středa 31. července 2013

Domkem nedomkem (10)

Právě… jsem dopila kávu z mého makového kafáčku a doufám, že mě co nevidět probere. Ač jsem běžně v tuto hodinu už dokonale probraná, dnes se nějak nedaří. Cítím únavu v každičkém kousku mého těla. 

Venku… se má slůňo čile k světu. Naštěstí včera si dalo trošku voraz a nižší teploty nás trošku zchladily. I tak byl den naplněn prací a já jsem ždímala jedno tričko za druhým. 

Na zahradě... je všechno vyprahlé, i když zaléváme každý večer. V půdě jsou vidět hluboké rýhy. Ale včera jsem objevila první oranžové rajčátko. ♥ Má políčka ožívají životem a dokonce i bylinky, které jsem nemilostrdně ostříhala, bujaře vytahují lístky a šlahounky.

V domku… přestavba konečně skončila a nastává fáze uklízení. I když jsme všude zavírali dveře a utěsňovali škvíry, prach z bourání se dostal až do ložnice. Koupili jsme nový koberec a přesídlili svá lože do letního křídla, kde jsou noční teploty krapet nižší než v ložnici. Zbývá poslední pokoj, koupit další nový koberec, přestěhovat věci, které jsou roztahané po celém domě, natřít zárubně dveří a trubky a pouklízet zbytek bytu. A pomalu a jistě se dostává domek do svých zajetých kolejí. ☼

Právě jsem dočetla… Pod toskánským sluncem. Nechala jsem se inspirovat u Tebe, Blani, a nelituji. Nádherná knížka. Lépe řečeno - knížka tohoto léta.  

Plánuji… pouklízet co se pouklízet dá a neumřít přitom. :o)))

Top obrázek…
Tam, kde bývaly dříve dveře jen pro trpaslíky...
 


úterý 23. července 2013

Z minulých dní

Rodinné setkání přináší vždy jiskru do našeho domku. Všude je všech plno, všude je rušno a živo. Popíjení kávy ze šroubovací sklenky nebo kafíčkomatu, zahušťování omáčky, škrábání brambor jak pro armádu vojáků, novinky a "klepy"... To se mi nikdy neomrzí. 
♥ 
Tentokráte okořeněné pobytem na dvorku, kdy byl zaplněn každičký milimetr stínu. Višňová kofola, hraní cestovních her a karet, smažení bramboráků v "polní" kuchyňce a zobání chlebíčků s česnekem a bez česneku. A taky zasvěcení nové motorkářky.

Příprava se nesmí podcenit. Dlouhé kalhoty místo minišortek, mikina místo vlajícího svetříku, pořádné kotníčkové boty místo páskových střevíčků. Vlasy stáhnout do copu. Sundat sovičkové naušnice. Na ruce kožené rukavice. Helma se sice nasazuje až naposled, ale takhle si na ni člověk dříve zvykne. :o) 

"Na co je ten cumplík nahoře?"
"Aby se ti nepotila hlava, aby to vzdušnilo."
...ona se ta hlava stejně potí...

 

Pak už jen vylézt na motorku z té správné strany a může se vyrazit! 

 

Po dvou jízdách za den (ale už po té první) připsáno do seznamu přání: Chci řidičák, motorku a koňa.


Víkendové ráno jsme si zpestřili procházkou s Obludkou. Obloha byla neskutečně modrá. Miluju ten přechod od bílé, přes světlounko modrou šmrncnutou zelenkavou až po blankytnou modř. V létě jsou vůbec dominantní barvy hlavně zelená a modrá. Včera jsem při večeři zjistila, že i ty lesnaté kopce na protějším horizontu jsou modré. Tmavě modré.



Improvizace na téma slavnostní dezert. V receptu stálo smíchat tvaroh se zakysanou smetanou, přidat cukrářské piškoty. Beru kolo a frčím do obchůdku. Že bych tu našla cukrářské piškoty, v to jsem ani nedoufala. Zakysanou smetanu jakési mi neznámé značky jsem v chladícím pultu taky našla. Jenže kámen úrazu - tvaroh vozí v úterý. A když ho potřebuju v pondělí?!
No nic, tak udělám slavnostní dezert v podobě slavnostního pudinku bez tvarohu se zakysanou smetanou nahoře. :o) A jak nám šmakoval! 

Franta - má narozeniny.
My máme přání jediný.
Štěstí, zdraví, štěstí, zdraví,
hlavně to zdraví.

Písnička, která se mi poslední dobou dere pořád na jazyk. V mé verzi trošku pozměněná.
Tož všecko nejlepší!
JTLM





pátek 19. července 2013

Fešák

...ze zahradního potoka

 




středa 17. července 2013

Flekato vs. čisto

Už nebuduju. 
Budujem.
Na více frontách.

Skočili jsme do toho rovnýma nohama. Zvládneme to na dvakrát, nebudeme přece troškařit. První zateplit. Něco z venku, něco zevnitř. První stěna hotová. Hráli jsme si s tím od brzkého rána až do odpoledne. Naši předci neznali vodováhu, ach jo... :o) Ale nemělo by mě to už překvapovat, i kuchyňskou linku mám na míru - tip ťop. 

"Záclona" před zdí není pro to, abychom se neupekli, ale aby se neupekla hmota, kterou se potírají dlaždice izolace. Šik sice není, ale třeba to pomůže. 

 


Dnešek byl vyhlášen jako odpočinkový, tak honem vyprat prádlo a nechat ho uschnout venku na sluníčku. Nedávno jsem objevila v DM drogerii bezva prášek. Dříve jsem na praní používala mýdlový sliz, ale máme opravdu velice tvrdou vodu a nepodařilo se mi vyexperimentovat správné složení. Vrátila jsem se ke klasickým tekutým práškům. Ale tenhle - tenhle tak krásně voní, přípomíná mi právě jelenské mýdlo, které se přidává do slizu.

 

V kuchyni jsem mezitím zpracovávala letošní bylinky. Něco do ledových kostek, něco nasušit do zásoby. Chuděra sušička byla z libečku tak překvapená, je totiž zvyklá více na jablka, že se mnou ke konci přestala komunikovat a jen tichounce předla. Což není u tak hlučného stroje zcela normální. Naštěstí se na ni M. podíval se šroubovákem v ruce a za chvilku byla zdravá.

 


Jé, co to máme za flekatou buchtu?

 

Přece flekatého žavse.  Musela jsem ho vyzkoušet. Byla to lžícová výzva. :o) Těsto na dortovou formu u Blanky, těsto na plech u Vendy. Děkuju! ♥ Přidáno do kuchařky. 
Přemýšlela jsem, čím žavse vyšperkovat. Ovocné koláče jsme teď měli pořád. Zapátrala jsem ve svých receptech a našla tvarohovou náplň. Do těsta jsem tedy přidala ještě lžíci kakaa, aby světlý tvaroh na buchtě vynikl. 

Náplň je jednoduchá: 
(z hrnkového receptu převedeno na lžícový)
500 g měkkého tvarohu
2 žloutky
3 lžíce cukru
4 - 5 lžic mléka
1/2 sáčku vanilkového pudinku

Všechny suroviny smícháme dohromady, puding nevaříme. Naplníme mikrotenový sáček a na povrchu kakaového těsta uděláme mřížku. S tímhle se mi nechtělo piplat, vzala jsem si onu lžíci a náplň na těsto prostě "nakydala", jak říká má sestra. :o) V troubě se světlo a tmavo slije dohromady a výsledkem je flekato.



A pokud Vás honí mslná na něco maličkého a nejste buchtoví, zkuste novou kofilu, je mňamózní...

 


Slůňovaté dny



neděle 14. července 2013

Buduju...

Každá volná chvilka trávená na zahradě. Už několik dní. Přehrabávání hlíny. Tohle půjde támhle a toto sem. Pocity štěstí ze špinavých tepláků... ☼

 
 


Na večerní minioslavu. Chlebíčky do mně padaly jedna radost, práce na zahradě mi prospívá.



pátek 12. července 2013

Z kuchyně

Generální úklid.
V létě není problém. 
Mám na něj čas, takže se mi neprotiví.
V přestávkách trošku neokoukané novoty.

nový kabátek na stoličku

 
 


letní / polní dekor

 
 


na poličce také něco malého a nového
v hlavní roli: šedá a žlutá

 


Pohodový slůňovatý den




čtvrtek 11. července 2013

Prcek

Pracovní název: Na obloze jasno
takové kapesní vydání slůňa v modru

 

Dělal mi společnost už od brzkého jitra.

A taky cédéčko od F.Q.S. "Pod polštář".
Těžko říct, jestli ještě existují.
Cédo je dost letité, i přesto mám za sebou tři rundy.
Prostě nešlo vypnout...

 



středa 10. července 2013

Ráno, raníčko

...když vstává sluníčko

A taky já.
na památku...

 
 




pátek 5. července 2013

Návraty ♥

Je fajn, když se někdy něco nepovede a nejde podle plánu. Sice chvíli trvá, než se s tím člověk popere - vždyť přece chtěl být někdě úplně jinde. Ale pak se zas chod vesmíru ustálí v tom správném směru a my můžeme zažít něco, co bychom neměli možnost kvůli té "nepříjemnosti" zažít. 

Třeba být s partou "svých" na místech, 
která dřív patřily k domovu.


 


Hledat a nacházat Bečvíny,
ale dělat, že je nehledáme.
Jinak totiž nenajdeme ani jeden.

 


Brodit se vodou 
a házet žabky. 
Rekord devět. 
I když většina skočila až na druhý břeh.

 


Prokázat odvahu při osvobozování brýlí.
 A zasloužit si za to nové naušnice.

 
 


Na chvíli zavzpomínat, jaké to bylo...

 


Ale úplně, ale úplně NEJDŘÍV
nechat se porazit 6x v dámě.
 ♥




Čekání na tmu

...a prý nultý ročník netopýrování

 

Viděli jsme spoustu vlaštovek a jiřiček, barevné hrátky oblohy



...slyšeli jsme nahánění koní do stáje, zpozorovali první rozsvěcování pouličních lamp, sledovali dráhu letadla

 

...a byli svědky prvního východu hvězdy


Netopýři se však neukázali. I když já si myslím, že jsem DVA viděla. Ale prej to byly jiřičky. Tož O.K. 
:o)

Krásbylo,
brzy zas!




čtvrtek 4. července 2013

Okolo Oslavy

...aneb toulání se po zemích moravských

 

Z D1 sjíždíme na exitu 162 u Velké Bíteše a frčíme si to směrem na jih přes Kralice nad Oslavou až do vesničky Březník.





Auto necháváme kousíček od areálu U Lamberka a dál už si to šlapeme po svých. Láká nás řeka Oslava, která slibuje pěknou procházku. Jen pro jistotu obouváme pohorky, i když první půl kilometr si říkám, jestli budou vůbec potřeba. BUDOU, ale na to přijdu až za takou čtvrhodinku chůze. Zatím jsme na modré - na pohodlné lesní cestě, ale potřebujeme se dostat na červenou.


"Jen co budem kousek dál, tak skáčeme do lesa," upozorňuje mě můj muž, coby organizátor dnešního výletu. Připadá mi to docela legrační, protože už v lese jsme. 


Čekala jsem, že budeme "skákat" po rovince, ale kdeže, zkracujeme si to po parádním sešupu dolů. Ale už vidím stezku, to bude určitě červená. Děláme si tu značku - u pařezu mohylku - abychom věděli, kudy zpátky.


Pouštíme se doprava, cestička vede z kopce a po pár minutách se po naší pravé ruce objevuje nějaký potok, který se vlevá do Oslavy. K Oslavě samotné je to už kousek. Voda v korytě je hnědá a teče docela rychle.

 

Chvíli pozorujeme hejna komárů uprostřed řeky, kteří pár sekund letí jedním směrem, pak asi jeden zavelí a všichni se otočí druhým směrem a tak pořád dokola a dokola. Snad nás nezmerčí, repelent jsme nechali doma.
Míříme nahoru proti proudu.

 

Pěšina je široká a vede nedaleko vody. Objevujeme první trampskou osadu Orel (Klondike) s nádherným totemem. Sem tam se zajdeme podívat na břeh, ve vodě se třpytí zlaté částečky zlata. :o)

 
 

Pak zahlédneme první balvany a stezka se mění. Šplháme a lezeme po velkých šutrech jen kousek od vody a užíváme si dobrodrůžo a komáři si užívají nás. Sem tam mi sklouzne noha a já děkuju za prozřetelnost vzít si kotníčkové boty. 

 

Asi po kilometru kamzičích výkonů objevujeme další osadu Zlatou podkovu. Tady chvilku spočneme a vyzkoušíme vodu. Je ledová. I když jsem se namočila jen po kolena, mám pocit, že mi každou chvilku upadnou nohy. 

 
 
 

Vracíme se zpátky k naší pařezové značce. Cesta tentokrát vede do kopečka, takže u značky můžeme ždímat trička. Doposud jsme nezaregistrovali nějaké velké vedro, byli jsme převážně ve stínu. Teď se pustíme po červené na druhou stranu, naším cílem je zřícenina hradu Lamberka.

 

Tento úsek mi však připadá spíše značenou červenou trasou pro srnky. Pěšina je tu místy tak úzká, že se sem stěží vejde člověk, natož dva. Řeka hučí kdesi hluboko pod námi. My se soustřeďujeme na to, kam pokládáme nohy, neradi bychom se skutáleli dolů. 

stezka v pravé části fotky

 

mraveniště na pařezu

 

A konečně pár kamenů označující zříceninu hradu Lamberk. Jen kousek odtud je parádní vyhlídka na řeku vinoucí se dole v údolí.

 

Přesouváme se k rozcestníku Pod Pastýřkou, ukazatel říká 500 m. Převáděla bych to spíše na kilometry, je to výstižnější - tedy 0,5 km a ještě lépe na 2 km. Tento úsek byl nejobtížnější a zdál se nám i tak nejdelší. Kamenná pole, spadlé kmeny stromů přes cestu, úzká stezka, šlapání do kopce a odpočítávání každého metru. Ale i přes bolavé nohy patřila tato část k těm pěknějším.

 

fotka dne
Spadlý kmen - nic zvláštního v této oblasti. Když ho přelézal M., smála jsem se mu, že nadělá. Nevěděl totiž, jak se dostat na druhou stranu. Úsměv mi zatuhl, když přišla řada na mně. Z téhle strany vypadá nízký, z té přelézací jsem však musela dát nohu pěkně vysoko. Navíc byl kmen kluzký, nebylo se za co zapřít. V této pozici jsem si říkala, že když mi uklouzne noha, spadnu pěkně nepěkně na hubu. :o)


První modrou značku jsme si doslova vymodlili. Zpáteční trasa byla už naštěstí široká lesní cesta, zprvu vedoucí do kopečka a pak po rovince, kde jsme zase načerpali trochu sil.

 

Výlet doporučuju každému, kdo touží po nevšední a divoké přírodě. Nám zůstane ještě dlooouho v paměti. Stojí to za to!