neděle 30. června 2013

Brněnská přehrada



Sobotní den byl jako stvořený pro nějaký výlet. Jen ráno nás trochu odrazovala mlha a nízké teploty. Ale když už jsme byli tak natěšení, nedalo se jinak, než vyrazit. 
Po příjezdu na hráz už slůňo přeci jen vykouklo. Spousta lidí vyrazila jen v tričku a kraťasech. Nás čekala delší procházka, tak jsme se vybavili i mikinou. Posilnili jsme se párkem v rohlíku, sladkým popkornem a obhlídli jsem i lodní parkoviště a opravnu. 

 
 

Vybrali jsme si trasu po červené turistické značce. Část vedla podél vody, kde se opalovali a i koupali odvážlivci, část cesty pak procházela lesem a poslední úsek byl nejhezčí - po úzkých prosluněných chodníčcích v blízkosti vody.


Cíl cesty - Janova louka a lávka. V pozadí je hrad Veveří. Jeho návštěvu jsme si nechali na příště, určitě se sem ještě někdy podíváme. Místo toho jsme se těšili na zpáteční cestu lodí, což bylo perfektní zakončení výletu. 

 
 
 

Zastavili jsme si loď Stuttgart. Zabrali jsme místa úplně vzadu na vyvýšeném místě, pěkně s výhledem před sebe. Cesta zpátky na hráz trvala asi třičtvrtě hodiny a cestou jsme potkali ještě spoustu lodí, plachetnic, člunů a šlapadel. A dokonce jsme jeli kolem nuda pláže - a docela blízko. :o)

 




sobota 29. června 2013

Večerní

...západ slunka





Andělské vodopády

...od Nory Robertsové


Reece projíždí státy a hledá své nové útočiště. Nedaleko městečka Angel´s Fist její auto vypoví službu a Reece nezbývá nic jiného, než se zde na pár dní usadit. Dochází jí však i finance, a tak přijme práci kuchařky v místní malé restauraci. Okolní krajina plná hor a jezer se jí  nesmísně líbí, poznává místní obyvatele a nachází první přátele. Pak se však stane jediným svědkem vraždy a poklidné dny končí. Málokdo jí věří, má za sebou totiž podivnou minulost...

Ač nejsem velký příznivec detektivek, tahle byla velice čtivá a chytla mě do svých spárů už na začátku.


úterý 25. června 2013

Z dneška

Pustila jsem se do vaření levandulového sirupu. Žjóva! Ta vůně, barva a chuť. Nejvíc jsem se naběhala k vodovodu a zpátky ke kastrolu, jak jsem pořád olizovala vařečku. Mňamózus. ♥ První sirup, co je opravdu sirupovatej. Je to v kys. citronové, dnes jsem s ní dělala hokusy pokusy a je to jasný. :o)



Břečťan pod zámkem. Doufám, že tenhle vydrží mou péči.



K tomu pár krasavců z výprodeje. Tyhle ozobávat jako jahody nebudu. Ale muškáty za oknem mi prostě chyběly. Mimochodem, mám ráda vůni muškátů...



Poslední dobou mně baví kronikování, lepení fotek a malování neumělých obrázků. Koupen nový blok a náplň do oblíbené prupisky, z práce donesená megatužka, vytažené pastelky. Těším se! Už brzo! 



A rozečteny Andělské vodopády od Nory Robertsové. Božínku, to je tak parádně napínavý...




neděle 16. června 2013

Domkem nedomkem (9)

Právě… u nás začíná nový den. Posilněná snídání a usrkávájíc horké kafi jsem připravená na dnešní nedělní prosluněný a jistě teplý den. Máme tu pozdní jaro a tuhle dobu mám já móc ráda.  

Venku… je zatím příjemně svěže. V noci popršelo. Muselo! Zákonitě! Na balkoně jsem totiž nechala židli a na dvoře jsem zapomněla štětku od líčení. To prostě muselo zapršet, i kdyby nebylo z čeho... :o)

Na zahradě... je úžasně! Květiny bujaře rostou a voní, bylinky se mají k světu a zeleninka už dává o sobě taky vědět. Sklízíme přímo do pusy maxi lesní jahody, pochutnáváme si na zahradních jahodách s cukrem. Už se těším na domácí mrkev a petržel, hrášek a hlavně na rajčata.

V domku… se od včerejška ozývá rourácení a bouchání. Pomaličku dáváme do pořádku naši letní část bytu tak, aby byla obyvatelná. Pustili jsme se do výměny radiátorů. A hned dvakrát. Večer jsem se usmívala nad tím, co z pokoje udělá nové topení a vymalování - byť jen části za topením a okolo vyměněných oken. Prokouklo to. 
Už se těším na konec. A na nový začátek!  

 













Vpravo v rohu není jen tak obyčejná ďoura - vybudovali jsme zkratku pro pavouky, aby to nemuseli obcházet přes dveře. :o) Dost by si zašli. 

Právě čtu… všechno možné a nemožné o háčkování, sem tam nahlédnu do své bible a vrátila jsem se ke čtení Duhového hada.
Plánuji… dnes uháčkovat alespoň čtyři řady deky. Ó, já bláhová... :o) 
Pěkně do ruky hadru a smeták a hrrr na bordílek po včerejší bitvě. ☼

Top obrázek… 
překvápko po ránu
rozkvetla mi velká orchidej








středa 12. června 2013

sss... HÁDĚ ...sss

ZATÍM
sedm čverečků
osm barev
ve čtyřech řadách...

 


základ deky...
ale kdoví, 
co z toho nakonec vyleze... 


 
 


spousta práce
kopa zábavy
a
móře TĚŠENÍ




neděle 9. června 2013

Dokulata / dohranata


Odpoledne strávené na dvoře a na zahradě. V hlavní roli: motyčka, košík na plevel a rukavice. Mé skalce dopřávám volnost v růstu. Teda relativně. Když už mi keře přerůstají přes hlavu a přes plevel není vidět bylinky, je třeba jednat. Taková zahrada nadivoko má i své výhody. Práci si můžu klíďo píďo pěkně rozplánovat na celý týden. :o)


Hranici mezi skalkou a užitkovou zahradou rozdělují keříky, na jednom z nich se dnes zalíbilo zlatohlávkům. Postupně odlétávali a přilétávali další, vždy za zvuku připomínající helikoptéru. Takový malý brouk a tolik randálu. Ale milého...



levandule těsně před rozkvětem



dvoubarevná trnka
= vrchol roubovačského umu
 ☼



Naše letitá podnožka, která postupně přišla o všechny knoflíky na své horní straně, dostala nový obleček. Teď je z ní právoplatný kus nábytku ladicí se zbytkem obyváku.


Čtverečky od mamči 4 x 4 do jednoho maxičtverce a přidat několik nekonečných řad. Babiččin čverec - granny square - přejmenován na...
 maminčin čtverec



Takže: nožky nahoru a vegetovat...





sobota 8. června 2013

Za nosem a tak...



Celodenní trajdání po kopcích. 
"S" jako Slovensko na dosah...
"S" jako sochy ze dřeva...
"S" jako Soláň.



Počasí vyšlo, i když se za námi hnala bouřka. Prochajda to byla pohodová, žádné mohutné kopce a převýšení. Nikam jsme nespěchali, času bylo habaděj: na obdivování kopců v dálce, hmyzu a kamenů pod nohama, hledání čtyřlístků v jetelině i ošahávání dřevěných soch. 



Zhruba v půli trasy "rovně za nosem" nás zastavili starší manželé. Místní. Prý jestli jsme neviděli jejich psa - štěně. Od večera se po něm slehla zem. Hned jsem v duchu vzpomínala, co za psy jsme cestou potkali. Kolii v Karolince, ale ta jejich nebyla. Bylo vidět, že jsou smutní. Kéž bychom jim dokázali pomoct. Ztrátu Benjika bych taky těžce snášela. Asi jim ho někdo ukradl, kolem domu se jim potuloval podivný týpek. To se dějí věci na světě. Pejska našli uvázaného u stromu v lese a až si ho vypiplali a zvykli si na něho, někdo jim ho vezme.







Posilnili jsme se ve Valašském Šenku, prohlédli si všechny brožurky z info střediska a naplánovali, na co ještě juknem v okolí. 




Mě zaujal na mapě Hrozenkovský Balaton. Jéje, tady by bylo koupání. Dokonce jsme byli svědky, jak se jedna paní vrhla do vody, uplavala pár temp, vylezla na břeh, zabalila se do ručníku a odkráčela domů do tepla. :o) Nedalo mi to, abych nesvlažila alespoň nohy. Voda byla docela studená. Ale díky měkkému písku jsem chvíli měla pocit, že jsem u móře. Třeba se sem v létě přijedem vyráchat.



A sladká tečka v čokoládovně.
čokoláda s kokosem ♥