Kniha: Příběh akvamarínu

 Příběh akvamarínu

 

Miriam Blahová

 

Nakonec jsem tuhle knížku nedočetla. Do čtení jsem se musela příliš nutit, poslední třetina mi přišla nepřekonatelně nezajímavá. Nevím, tento příběh mi prostě nesedl...

 

 

Od Jarušky jsem na naší lednové schůzce dostala tyhle parádní záložky. Na každý měsíc jeden. Leden mám bohatě vyplněný, únor pokulhává. Důvodem je docela náročný pracovní měsíc, kdy večer nebyla síla téměř na nic. Březen asi taky nebude o nic lepší, protože mám momentálně období, kdy mě horko těžko nějaká knížka zaujme - teda kromě těch zahradních, které jsou teď dost aktuální.

 

 ◦◦♥◦◦

Všední (ne)všednosti

 

 

Využila jsem své neviditelnosti a užila si krásnou půlhodinku venku.

Nikde nikdo.

Jen ptáci a modro nad hlavou.

A prvně v životě jsem viděla datla!

♥

A hned dvakrát - to jako dva kousky!

 

◦◦♥◦◦ 

Z deníku kavarénského povaleče

Po šíleně dlouhé době zas studentská chvilka u N.

Akademii mám ráda, uvažuju o pokračování ve studiu.

Je to ale upsání se na docela dost dlouho, tak se stále nemůžu rozhoupat.

 

◦◦♥◦◦

Ze zahrady

  

 

Odpoledne na záhoncích...

Zasazená cibule, půl řádku mrkve, ředkvičky do pařeníčku.

Zalitý medvědí česnek (ne, že by lezl, mrška).

Ostříhané růže.

 

Chtěla jsem toho stihnout daleko víc, bohužel hvězdy mi nepřály...

 

◦◦♥◦◦

Natěšení na jaro

  

 

Konečně BŘEZEN!

Konečně JARO v dohlednu!

 ♥

Háčkování jsem teď směřovala na okrášlení věnce na vstupní dveře. Nakoupila jsem několik odstínů zelené na lístky a místo macešek jsem si umotala narcisky. Nejvíc se mi líbí ten v kombinaci bílé a žluté.

 

 Okna v obýváku jsem si ozdobila vystřihovánkami a do nového bílého truhlíku jsem si zasadila petrklíče. Macešky v zahradnictví bohužel ještě neměly, tak snad primulky něco vydrží. Letos jsem se rozhodla pro koupi samozavlažovacího květináče, aby kytky měly na okně šanci i na začátku léta a třeba i v jeho průběhu.

 

Po obědě jsem se přesunula na zahradu. Záhony už jsou jakžtakž připavené, jen to chladné počasí moc nepřeje tomu, aby trávil člověk sázením. Vydrželo to zhruba hodinu, pak se nebe zatáhlo a začalo pršet. I tak jsem si stihla zalít záhony s medvědím česnekem a borůvkami, odměřit čtvrtý záhonek na mrkev a cibuli a nachystat pařeníček na sázení.

V pátek přišel náhrobní kámen na hrobeček Obludky. Povedl se, líbí se mi. V plánu je ještě osázení kytkami, ale to až se trošku oteplí.

  

U odpolední kávy (to už venku pršelo) jsem se pustila do nového šátku z klubíčka 123 Nebe.

Jako pracovní název zvolím asi Dračí louka.

♥

 

◦◦♥◦◦

Šátek Reyna

 

 

 Je doma!

A je nádherná!

 ♥

 

 

Jediné, co mi kalí čirou radost, z tohoto krásné šátku, je, že Nikola ani nenapsala, jak se jí šátek Procházka v lese líbí. Pracovala jsem na něm měsíc, horko těžko hledala volné chvilky ve svém volném čase... Dokonce jsem si musela dát týden pauzu, protože mě začaly neuvěřitelně bolet ruce. A reakce nulová...

 

◦◦♥◦◦

B.

 

 ♥