Poslední dubnový výlet

 

Dobrodružství nečeká...

... notujeme si pokaždé, kdy vyrážíme na výlet. Dnes ráno byla ta správná nálada na tralalajdu do světa. Nezvykle rychle jsem byla sbalená, ale ne zas tak rychle, abychom stihli posnídat v Ikei. Snídaňové menu zmizelo. Ale naštěstí L. ulovil poslední klobásečky, já skořicové šneky a s mňamózním megakapučínem z kavárny byla nakonec spokojenost na všech frontách.

 

 

Dostatečně posilněni na silné zážitky jsme o několik desítek minut později stoupali do kopce k Veveří. Tentokrát z druhé strany s podrobným průzkumem hradu, který začal důkladným obhlídnutím místního plevele (k nechuti L.) a hlavního mostu z té špatné dolní strany (k ještě větší nelibosti L.). Já jsem byla spokojená, mám slabost pro mosty viděné z nezvyklého úhlu, ne každý den můžu probádávat hradní příkop, že...

 

 

 

 

Hrad sám o sobě je solidní ruina s minimem nábytku, maximem děr a přemrštěným vstupným, která se ze své skořábky dostane až za pár let. Nicméně dnes mi nezkazil radost ani fakt, že jsem vevnitř promrzla na kost a rozmrzla až doma ve sprše.

 

 

Dojímala jsem se nad šedavými výhledy na okolní krajinu, jelikož slunku se moc venku pobývat nechtělo a choulila se do své super nové mikiny, která byla i na patnáct stupňů nehorázně tenká.

 

Náš výlet jsem rychle změnila na gastrovýlet, to když jsme na zpáteční cestě zastavili v jedné z restaurací u přehrady a já do sebe po roce cpala opravdovské špagety s nefalšovaným sýrem, který svou vůní uváděl mé chloupky v nose k nepopsatelné extázi, a připadala si jako v ráji. Ještě zajít k vodě, ošahat, jestli je mokrá až na dno, obhlídnout brňáky, žluté papmeluchy a neskutečně zelené jehličky modřínu a alou na cestu domů. Muže jsem ještě přemluvila na zastávku v našem městě, abych konečně ochutnala první letošní zmrzlinu. Nezklamala. Dala jsem si hořkou čokoládu a směle konkuruje na levandulovou. No, možná... Zhodnotím, až ochutnám i ji a budu mít porovnání.

 

 

Už v autě jsem se těšila na okamžik, kdy se nahřeju pod horkou sprchou, uvařím si bylinkový čaj a zalezu pod deku s knížkou. Ač mám rozečteno něco úplně jiného, z knihovny jsem vytáhla Astrid a Veroniku, nořila se do svých oblíbených poetických pasáží a užívala si kouzlo okamžiku.

♥