Večerní Rosa Coeli

Po roční pauze jsme si opět udělali výlet do Dolních Kounic na večerní prohlídku kláštěra Rosa Coeli.

Tentokrát tu bylo o hodně víc lidí, i na prohlídku samotnou pouštěli více zájemců, takže to nebylo úplně tak komorní jako minule v době covidové, kdy nás dovnit pouštěli s rouškami.

Navíc zahrada uvnitř vypadá jinak. Pnoucí břečťan ze stěn otrhali, což na krása dle mého názoru rozhodně ubralo. Už to není tak malebné a ve večerním šeru záhadné.

Jsem trošku zklamaná, ale třeba to příště bude lepší...

Jeseníky - den druhý

6 km do kopce, asi 200 m po rovince, 6 km z kopce

borůvky, kam oko dohlédne

 sušení triček

pohorky nezklamaly, miluju je

slunko svítilo a bylo i poměrně teplo, občas větrno

u sloníka a rozhledny se hodila i bunda

bageta na vrcholu chutnala jak ještě nikdy

nalezené brýle, ztracení trička

Splněný sen!

 ♥

A pak obědovečeře v Losíně - ceny strašné, ale jídlo výborné.

Taky opětovná návštěva v pralinkárně: moje první Pavlova a jedinečná malinová pralinka s rozmarýnem.

A hurá domů! Protože vlastní postel je vlastní postel. 

:-P 

To jsme prostě celí my!

Pod čarou: bolavá kolena, kyčle a nohy - holt už nejsme zvyklí na takové túry

Jeseníky - den první

 

 

 

 

 Poprvé v životě mě netrápí cestovní horečka. Noc i ráno probíhají v úplném poklidu. Nebýt nefungující navigace, vyjeli bychom přesně o půl deváté. Takto musí L. vytáhnout pájku a odpadlé drátky znovu "nahodit". Po půlhodinovém zdržení jsme na cestě. Bez ranní kávy se mi funguje jen stěží, takže někde za Olomoucí zastavujeme na kofeinový nápoj do termohrníčku pro mě a bagetu pro L. Hned vypadá svět ještě pohodověji.

 

 

 

 Výšlap na rozhlednu Háj však rušíme pár minut po jeho začátku. Značku nacházíme jen jednu, pak následuje strmý kopec a stezka leda tak pro srnky a zajíce. Tohle asi značená cesta nebude, jsme bezradní. Kdyby nás nečekala sobotní megatúra, snažíme se asi víc, takto se jenom otočíme, nasedneme do auta a míříme rovnou do Šumperka bez jediného ohlédnutí.

 

 

 

 

 

 Šumperská radnice je kouzelná. Ihned jí dáváme přednost před vším jiným a rozhodujeme se pro rozhled z věže. Ovšem najít ten správný kostel, kde prodávají vstupenky, to není jenom tak. Přilehlé uličky tak prošmejdíme skoro všechny, nakonec jsme úspěšní. Ochoz je uzoučký, sundáváme batohy, abychom se na něj vůbec vešly. Medviho rozhledy se změní na nábor mladého brigádníka do jeho firmy. No, možná ho za pár let potkáme znovu... Poté následuje mňamózní oběd v bistu J. & J. v podobě vepřového masa pečeného na červeném víně s batátovobramborovým pyré. Expozice čarodějnických procesů je podle mého názoru dost bídná, ani ne po čtvrt hodině jsme venku, já se smíšenými pociti, o čem to vlastně bylo. L. je už uondaný, zamíříme proto do nedaleké kavárny na domácí bezinkovou limonádu, latte a domácí zákusky. Pak ještě rychlý nákup v supermarketu a nabíráme směr Velké Losiny.

 

 

První zastávkou jsou papírny, v obchůdku obhlížíme mapy, ruční papír a pro m. kupujeme verzatilku. Na otočku zajíždíme do domečku, kde skládáme nákup do ledničky a míříme k zámku. Máme ještě necelou půlhodinku na návštěvu pralinkárny. Kde ale je? V zámku tedy ne. Ale o několik set metrů dál vlevo od zámku ji konečně zahlédneme. Čokoládový vodopád nás sice navnadí na nějakou tu čokopralinku, ale nakonec si na tácku odnášíme místní zákusky. Rozplývají se přímo na jazyku, přitom za úžasně nízkou cenu - šumperská kavárna se může jít se svými zákusky vedle těchto zahrabat. Medvi u svých dvou zákusků funí, večeři prý dneska už určitě nezvládne. Poté se ještě vracíme zpět do zámeckého parku na malou procházku, a pak už jedeme do našeho propůjčeného domku odpočívat po parádním dni.

Zabořený nos v knize

Mívám období, kdy nečtu vůbec.

A mívám období, kdy čtu pořád.

Velmi často si připadám ztracená v tom labyrintu všech možných knih, které existují. Ztrácím se. A nevím, po které knize mám sáhnout. Neulehčuje mi ani to, že jsem náročný čtenář. Navíc se nedržím pravidla, že se kniha musí dočíst až do konce. Většinou mám jasno po pár stránkách.

 

U Vína a čar jsem zvažovala, jestli dočíst, dost dlouho. Příběh mě moc nezaujal, ale nakonec jsem ho teda přelouskala.

 

Vězeň času mě ze začátku docela nudil, výlety do minulosti byly nezáživné. O to větší překvapení mě čekalo na konci, kde jsem si přečetla několik zajímavých myšlenek. 

"Jsem příliš stará, abych nemluvila pravdu."

Hlavní hrdinka v Dopisu mě neskutečně vytáčela, ale nedokázala jsem knihu odložit, protože mě zajímalo, jak to celé skončí. No, chtělo na tom víc zapracovat, ale špatné to úplně není.

Díky mé poslední návštěvě knihovny se má sbírka půjčených knih značně rozšířila a jedno je jasné...

V létě se nudit nebudu!

♪♫♫♪♫

Ranní rituály a toustový chleba z kvásku

 

 

Moje ovocné snídaně pokračují. T. mi bohužel sklidil i to málo rybízu, co se letos urodilo, takže se musím koukat po ovoci jinde. Tyhle meruňky jsou ze scuku, který jsem objevila na jaře a díky němu objednávám třeba i takové žito a spol. do mlýnku na obilí. Ještě nezbytný bylinkový čaj - tento je z jarních pampelišek, které jsem si nasušila. Asi jsem tušila, že budou nutně potřeba. Vyrážka na rukou se už KONEČNĚ lepší, zítra už zapojím třeba i čajík kopřivový.

Objednala jsem si sendvičovač s vaflovačem, a tak bylo nabíledni, že se musím naučit péct i toustový chleba. Nějaké dva tři recepty v kuchařce mám, ale zadělávané z kvasnic, kterým holduji jen v kynutém těstě na rohlíky. Objevila jsem tento. Mé kváskové srdce zaplesalo. Jen ten postup na celý den mě trošku zarazil...

U těsta jsem se krapet zapotila, přeci jen výkonný robot nevlastním. Ale zvládla jsem to. Jen jsem se trochu orosila, když jsem přidala med a těsto se v ten okamžik změnilo v mazlavou hmotu. Každopádně jsem to rozmíchala a při přidání másla se mi zamlouvala příjemná vůně. S formami byla docela legrace. Původně jsem měla nachystanou malou, ale to jsem odhadla už od oka, že ta bude příliš těsná. Skleněná se nakonec taky ukázala jako malá a chlebánek putoval do té největší, jakou mám. Takže nechápu informaci, že je dobré pracovat raději už od začátku s dvojitou dávkou. Poslední kynutí jsem zavrhla, protože nemám celý den jen na obskakování chleba. Takže kynul jen 3 hodiny. Vajíčkem jsem těsto před vložením nepotírala, měla jsem strach, že spadne. A pekla jsem podle svých zkušeností s kváskovým chlebem: 15 minut na 210 stupňů, 15 minut 190, 30 minut na 160 a posledních 30 minut bez teploty jen s větrákem. Chlebík se povedl, chuť je netradiční, ale jiná než jsem zvyklá.

Z kuchyně a z kina

 

 

Po delším čase jsem opět zavítala na stránky Thuy. A zase mě uhranula. :) Vždycky mě pak chytne uklízecí mánie, když vidím její nádherný dům jako ze škatulky. Je pravda, že u nás se dá smýčit pořád. Náš medvědí domek je opravdu rozhlehlý. Když skončím na konci, můžu začít zase od začátku. Dnes jsem se pustila do kuchyně. V okamžiku, kdy je uklizeno, energie pulzuje domem mnohem snadněji, jakoby zde bylo i více vzduchu. V DM drogerii jsem si do košíku přibalila modrou svíčku a ač se voňavým svíčkám (těm umělým) vyhýbám, tato je docela příjemná a nevtíravá. Svoje vlastní svíčky mám už skoro dohořené, brzy mě čeká výroba nových. Ale tentokrát bych si chtěla pořídit dřevěné knotky, protože s těmi bavlněnými nemám dostatek trpělivosti.

 

 

Podruhé v kině na tomtéž filmu. Tenhle prostě miluju. Kdo to mohl tušit, že zrovna Maverick se nám oběma tak zalíbí. A to na něj Medvi původně, když jsme viděli reklamu v kině, ani nechtěl jít. Ještě že máme benefit body...

Po druhém promítání: "Na čokla (Řekni to psem) jít ani nechci, nemohli bychom jít zase na tohle?"

♥

 

Šátek, Křídla a Hillwood

 

 Odpoledne přijela K.

Naštěstí byl čas i na háčkovánky, protože na nové klubíčko jsem se náramně těšila. Původně jsem ho objednala na sváteční šátek, bohužel lurexová nitka se mi při háčkování uzlíkuje a dělá vůbec hodně neplechu, takže při náročném vzorku svátečního šátku je to spíš o nervy než o relaxu s háčkem. Tak jsem ho vypárala a pustila se do "obyčejného" granny. I tak se trošku vztekám, ale to úsilí bude stát určitě za to. Už teď se mi šátek líbí a to jsem teprve na začátku.

A došlo i na Křídla. JUCH! Teda ve třech je to bezvadný. K. pochopila pravidla velice rychle, takže jsme se nemuseli zdržovat vysvětlováním a přílišným ukazovaním, co a jak. Tuhle partičku jsem si užila. Medvi poprvé nevěděl, co s kartičkami v ruce, tolik jich měl. Vajíčka ladil samozřejmě do fialové... Tohleto je jednoznačně nejlepší hra, jakou máme, a vůbec nelituju, že jsme si ji koupili, i když stála spoustu peněz.

Večerní Hillwood.

Prchali jsme před komáry a muškami. Obvyklé divadlo strakapouda se dnes nekonalo a krkavci nebyli doma. Lípa je už skoro odkvetlá a jahůdky by spočítal na prstech jedné ruky. Ale i tak to bylo docela prima.