Jóga a já

 Mým jedním z mnoha přání je zlepšit se v józe. Nehoním se za pozicí lotosového květu, spíš bych chtěla být pružnější a ohebnější. A tak se už několik týdnů věnuju cvičení z "měsíce z jógou" od mé oblíbené Rozálie.

 

 Každé cvičení odcvičím sedmkrát, než se pustím do dalšího. Už po první části jsem dokázala vidět posun. Ruce jsem ve stoji dostala až pod palce, což u mě nebylo zvykem. První dvě sestavy mi přišly docela v pohodě. Třetí už je dost náročná. Ale mám ji také za sebou. A sedmé cvičení jsem si už opravdu užila ve všech pozicích. Čeká mě čtvrtá lekce, kterou bych chtěla cvičit stabilně a zůstat u ní. Už se těším, až se s ní seznámím osobně!

Vzpruha

 Několik dní jsem se cítila psychicky bídně. Zcela náhodou jsem narazila na kanál Rozhovory duší. Včerejší podvečerní rozhovor se Simonou Babčákovou mě krásně vynesl až nad hladinu.

Nesleduju televizi ani kulturu. Nevím, kdo je Simona Babčáková a včera jsem tuhle ženu viděla poprvé v životě. Ze začátku mi rozhovor příliš nesedl. Když skoro padesátiletá žena rozebírá své ranné dětství, moc mi to asi nedá, říkala jsem si. Ale cosi mi říkalo "Vydrž!" a já poslechla. Nelituju. Pomaličku, ale jistě se ve mně cosi začalo rozehřívat, uvolňovala jsem se a v obličeji se mi usadil úsměv, který tam už dlouho nebyl. Je mi opět dobře! A už se těším na dopolední kapučíno, ke kterému si tento rozhovor pustím ještě jednou...

Láska na první pohled

Ač to vypadalo na den blbec, tyhle krásky mi dokonale zvedly náladu. Jako třešnička na dortu za náročným dnem.

Bála jsem, že budou velké. Bála jsem se, že mi budou sjíždět z nártu, ale sedí dokonale! Děkuju!

Teď by se ještě mohlo venku oteplit, abych jim mohla ukázat svět...

 

Připraveno...

... nový týden může začít!

(Ne)tradičně

 Přípravy na podvečer vrcholí. Sice jsem chtěla jít ven, ale tohle je lepší. Chystám dvě těsta - jedno na rohlíky, druhé na keksy. Rohlíky samozřejmě nemůžou zklamat, jen v troubě jim to tentokráte trvá nějak dlouho. Ne a ne se upéct.

Těsto na krekry rozděluju na dvě půlky. Trojúhelníčky jsou s konopným semínkem, čtverečky s mákem. A hvězdičky? Ty jsou ze zbytkových těstíček smíchaných dohromady. Krekry mizí závratnou rychlostí. Nejprve na ně chodím já. Nemůžu se totiž rozhodnout, které jsou chuťově lepší. No, a večer jejich počtem zahýbal samozřejmě t., pro které jsem je speciálně pekla. Prý jsou vynikajicí a lepší než kupované.

Rohlíky

(podle Cuketky)

 

500 g mouky

285 g vlažné vody

60 g sádla

2 lžičky soli

1/4 kvasnic

Těsto necháme vykynout zhruba 90 minut. Poté z něj tvarujeme kuličky o hmotnosti cca 75g. A z nich rohlíčky. Je zbytečné válet těsto do trojúhelníků. Stejnou služby udělá i obyčejná užší placka. Narolované rohlíčky postříkáme vodou, posypeme mákem a necháme kynout další půl hodinu. Pečeme při 200 stupních asi 10 minut.

Slané krekry

(podle Hanky Zemanové)

250 g celozrnné špaldové mouky

100 ml vody

100 g změklého másla

2 lžíce olivového oleje

1,5 lžičky soli

mák, konopné semínko...

Těsto necháme chvíli ztuhnout v lednici. Pak ho rozválíme, posypeme mákem a válečkem ho zatlačíme do těsta. Vykrajujeme krekříky. Ty pak pečeme asi 15 minut při 150 stupních.

A společný večer může začít. Nejdříve hostinou. Chlapi dali přednost tataráčku, pro nás holky jsou voňavé houstičky. Náš jídelní stůl se šťastně prohýbá pod těmi dobrotami a libuje si, kolik u něj sedí strávníků.

A pak se cestovalo. Po Evropě.

"Počkej, kde su?"

"Já jedu do Lepidla!"

"Do té Prahy snad nedojedu, zas tam kdosi stojí. ... Né, teď je tam objížďka!"

Musíme zopakovat. Brzo!

♥

Siesta

 

Tak nakonec jsem ven zase nešla. Uvařila jsem si yogi tea, vytáhla hrneček s podšálkem ze servisu po babičce, do mističky dala dobroty, vytáhla háčkování, na mobilu nastavila Barbru Streisand a z houpacího křesla sem tam vykoukla z okna na sněhovou vánici nebo modrou oblohu aprílového počasí.

 

P.S. Popravdě netuším, jak dlouho bude trvat můj návrat na blog. Moc se mi nelíbí nové nastavení, jímž blogspot v mezičase prošel. Ale L. mi objednal nové filtry na foťák, takže mám v plánu více fotit a někam ty fotky přeci jen budu muset dávat. Ve složce jsou k ničemu...

 

Bílo...

Piju zelený čaj z růžového Mynte hrnku a sleduju, jak se za oknem pomalu snáší bílé vločky... Takto jsem si jaro nepředstavovala. Už několik dní jsem nebyla venku, protože se mi nechce být v té lezavé zimě, ač jsem třeba v půlce ledna podnikla delší výšlap v mínus pěti. Musím se polepšit!

Otužuju se už čtvrtý týden. Nejde mi na rozum, že některý den je naprosto bezproblémový, ve sprše vydržím i delší dobu, než mám zvládnout. Jindy počítám sekundy a trpím. Jeden den se zahřeju v okamžiku, kdy si natáhnu tepláky a po deseti minutách můžu odložit svetr, další den mám ledové nohy a poskakuju, abych se vůbec zahřála. Tak jako teď... Ohřívám si ruce o horký hrnek s kávou.

 

 

Prý teď otužování frčí. No, nemůžu soudit, mé okolí se teda neotužuje. Když jsem nadnesla babinci, jestli se mnou půjde do studené sprchy, nadšeně kývaly hlavami. Ale zůstalo u plánování. K Wimovi jsem se dostala náhodou. Hledala jsem způsob, jak si v této době zvýšit imunitu. A v jednom rozečteném blogu jsem narazila na zmínku o něm. Chytlo mě to, tak jako všechno o co se zajímám. Říkala jsem si, že to zvládnu bez jeho knížky, recenze nemá zrovna nejlepší. Ale nakonec jsem si ji přeci jen koupila. Styl je teda příšerný. Pořád dokola... Naštěstí jsem to čekala. Ale i tak jsem ráda, že ji mám. Techniky v knize jsem nenašla nikde na internetu. Především z meditace na zahřátí jsem nadšená. Funguje. Dělám ji před spaním a díky ní můžu spát i bez teplých ponožek. Ze začátku jsem cítila jen takové teplé proudění do prstů u rukou. Jeden večer se mi dokonce podařilo rozehřát celý hrudník. A po nějaké době zkoušení se mi nyní zahřejí i prsty u nohou. Jednou jsem dělala i meditaci na bolavou hlavu a pomohla mi taky. A samozřejmě dýchám. Každé ráno. Ještě než se změnil čas, dokázalo mě rozdýchání pořádně nakopnout. Pouštím si k tomu Wimovu nahrávku z youtubu. Existuje ale jen v němčině nebo angličtině. Každopádně je to daleko lepší než si počítat sama. Nedokázala jsem se tak dobře uvolnit.