Co mi naposled dobře vyšly zdravotní testy, vzala jsem opět na milost pšeničnou mouku. Respektive špaldovou. A pustila se opět do pečení kváskového chleba. Tentokrát s vědomím, že se mi nemusí povést stoprocentní žitný chléb. Stačí půl na půl a to vím, že jsem před dietou zvládla dobře. Stačilo pár pokusů a vypracovala jsem se k dokonalosti. Až k takové, že dokonce i Medvi dává přednost MÉMU chlebu před tím žitným, co jsem ještě nedávno kupovala ve zdravé výživě (a který docela dobře leze do peněz).
V téže zdravé výživě jsem si zakoupila žitný kvásek, který tam vozí z pekárny, jež zásobuje obchůdek kváskovým pečivem. Bylo to zrovna na Čestmíra, tak jsem svůj nový kvásek pojmenovala Čestmír. Kdesi jsem četla, že se kvásek stane novým členem rodiny, tudíž by měl mít i své jméno. Ten náš ho má!
Potíž je ta, že můj muž má kolegu stejného jména, a jelikož jsem první dny nemluvila o ničem jiném než o tom, jaké zázraky zažijeme s naším Čestmírem, byl krapet dezorientovaný. No nic, musela jsem ho nakonec přejmenovat na Míru, aby bylo jasno, o kterém Čestmírovi vlastně mluvím.
A tak si Míra žije v naší lednici ve skleničce od paštiky, u které nezatahuju víčko.
Miluju jeho nakyslou vůni...
♥
A ráda s ním alespoň jednou týdně zadělávám chleba. Pro jistotu jsem si ho nasušila i do zásoby, ale doufám, že to nebude potřeba. Oživování sušeného kvásku není zrovna jednoduchá záležitost.
Večer před pečením Míru rozmíchám ve 120 g vody a přidám 120 g chlebové žitné mouky. Misku přikryju talířkem a nechám stát na lince. Ráno už mě vítá tahle voňavá nádhera.
Odeberu lžíci a šup s ní do umyté skleničky a do lednice.
Do zbylého kvásku přileju 320 ml vody. Protože si těsto nechávám vymíchat v pekárně, věnuju rozmíchávání kvásku hodně pozornosti. Snažím se lžící dělat stejný pohyb, jako když rozmíchávám vajíčka, aby se do kvásku dostalo co nejvíce vzduchu.
Pokud mám náladu a nemám zrovna angínu (jako poslední dny), někdy Mírovi při míchání zpívám. Nejčastěji údernickou Holku modrookou... :)
Po chvíli se na povrchu začnou dělat bublinky.
Poté přeliju do pekárny, přidám 2 lžíce himalájské soli, 2 lžíce kmínu, případně předem namočená a slitá dýňová semínka.
K tomu přijde mouka. Nám nejvíce chutná tento poměr: 200 g špaldové chlebové mouky a 280 g žitné chlebové mouky.
Nechám pekárnu pracovat a v mezičase si připravím formu. Ta moje má 25 cm. Měla jsem i větší, ale kváskové pečivo zrovna bujaře nekyne, takže postačí i tahle menší. Vystelu ji pečícím papírem a pak přenáším uhnětené těsto mokrou rukou do formy. Je to paplačka, docela se lepí. Hodně mokrou rukou hezky uhladím po celé formě do požadovaného tvaru.
Poté přenesu chlebík do trouby. Už na začátku příprav jsem ji nastavila na 50 stupňů, aby se pěkně vyhřála. Vypnu a nechám kynout alespoň 2,5 hodiny. Občas přitopím, sem tam postříkám vodou.
Tahle fáze je sice bezpracná, ale zabírá troubu, tudíž nemůžu dělat oběd. Proto tímto způsobem peču především v neděli, kdy mám navařeno z minulého dne a troubu na nic nepotřebuju.
Naučila jsem se však péct chleba i přes týden, kdy chodím do práce. O tom snad v příštím příspěvku...
Péct tedy začínám po dvanácté hodině. Formu vytáhnu z trouby a tu nastavím na 230 stupňů. Po vyhřátí vložím chleba opatrně dovnitř a přidám i rendlík s vařící vodou.
Peču 15 minut bez ventilátoru.
Poté nastavuju teplotu následovně:
200 stupňů - 15 minut
vytáhnu rendlík s vodou
180 stupňů - 30 minut
Bez teploty, ale s ventilátorem dopékám dalších 30 minut, přičemž alespoň jednou či dvakrát postříkám vodou.
Po vytažení z trouby upečený chlebík hned balím do utěrky, aby zůstal krásně měkký a nechám úplně vychladnout na mřížce.
Nejlépe chutná s máslem nebo jen tak.
Kam se na něj hrabe chleba z kvasnic...
