neděle 7. ledna 2018

První lednový

 
 

Obloha zatažená až inverzní. Takové počasí nás přivítalo na Nový rok. Naštěstí mě nedržel žádný splín, co se předsevzetí nebo návratu do práce po svátcích týče. Docela jsem se těšila ven, i když u Majáku byly potoky vody, sněhové závěje, které by vystačily na sněhuláka nebo parádní koulovačku, a pořádně větrno. Rozhlídli jsme se, pokochali místem, kde jsme v létě trávili co druhý den a vydali se na cestu domů...
Věž byla vybudována během roku 1963, uvnitř je veškeré zázemí pro obsluhu jako kuchyňka, špíž a toalety a v horní části jsou tři ochozy. Dnes už prý věž svůj účel neplní. Co se tam teda děje? 

 

Z měkoučkého Big Merina jsem si uháčkovala další čepici, jen o tři dlouhé sloupky širší než tu předchozí. Baví mě vybírání si barev do proužků. Vznikají úplně náhodně bez předešlého plánu. Prostě podle momentální nálady při háčkování.

 
 

Kdysi jsem si koupila kaktusové dvousrdíčko v Ikei. To přední menší mi však odumřelo a zůstalo tak jenom jedno. Asi se mu stýskalo po kamarádovi, protože z ničeho nic vyrostl v zadní části květináčku stonek a z něho se začalo líhnout zelené cosi. Z toho cosi vzniklo další srdíčko a pak další a teď znovu. To úplně nejmenší roste téměř před očima.

 

Pomalu ale jistě mi dochází letité zásoby zázračného kelímku z Oriflamu - mého pomocníka na všechno. Jelikož už nemám přístup k této značce, rozhodla jsem trošku zaexperimentovat a vyrobit si svůj vlastní. Pro jistotu hnedle v dvojité dávce. Toho medu dám příště víc, není tam vůbec poznat. Krémik je tužší a před použitím je dobré na něj trošku dýchnout, čímž konzistence maličko povolí. Na rozpraskané rty je přímo výtečný.

 

Lucy zveřejnila na svém blogu nový vzorek na deku. Jé, jak já se těšila na pátek. Plánuju totiž uháčkovat nové potahy na naše dvě křesla v obyváku. A jedno z nich dostane tuto dečku. Vzorek vypadá složitě, ale vůbec není. Stačila jedna řada a už se ani nemusím dívat do návodu...