Čtvrtý prosincový

 

Podruhé mi rozkvetla miniorchidejka. Juch!

 

 

Na svátky přijela K. Udělali jsme si domácí čajový dýchánek do minimiseček. A pak se rozdávaly dárky. Dostala jsem pravou nefalšovanou Roweninu šálu!

 

 

Jistěže jsme museli zajít i do čajovny. Poslední dobou je tam narváno a z toho důvodu jsme na čaj docela dlouho čekali. Ještě že jsme s sebou měli karetní hru, s kterou jsme si krátili čas. Místo jedné konvičky nám paní donesla hned dvě. Ne že by to vadilo. Medvimu skořicový čaj zachutnal, takže byl téměř okamžitě pryč. Ještě když K. vydatně pomáhala...

 

 

 

Příští den bylo v čajce zavřelo. Tak jsme zašli k Martině. Ještě že jsme si zamluvili předem box. Co všichni šílí?! O Vánocích jsou kavárny narvané (když jsou teda otevřené). Předem jsme si zaskočili do Kanzelsbergru a každý si udělal radost nějakou knížkou k ježíšku.

♥

 

Konečně bílo!

♥

 

A silvestr v klasické sestavě s klasickou zábavou...

Třetí prosincový

 

 

Ježíšek letos přišel už dvaadvacátého. A jak mě potěšil, že to stihl tak brzy. Měla jsem za to, že balíček dorazí až mezi vánočními svátky... Stálice Big Merino je moje měkkounká srdcovka, je to pravé poňuchňáníčko na zimní čepiče a šátky. Chtěla jsem tentokrát vyzkoušet i Alasku, ale nevím, jestli budeme kamarádky. Čepici snad unosit zvládnu, ale u šátku už mám pochyby. Je přeci jen trošku kousací...

 

Nákrčník dokončen. Krásně to s háčkem ubývalo. Ale nakonec přeci jen šel z domu. Nejsem ten správný typ na nákrčníky. Potřebuju "tělo na tělo" a to s nákrčníkem na bundě moc nejde. A tak jsem ho darovala k ježíškovi m.

 

 

Poslední adventní čajový sáček. Lahoda! A tento rok opravdu poctivě každičký den jeden čajík. Do práce. Nebo odpoledne doma. O víkendu se sušenkou. Mňam.

Neodolola jsem a po cestě z práce jsme se zastavili koupit pravý nefalšovaný stromeček. Takový pucík! A jak je nádherný, když je načančaný...

 

Dárek na poslední chvíli. Překvapil mě konečný rozměr. Čekala jsem mnohem menší dečku. Mám v plánu si udělat jednu i pro sebe. Je to opravdový skvost a netrvá ani dlouho uháčkovat.

  

Poslední dobou ujíždím na chlebových plackách. Ta lahoda! Dají se jíst jen tak, nejlépe vytáhnuté z trouby a trošku zchlazené. I teď se mi sbíhají sliny, jen vidím obrázek. Recept ZDE.

Druhý prosincový

 

 

Pustila jsem se do nákrčníku. Vlna je nádherně měkkoučká a háčkování z ní je parádní. Nicméně i teď, když jsem před půlkou, nejsem si jistá, jestli to bude to pravé ořechové. Přeci jen mám raději šátek uvnitř bundy než na ní. Ale třeba to půjde...

 

Udělala jsem si radost a k svátku si pořídila kuchařinky. Jé, jak já se těším na jaro. Listuju, kochám se básničkami, cítím vůni stromů a plánuju...

 

Tento týden byl především ve znamení dodělávek na Hogu. Řekla jsem si, že budu dotahovat věci do konce, a tak jsem během tří dnů napsala dva články a pět patrol. A jak mě hřeje dobrý pocit, že jsem se na to nevykvákla a pustila se do toho. Nakonec mě to stálo méně úsilí, než jsem očekávala. Karty legend mám v kapse. Nicméně dokončím "modrý život", a tím to pro mě končí. Mám jiné priority... Zjišťuju, že vysedávání před počítačem mi vůbec nedělá dobře. 

 

 Potěšila mě! Moje bílofialová kráska!

♥

 

Každý den poslouchám Hraničáře dvojku. U háčkování, v autobuse, u žehlení. Je to tak dávno, co jsem to četla... Užívám si každou minutku. Výborný příběh. Napínavý jak hrom. Ještě že mám tolik dílů před sebou. Těším se!

 

 

 

V rámci další fotovýzvy a obhlédnutí rajónu se vyrazilo do lesa. No, do lesa... Tak už se tomu moc říkat nedá. Něco tam dřevaři pravda nechali. Ale je to bída. Už ani náš strom nestojí, zůstal po něm jenom pařez. Nicméně i tak bylo na procházce dobře, lesní lékárna má něco do sebe.

První prosincový

 

 Dodělala jsem bačkorky z vícebarevného klubíčka, které jsem kdysi použila na šátek. Budoucnost bačkorek je zatím nejistá. Ještě netuším, jestli si je nechám, nebo půjdou do světa. Uvidíme...

Návod ZDE.

Jsou lehoučké. Kdybych v týdnu neháčkovala jen po chvilkách, byly by za dva večery hotové. Ale musím se krotit, aby mě nezačaly bolet ruce. Jak to přeženu, už to v noci cítím.

 

Malého prince už jsem viděla. Ale v kině to bylo samozřejmě daleko lepší.

Celý den jsem byla plná dojmů a večer jsem přemluvila Mediho ještě na jedno kolo.

 

 

 

Tradičního rozsvěcování stromečku na náměstí jsme se letos účastnili jen my dva. Taťka se necítil, skolil ho nějaký bacil a mamka bez něj jet nechtěla. Nakonec to nebylo špatné. Boxík (náš nejoblíbenější) u Martiny byl rezervován už měsíc dopředu jen pro nás. Ochucené kapučínko nezklamalo. Dortíků měli spoustu, ale nakonec jsme si vybrali bagetu. Jako bychom to tušili. O hodinu později bylo na náměstí tolik lidu, že se u stánků s dobrotama tvořily dlouhé fronty. Nevím, letos jsem byla zklamaná. Na podiu pustili laser show, připadala jsem si jako na diskotéce a ne na vánočních trzích...

 

 

 

Předvánoční setkání s holkama jsem si užila. Každé jsem zabalila vánoční skořicové mýdlo s tiskátkem vločky nebo sobíka.

Čajovka byla ve dvě hodiny už téměř plná. Co se děje? Obsadila jsem prostřední box, prostor byl trošku stísněný, ale aspoň zase odnikud netáhlo.

♥

 

 

Po delší době máme doma zase maroda.

Náš trhač zřejmě opět skákal po vratech...

 

Moje první čepice je na světě. Juch! Big merino je úžasně měkkoučké. V mých starých zásobách jsem objevila zapomenuté modré klubko a tak k plánované mokka hnědé přibyly proužky.

 Super lehká čepice ZDE.

Přelomový listopadový

 

Týden jsem začala webinářem Lesní lékárny od Melanie a Štěpána. Pravda je, že jsem na něj neměla zrovna moc času, tak jsem si ho o to víc užívala později. Především o víkendu a dávkovala si ho po malých dávkách jako penicilin. Kdo ví, možná si pořídám novou(é) kuchařinky...

 

Jedno z obyčejných rán, i když neobyčejné v tom, že budík zazvonil až o hodinu později. Obloha byla nádherně roztrhaná na kusy. Lípy na zastávce jsou už téměř holé. Tato lípa blíže mě měla listy dokonce ještě tehdy, když byl vedlejší strom holý. Jestli to nebylo tím, že se na ní na jaře objevily lístky zase později než u její kolegyně.

 

Advent začal a s ním i (tentokráte) pravidelné vytahování čajového sáčku k adventní kalendářové krabičky...

 

Páteční odpoledne a tudíž začátek víkendu jsme oslavili čajovým dýchánkem a zákuskama. Jednou se dieta může porušit. O to to víc chutná.

♥

 

Sobotní blázniviny aneb venkovní fotovýzva.

 Když jsem si tiskla kartičky fotovýzvy, hned mě napadlo, že bych mohla využít momentálního slunečného a zasněženého počasí venku a split kartičku "bosé nohy" a zároveň vyzkoušet sníh naživo neboli nanohu.

Teda to byla mrazárna. V okamžiku mi chodily projel velmi nepříjemný pocit a z delší procházky sněhem jsem hned upustila. Brrr! Honem do ponožek a do bot. Každopádně už si dokážu představit, co zažívá člověk, pod kterým se prolomí led a spadne do studené vody. Tý jo! Ale ten prima pocit, když se mi do chodidel dostala opět krev a ucítila jsem teplo...

 

K téhle knížce jsem hledala cestu opravdu pomalu. Ani nevím, jak dlouho už ji mám. Ze začátku mě po pár stránkách přestala bavit. Příliš zdlouhavé. Příliš popisné. Ale teď si mě znovu přitáhla. I když jsem přeskočila některé pro mě nezáživné pasáže, dala mi, co jsem potřebovala. Ubrala jsem plyn. A je mi náramně!

♥

 

Je advent? Není advent? Zmatky nad zmatky. První svíčku jsem zapálila už minulou neděli. Co na tom, že o týden dřív. Lepší někdy než vůbec. Malinké baněčky jsem doplnila modřínovými šiškami z mé nedávné výpravy do lesa. Dokonce i mecháček jsem tehdy našla. Ve stejném stylu jsem nazdobila i podnos se svíčkou za taťku. Je to nádherná ozdoba stolu. Každý den zapaluju a vzpomínám...

 

Mamča statečně bojuje s háčkem šest a novým vzorkem na deku. No, není to cosi ono. Utahuje o 106. Nakonec skončí u háčku osm. Možná by to chtělo i devět. :)

Radši kup jen jedno klubko, mami, a uvidíš, jak se ti to bude líbit.

 

 

 

I na velký mač došlo, ač mě to stálo velké přemlouvání. A kolik jsme se nasmáli. Hlavně při scrable, samozřejmě. Taťkovi novotvary stojí vždycky za to.

Podej mi župana!

iják = piják

pučý = pučí

Žanajn = bratr Huseina (Husajna)

Kostky nakonec vyhrála mamča, ač jí to vůbec ale vůbec nebavilo a prý to nikde hrát nebude (když jsme jí vysvětlovali naše pravidla).

 

Začínám s tarotem. Jupííí!