Mikulov a Cafe Fara

Obloha je šedá a slunko je schované kdesi vysoko nad ní. Předpověď však slibuje hezké počasí, a tak popadneme své večer zabalené batůžky a frčíme na další tralalajdu. Tentokrát stíháme snídani v ikei s přehledem. Meďan si chrochtá nad obloženým talířem všehochuťovek a mé chuťové pohárky se rozpomínají, jak chutná krosant. Pak si Medveď všimne akce v kavárně a za chvíli se ocitám v ráji - kapucín grande a koláč k němu. Mlask! ♥ Kávu si chytře beru s sebou do auta a objevuji novou zálibu - sledování krajiny s kapucínem v ruce jaksi barevnější.

 

 

 

Jih Moravy nás vítá polojasným a docela teplým počasím. Vyrážíme na průzkum ulic a uliček. Nejdříve nás uchvátí pohled na Svatý kopeček s malinkatými lidičkami na jeho vrcholu, poté naše kročeje zamíří k zámku. V početné skupině obhlížíme pevnost i zevnitř a opakujeme si své historické znalosti. Záhy zjišťujeme, že ne všechen nábytek, co má zvířecí nohy, musí být nutně empír. Navíc to musí být i správné barvy - zlatá, červená, nebo zelená. Člověk se učí pořád...

 

Odpoledne trávíme průzkumem přilehlých ulic a v centru. Je tu docela dost draho, a tak naše žaludky umlčíme polévkou a kouskem pizzy a kebabu. Turistů je tu spoustu, kromě češtiny slyšíme slovenštinu, polštinu, angličtinu, němčinu...

 

V jednom obchůdku tu prodávají výrobky Sonnentoru. Neváhám ani minutu a už jsem uvnitř. Doma mi totiž dochází Polibek orientu. Tohle sypátko používám do kávy a je to opravdová lahoda z řepného cukru, cejlonské skořice, cassijské skořice, slunečnicového květu, nového koření, kardamonu, zázvoru a hřebíčku. Stačí nasypat do prázdného hrnečku, zalít kávou a pak už se jen oddávat voňavé chvilce.

 

 

 

Na zpáteční cestě se zastavujeme v Klentnici na Faře. Chystala jsem se tu aspoň dva roky. Už kolikrát jsem viděla fotky na různých blozích a chtěla jsem toto místo vidět na vlastní oči. Skutečnost mě malinko zklamala. Vstup do kavárny přehrazen lanem - museli jsme čekat, až si nás všimne obsluha a usadí nás k volnému stolu. Ceny přemrštěné. Jedl tu jen nějaký fakýr v turbanu (ještě že jsme snědli něco v Mikulově), ostatní měli na stolcích jen kávu nebo limonádu. Vstup do extra drahých pokojů hned vedle stolků s hosty usrkávající latte... Celkově na mě prostředí působí přemírou stolků a hostů. Spodní část venkovní terasy s houpačkou a polštáři je úplně uzavřena.

Vždy se snažím vidět pozitiva, takže jo - kávu a limonádu mají výbornou.

✿