahvičkama a papírovýma kornoutama, štůčkami smotaných látek, nákupními košíčky. Těch prkotinek a propracovaných detailů! Nemohla jsem se od něj odtrhnout.
Třešnička na dortu dnešního výletu.

středa 3. února 2016

Výzvy

 
 

Dnes jsem se pustila do dlouho plánované činnosti. Už od podzimu, kdy jsme vybudovali společnými silami kumbálek, na mě čekalo zahýbání závěsů z dvojté látky, do kterých se mi vůbec nechtělo. Teď nastala ta pravá chvíle. Nakonec to nebyla až taková hrůza, jak se mi to jevilo. Někdy to asi prostě chce jen "uzrát" do té správného okamžiku.

 

Jedním z důvodů proč se dílo povedlo, byla i podařený obídek. Když jsem v obchodě kupovala plnou krabičku baby špenátu, ještě jsem netušila, jakou z něho vyčaruju dobrotu.

Kuřecí maso s špenátem
kuřecí maso
baby špenát
kari, oregano, bazalka, sůl, pepř
smetana
*
těstoviny

Kuřecí maso zprudka orestujeme na pánvi. Ochutíme kořením a přidáme omytý špenát. Chvíli necháme podusit a prohřát. Zalijeme smetanou. Po pěti až deseti minutách zamícháme lžíci mouky, aby omáčka zhoustla.

 

Pomaloučku polehoučku se blíží předjaří, kdy rukavice opět vymění jen návleky. Takže jsem popadla kolíky a pustila se už do druhého návleku v kombinaci šedá - červená - modrá.

 

I v pletení na jehlicích postupuji pomaloučku vpřed. Zatím tedy hotové dílko nevypadá nic moc, ale mě i tak těší. Tahle záložka měla být původně žínka na umývání. Jenže jsem si vybrala malé jehlice a každá řada byla nekonečná. A tak bylo usneseno, že pletenina bude mít úplně jiný účel používání. Proč ne! Už je nahozená i nová žínka (samozřejmě i s pár ujetými očky - to bych nebyla já).

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...