pondělí 31. ledna 2022

Z Paříže do Paříže

 


Z Paříže do Paříže
 Joseph Joffo
***
2. kniha, v níž je postava na útěku / skrývá se (2022)
 
 Když jde o knihy z druhé světové války, pečlivě si vybírám.
Nemám ráda toto téma, ale některé knihy stojí za to, abych si je přečetla.
Toto není tento případ, spíše se mi hodila do výzvy a hodnocení na ní nebylo úplně špatné.

Zpočátku jsem se nemohla začíst a hodně jsem se do ní musela nutit.
V mezičase jsem přečetla asi tři jiné knihy.
Naštěstí děj není nijak drastický, takže nakonec jsem se dostala až nakonec.
Že bych se u ní nudila, to také nemůžu říct, udělala jsem si zas jinou představu, jak obtížné v té době muselo být žít.

neděle 30. ledna 2022

Šátek "Přichází podzim"

 
 
 
 

Zima je sice v plném proudu, ale jiný název mi pro tento šátek nepřipadal vhodný. Vznikl z velmi tmavého klubíčka ze Zeleného šátku, který tu na blogu ani nemám nafocený. Klubko jsem poté uklidila do krabice a zapomněla na něj. Až teď mi přišlo do ruky, měla jsem velkou chuť pustit se do šátku, částečně i proto, abych si odpočinula od všech těch háčkovaných čepic a bezprsťáků.

 
Je o něco kratší než hořčicový šátek a také mu chybí předposlední řada olemování. Zkrátka a dobře jsem nevěděla, zda budu mít dost příze. Navíc se ke konci pořádně zašmodrchala a musela jsem kus odstřihnout.
 
Přichází podzim
 delší strana 148 cm
kratší strana 102 cm

úterý 25. ledna 2022

Adresa naděje

 


Adresa naděje
 Melissa da Costa
*****
15. kniha s méně než 22 hodnoceními na Databázi knih (2022)
 
 Tak tohle bylo žůžo!
Přečteno během jednoho dne!
 ♥
Příběh velice silný a smutný. Navíc s tématem, které je i mně blízké a některé pasáže pro mě byly těžké. O to víc jsem se dokázala vcítit do hlavní hrdninky.
Jak je někde opuštěný dům, to je ve většině případů něco pro mě. A i tady to nezklamalo! A dokonce do děje byla zahrnuta i zahrada.
Kniha se mi odkládala velice těžko. Prý v ní není skoro žádný děj, ale s tím nesouhlasím. Hodně mi připomíná Astrid a Veroniku, ale tato je asi ještě lepší.
Přemýšlím, že bych si pořídila do vlastní knihovny, ale ještě to pořádně zvážím...

pondělí 24. ledna 2022

Dopadeni

 
 


Ač jsme věnovali spoustu energie prevenci, stejně nás doběhl...
Takže kurýrujeme.

Mezi nabíráním sil hodně čtu (ještě že jsem minulý týden přepadla knihovnu), poslouchám "energy" přednášky, plánuju zahradu, háčkuju a taky čaruju v kuchyni.
Být nemocnej bez pomalu vařeného hovězího vývaru a koláče prostě nejde!

sobota 22. ledna 2022

Emily z Novoluní

 


Emily z Novoluní
 Lucy Maud Montgomery
***
18. kniha autora, který prožil 1. světovou válku (2022)
 
Ač je to od autorky mé milované Anny ze Zeleného domu, je tato kniha jen slabým šálkem čaje proti Anně. Námět je hodně podobný - sirotek, nový začátek jinde, přátelství, fantazie...
Začátek se příšerně vlekl, smrt tatínka se omílá pořád dokola a než se začne něco dít, je půlka knížky pryč. Události jsou takové plytké a nezáživné, nějaká akce je tu opravdu minimální. Opravdu bavit mě to začalo až tak od třetí čtvrtiny.
Původně jsem se chtěla podívat i na další díly, ale momentálně mě to vůbec neláká.
 

pátek 21. ledna 2022

Vlaštovka v bublině

 


 Vlaštovka v bublině
 Markéta Lukášková
****
6. v pořadí čtvrtá autorova kniha vydaná v ČR (2022)
 
 Obálka knihy se mi teda moc nelíbí. Vlaštovky zbožňuju, tato s lidskou hlavou je jako z hororu.
Ani po přečtení netuším, proč "v bublině". "Vlaštovka" je hlavní hrdinkou, přesněji Barbora Vlaštovková.
Ta trpí Parkinsovou chorobou a momentálně ve svých skoro šedesáti čeká na svou smrt, její život nemá díky nemoci valný smysl. Ale je rok 2045 a lékaři na ní vyzkouší nový lék. Najednou si začíná vybavovat svou minulost. Má dvě dospělé děti, Magdu a Michala. Oběma do života přibyde dítě a oba díky tomu vyzrávají.
Příběh skádo do minulosti a postupně se odkrývá, co se dělo. Proč ale přišla o Petra - svého muže? To se dovídáme až na konci. Vlastně kvůli jednomu nedorozumění.
Kniha končí happy endem, tak jak to mám ráda.
Zpočátku mě příběh příliš nenadchl. Ale postupně to bylo čím dál tím zajímavější. Chytlo mě to a dokonce jsem četla i v autobuse.

čtvrtek 20. ledna 2022

Zimní chumláníčko

 


K svátku jsem si přála nákrčník. Nejdříve jsem měla vybraný set z unua, ale když mi přišel balík s vánočním překvapením pro K., dost mě zklamal. A tak ten můj fialový dostala pod stromeček m.
Mě padl do oka nákrčník na Fleru. A jsem ráda, že jsem se pro něj rozhodla. Dokonce pro dva.
Pavučinkový vzorek, luxusní šířka.
 
První je starorůžový. K tomuto se mi podařilo vybrat si velice podobnou barvu klubíčka na čepici háčkovanou dvojtě. Dokonce i butonek, který jsem dostala k nějaké mé objednávce, se tady hodil.



Druhý nákrčník je modře petrolejový a tyrkysový. Ta petrolejová ve skutečnosti moc petrolejová není. Tady jsem klubíčko objednané přes internet netrefila. První uháčkovaná čepice z modré barvy se mi nelíbila. Něco ji chybělo. A to něco byla tenká tyrkysová camilla a dva hnědé knoflíky, které čepulce dodávají šmrnc. Až takový, že vzbuzuje větší pozornost než samotný nákrčník.

úterý 18. ledna 2022

Vepřové maso na mandarinkách

 
 
 
Vepřové maso na mandarinkách
 plátky vepřového masa
plechovka mandarinek
sůl, pepř, sádlo

Plátky masa naklepeme a nasolíme a napepříme.
Zprudka orestujeme na sádle.
Mandarinky slijeme a slitou šťávou podlejeme vepřové maso.
Před dopečením přepneme větrák v troubě na gril, aby maso získala hnědou barvu, a poté ještě přidáme plátky mandarinek, aby se ve šťávě prohřály.
Opatrně zahustíme na omáčku.
Nejlepší přílohou jsou opečené brambory ala "zlaté dukátky".

neděle 16. ledna 2022

K moštěnské Niagáře

 
 
 
Místo do Hillwoodu jsme dnes vyrazili k Niagáře. Původně totiž chtěl L. do své sbírky vyfotit "kyselku", a tak se nabízelo, když už tam budeme, prozkoumáme trošku okolí. Už dlouho to máme v plánu.
Na vesnici se vůbec nedostalo. Zabloudili jsme do zádědiní a to nám ke štěstí úplně stačilo. Objevili jsme tam totiž rybníky a potok, a protože tu v blízkosti nic takového nemáme, chtěli jsme si to užít podle libosti. A taky užili.
Slunko nám svítilo nad hlavou, já si rochnila s foťákem v mokré trávě... Však taky neuplynula půl hodina, abych neměla nohy jako kus ledu. "Černochodky" jsou dost nanic, je v nich zima, jak jsou tenké. Kožíšek nekožíšek. V autě jsem si nahřívala prokřehlé nohy o 106 a doma se prolévala horkou trojkou.
Tak Moštěnko, brzy na viděnou!

sobota 15. ledna 2022

Po Záhumení až ke Studánce

 
 
 
Sluníčko se během dopoledne prodralo skrz mlhu a obloha je modroučká stejně, jako tomu bývá v parném létě, takže poobědový program byl jasný. Nakoupit jsme byli včera, chlebík jsem upekla ve čtvrtek, JUCHŮ, můžeme jít na tralalajdu.
Až doma na monitoru jsem si všimla, jak je Borovice už zdálky nádherně majestátní. Kráska! Takovou bych na zahradě taky brala...
 
 

 
Na této straně Záhumenní jsme dlouho nebyli, protože bylo mokro a nejsou tu zpevněné cesty. Za Přehradou (musím tomu dát nějaké lepší jméno, které by se uchytilo) se obec pustila do úklidu zarosteného sadu. Neuvěřitelně to tam prokouklo. Předpokládám, že tam budou pást ovečky, jinačí využití mě nenapadá.
 
 
 


Za Ořechem pod Jahodovou loukou jsme našli "jezírko" zmrzlé vody. To je tak něco pro mě. I L. se nechal zlákat ke klouzání a zkoušení tvrdosti ledu. Kapky zmrzlé vody vytvářely krásné obrazce, takovou nádheru nedokáže ani foťák vyfotit. Vydržela bych se tam kochat donekonečna. List na předposlední fotce byl asi nejhezčí.
Co se bot týče, možná se mi to jenom zdá, ale připadá mi, že se konečně trošku roztáhly. Možná jim pomohlo poslední čištění vodou. Podrážku mají měkčí než pohorky, takže chůze v nich v přírodním terénu je bezva, ale pohodlné jako pohorky nejsou.
 
 


Stříbrné jezírko je už opět napuštěné. Bagry tam svou práci konečně dokončily. Břeh je zpevněný, přibyla hráz. Doufám, že tam na jaře vysadí nějaké stromky a doplní lavičky, mohlo by to být hezké místo na posezení...

čtvrtek 13. ledna 2022

Dům u nemocnice

 
 
 
Dům u nemocnice
 Valja Stýblová
***
1. kniha (od autora) z mého dětství (2022)
 
Valja Stýblová a její Princ a Skřivánek, to byla snad jedna z mých nejoblíbenějších knih. Proto výběr autorky do čtenářské výzby byl docela jasný. Z její nabídky mě nejvíce zaujala tato.
Víťa se právě dostala do prvního ročníku zdravotnické školy. A protože pochází z vesnice, nemá to mezi svými spolužačkami z měst zrovna nejlehčí. Svou povahou a otevřeným srdcem si však záhy získá každého, jak mezi vrstevníky, tak i učitelským sborem.
Příběh je to krátký. Dost mě mrzelo, že není tak dobře propracovaný jako Princ a Skřivánek. Tady je autorka se vším rychle hotová. Po pár stránkách navazuje jakoby druhý díl Až bude padat hvězda, kde je už Víťa v posledním ročníku a seznámí se s chlapcem, který je po těžké nehodě a umírá. A opět, člověk se ani nenaděje, a děj je u konce. Hlavní hrdinka se oklepe z velkého smutku a jede se dál.

úterý 11. ledna 2022

Poslední prázdniny v Paříži

 
 
 
Poslední Vánoce v Paříži
 Hazel Gaynor, Heather Webb
***
13. kniha, jejíž název se skládá z 21 písmen (2021)
 
 Román psaný v dopisech - z první světové války.
Hlavními hrdiny je Evenlyn a Thomas, přátelé, jež spojuje Will (Evenlyn bratr).
Postupem času se mezi nimi zrodí láska.

Tato kniha psaná formou dopisů nebyla první, kterou jsem četla. Ty minulé se mi moc líbily (třeba Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů). Této ze začátku chyběla šťáva. Jako oddechovka (i když z války) byla docela dobrá, ale že by mě to chytlo, to zase ne. O něco zajímavější to bylo zhruba za půlkou, kdy i Evenlyn odjíždí na frontu, aby pomáhala jako telefonistka. Děj byl o něco zajímavější.
Na druhou stranu jsem se dozvěděla spoustu dějepisných informací, o kterých jsem zatím netušila, takže přínos pro mě tato kniha měla.

pondělí 10. ledna 2022

Lednový víkend

 
 
 
Na víkend jsem se těšila jak malej Jarda. Do pracovního procesu se mi po vánoční dovolené vůbec nechtělo. Nakonec to nebyla taková katastrofa, jak jsem předpokládala a páteček na sebe naštěstí nenechal tak dlouho čekat. Co mi hatilo mou radost, byly povinnosti v podobě sestavování pololetních písemek a uzavírání známek na rodičáky...
 
 


Práce mi šla lehce od ruky, a tak zbyl čas i pro sebe. V týdnu mi přišly nové látky na gaťátka. Trénování nanečisto skončilo, takže jsem si řekla, že si konečně objednám látky, které se mi opravdu líbí. A v mém obchůdku nastaly povánoční slevy, takže JUCHAJDA u vybírání. Kytičková látka je naprosto famózní, hned jsem se do ní zamilovala. Batikovaná se mi ve skutečnosti také moc líbí. Během soboty jsem tedy stihla jedny kalhotky a v neděli večer jsem zmákla ještě jedny. Tentokrát jsem se nezdržovala se sluníčkovými štítky...


 
 
 Zlatá cesta coby vánoční kniha je naprosto skvělá. Už jsem se dostala ke druhému dílu, který je zaměřený na vztahy. Snažím se pilně studovat. A i tady zjišťuju, že to sedí jak "gatě na prdel", jak s oblibou u genových klíčů říkám. Jen GK 60 mi zatím moc smyslu nedává. Ale u něj bych řekla, že není zrovna dobře přeložený. V něm jediném nic nevidím a to si myslím, že fantazii mám velikou.
 
 
 
 
 
 V pátek večer jsem stihla ještě novou várku sušenek engadiener. Tentokrát jsem do nich dala zbytek rozinek, borůvky od K., na drobno nasekané lískové oříšky a dvě lžíce máku. Výsledek je bombastický. Bez problémů bych je dokázala sníst na posezení, jak jsou dobré. L. si jich nevšímá, tak mi snad vydrží do dalšího víkendu, kdy budu muset napéct další.
 
V šátku jsem poskočila na další barvu - petrolejovou s vínově červenou. Na světle vypadají přechody zelených odstínů velice hezky. Červená mi tam teda zas až tak nesedí, ale stejně jsem zvědavá na konečný výsledek. Škoda jen, že tím, jak jsou nitky tenké, přibývá šátek dost pomalu.
 

čtvrtek 6. ledna 2022

Hovězí s žampiony zapečené ve šlehačce

 


Hovězí s žampiony zapečené ve šlehačce
hovězí maso
2 cibule
1 šálek smetany na šlehání
1 šálek sušených žampionů předem namočených v mléce
sůl, pepř, sádlo

Namočené houby vymačkáme a drobně pokrájíme, plátky masa naklepeme, osolíme, opepříme a osmahneme na sádle.
Přidáme houby a cibuli nakrájenou na plátky.
Zalijeme smetanou a pozvolna pečeme v troubě.

L. k tomu tentokrát upekl r. hranolky.
"Lepší jak v Kanadě!" - naše klasická věta.

úterý 4. ledna 2022

Látkovky a napářka



Ještě před koncem roku mi přišel balíček s novými látkovými vložkami. Paní L. psala, že bude zdražovat, tak jsem si řekla, že by nebylo marné rozšířit svou výbavu, pokud je to ještě za relativně laciný peníz. Ty pastelové se mi moc líbí. Zelené jsou brčálovější než na obrázku, ale vadit to nebude.




Původně jsem si chtěla koupit jen ty tenké, ale nakonec jsem do košíku přihodila i "beránky". Na první dny jsou přeci jen lepší a dobře sají. Když jsem je srovnávala s těmi, co mám, tak jsou o poznání větší i tlustší. Takže se praním trochu srazily. Ale věřím, že změnu v savosti nezaznamenám. Moc bych si přála, abych menstruaci zvládla jen pomocí látkovek, je to takové mé malé soukromé předsevzetí. Navíc jsem četla o jiné metodě čistění - pomocí soli. Prý stačí před praním přes noc odmočit v kbelíku s vodou a solí. Doufám, že tohle bude fungovat a nebudu muset používat žlučové mýdlo. Zjistila jsem totiž, že látkám s digitálním tiskem příliš nesvědčí.
 
Edit.: Slaný roztok je docela fajn na odmočení krve. Nicméně zázraky nedělá. O něco lepších výsledků jsem dosáhla, když jsem poté látkovky nechala vymáchat v pracče ve studené vodě. I tak ještě někde zůstaly skvrny. Ty se mi podařilo odstranit žlučovým mýdlem.
Skvrny, které zůstaly i po vypraní, jsem odstranila pomocí perkabonátu. Vložky jsem jím ve starém hrnci posypala, zalila téměř vařící vodou a nechala vychladnout.
Zdroj informací jsem našla TUTO.


 

Také mám v plánu více času věnovat napářce. Jasně, přes léto to není moc příjemné... Přemýšlím, jak dlouho už o ní vím a jak dlouho ji dělám. Původním záměrem byl další pokus, který by nás přiblížil k vytouženému miminku. To se sice nezdařilo, ale zjistila jsem, že má menstruace je jiná s použitím napařování se nad bylinkami. Je méně bolestivá a celkově daleko příjemnější. Ideálně je napařovat se před a po menstruaci. Tak uvidíme, jestli pravidelně vydržím alespoň do toho léta...

neděle 2. ledna 2022

Na vlně tvoření

 

Vánoční volníčko plně využívám na mé "tvořivé" chvilky. Konečně mám na ně čas a chuť. Co se háčku týče, už mě přestaly bavit čepice a bezprsťáky. Nutně jsem musela sáhnout po něčem jiném. A opět jsem v zásobách našla zbytky už zapomenutého klubka. Co z něj bude, bylo naprosto jasné. Zelenkavý začátek je naprosto famózní. Trochu se bojím, že zbytek šátku bude hodně tmavý, ale uvidíme. Nechám se překvapit. Třeba to bude dobré...
 
 

 
Od titerného háčkování (z té tenké příze mě rychleji začnou bolet ruce) utíkám k Panu stroji. Zase mě po čase chytlo šití gaťátek. Látka ještě je a šicí stroj nesmí zahálet. Tady mám zachycené nové barefootové sandály, co se mi podařilo ukořistit ve slevě. Prosila jsem Vesmírek, ať jsou mi dobře, protože jsou mi velmi ale velmi sympatické. A jsou mi dobře. Už se těším na sezónu. Doma v nich chodím naboso a vůbec mi není zima na chodidla.


 
 
Tahle látka je jinak super. Líbí se mi čím dál tím víc. Sehnala jsem ji ve výprodeji za 90 káčé za metr, což je za hubičku. Původně byla na trénování šití z úpletu, ale to jsem si natrénovala na látce s ovečkama (taky za hubana), takže tuto využívám na spoďárky.
A pravidelné trénování přináší ovoce. Stehy začínají vypadat obstojně a dokonce jsem pokořila všití ceduličky se sluníčkem. JUCH!

Edit.: Další level pokořen. Už zvládnu i plynulý přechod v místě nohaviček. JUCH²!

sobota 1. ledna 2022

Silvestr

 


Herní silvestr byl tentokrát dost bídný.
Trval asi hodinu a půl.
Hráli jsme Poštovního kurýra, který je prý děsně náročný a děsně únavný.
Takže jsme odešli od rozehrané dny odpočinout si do obýváku, kde jsme relaxovali tím, že jsme si lámali hlavu na časovými pásmy a kde vlastně začíná den.
Ach jo...
No, alespoň jsme bohatší o jeden malý starý globus.

Zbytek večera jsem si chystala deník a L. poslouchal Marťana.
Oslavy venku letos naštěstí nebyly moc bujaré, Obludka je úspěšně zaspala.
O to zajímavější bylo brzké ráno, kdy mě tahal z postele před sedmou, protože už byl vyspaný.

Tak letos to snad bude zajímavější!