sobota 31. října 2015

Na barevné notě

 

Víkendový obídek je opět inspirován říjnovým albertovým magazínem. I s minulým receptem bude hovězí na černém pivu patřit do repertoáru naší kuchyně. M. správně při nahlížení pod pokličku zavěštil: "To bude žrádlo!" A bylo. Pivo dodá masku příjemnou hořkou chuť. Na tuto chuť pravda zvyklí nejsme, ale zvykneme si rychle. :o)
 
 
 
 
  
 Odpoledne jsme vyrazili na dlouhatánskou tralalajdu s Obludkou. Čtvrtý páneček pořád klepíruje, a tak obludka není dost vylítaná, vyštěkaná, uťapkaná a uondaná. Však jsme za ním taky neustále vláli na vodítku. Jsme na něho prostě NEMOŽNĚ pomalí.

 
 
 

Proč nemůže to slunko svítit pořád?! Tolik barev kolem. Žlutá, červená, hnědá, oranžová... Tohle kdybychom měli na očích celý podzim, hned by bylo méně depresí a chmur.

 

"Karle, poslední pampeliška!"
 
 
 
 
 
Divý les nám mizí před očima. Napadl ho kůrovec. Lesáci ho likvidují tak vehementně, že si říkáme, jestli zdravé stromy nejdou k zemi taky. S takovou tu místo Divého lesa zbude jen Divá louka. Brala bych raději ty stromy, luk už tu máme dost. Prťatý stromeček jsem si donesla domů, beztak by ho někdo zašlapal do země.

 
 
 

Po návratu jsem se pustila do jablečného koláče. Hrušky nemáme, museli stačit jen jablíčka. Ani brusinkový kompot jsem vůbec nepotřebovala. Koláč je výborný i tak. A s netradiční makovou posypkou vypadá už na pohled velmi dobře.

pátek 30. října 2015

Sváteční

 
 

Podzim je u nás narozeninový. Vzhledem k jednomu marodovi, to byla tentokrát jen komorní juchajda, ale nálada byla i tak prímová a vyřádili jsme se do sytosti.
Jedním z darů byl i hyacint. Dali jsme mu přednost před řezanou kytkou, která potěší jen krátce. Neodolala jsem a koupila si taky jeden. V balení měl i skleněnou vázičku. Podle návodu by se měl zastínit přiloženou papírovou čepičkou, ale já věřím, že se mu bude dařit i tak a vykvete dřív.
Tenhle je Hyacint I. a zahajuje letošní sezónu cibulovin, protože určitě nebude poslední.

 
 
 

Původně jsem myslela, že bude velký kamionový mač. Velký mač byl, ale v kostkách. Nenáročná hra, ve které se na mě smálo štěstí jedno kolo za druhým. K tomu fajn rodinné hlášky, chlebíčky a spoustu dobrot. 

 

čtvrtek 29. října 2015

(Chvíli) Nad vodou

 
 
 

Užíváme si / se.
Linecký koláč s čokorybízovkou byl naprostá jednička. Půlka zmizla co by dup. Chumláníčka utěšeně přibývá. Hřeje o 106. Po dlouhé době jsem vytáhla Pana stroje a ušila m. voňavý pytlíček do skříně. Ta látka je naprosto úžasná. Koupila jsem jí původně na jehelníčky, i na ty brzy dojde řada.

 
 

Kdyby pohádkovou Marušku poslali pro jahody, klidně by mohla zaskočit k nám. Měsíční jahůdky rostou zima nezima. Červená se to na nich bez přestávek. Po dvou měsících mi konečně vyrostly kedlubny. Taková malá kedlubnička na konci října - to je panečku lebeda. S bylinkovým máslem s polníčkem, který si dal taky na čas, byla večeře naprosto dokonalá. Na parapetu nechávám dojít rajčátka na mozarelový salát. Letos jsme skleník využili. Jsem ráda, že jsme se do něj na jaře pustili.

 
 
 
 

 Za hranicemi bylo tuze príma. Na chvilku na nás i kouklo slunko. Výlet jsme nakonec museli zkrátit kvůli nepřipravenosti jednoho medvěda, ale i tak to bylo prima. Hlavně kapucín a knihkupectví v závěru tralalajdy.
Broukám si broukám a přeju si, ať je to ne na chvíli, ale na dlouho.

středa 28. října 2015

Y.A - Marťan a kabátek

 

Uvíznul jsem na Marsu. Nemůžu komunikovat se Zemí. Všichni si myslí, že jsem po smrti. Jsem v Habu, který byl navržen na jednatřicet dní. Jestli se porouchá oxygenátor, udusím se. Pokud se pokazí recyklace vody, umřu žízní. Když Hab přestane těsnit, jen tak vybuchnu. A jestli se nic z toho nepřihodí, nakonec mi dojdou potraviny a zemřu hladem.
 *
Marťana jsem koupila muži na narozeniny. Byla jsem mila překvapena, že po něm "sekl". Četl. Četl. Četl. Takže dobrý, stojí to za to. Teď jsem na řadě já. Trochu jsem si potřebovala odpočinout od pronásledování skřetů. Takže teď se dovídám o hnojení a pěstování brambor na Marsu.

 

Na kolík nahozená malinová Yettinka a během večera vznikl tenhle parádní kabátek na hrnek. Čaj v něm jen tak rychle nevystydne, takže k napínavému čtení jak dělané.
Návod TU.

 
http://www.gsheller.com/2015/10/yarn-along-251.html

pondělí 26. října 2015

Zlatavě

 
 

 Parádní den. Proti očekávání docela pohodový a kratší (ten pracovní). To můžem. 
Brzy doma.
Kofíčko.
Háčkovánky...

 
 
 

... 
Lítání s Divokem.
Chumlání v šátku.
Horký čaj s medem.

A všude zlatavo!
Ještě aby se to moje Zlato šťastně navrátilo...
A tahle je taky zlatá. Notuju už od včerejška.

neděle 25. října 2015

Zaobaleně II

 
 
 
 
 
 
 Babí léto se vrátilo. Všechno a všichni jsou zabalení do pavučin, po trávě se válí úplné chuchvalce pavučin připomínající lana. Využili jsme krásného a dokonce i teplého počasí a trochu vyvětrali sebe i Obludku. I ten se vrátil zaobalen do bílých vláken s čumákem od hlíny, jak prohledával myší díry. Všechny v našem okolí musel prohlédnout. Žádná nebyla ušetřena.

 
 

 Ve sfinxu mají nové želé. Chutná hlavně mě, protože má kávovou příchuť. Nejlepší je sušenka a latéčko ve skleničce.
Z říjnové albertské kuchařky jsme vyzkoušeli hovězí s mrkví. Ještě teď máme boule za ušima, jaká je to dobrota.

středa 21. října 2015

Y.A - Ztracený svět a deka

 

Ranní cestování autobusem za tmy má na mně dost uspávací účinky. To není dobrý. Tento reflex se pak přesouvá i na ostatní dopravní prostředky, i když s nimi cestuji v jinou denní hodinu.
Donutila jsem se přibalit do tašky Rózu (mezi víčka zápalky) a čtu. Ztracený svět je docela dobrá volba. Jsem zatím někde na začátku a už teď jsem zvědavá, jaké potvory mi nakonec za čtečky polezou...

 

 Rozpletených a rozháčkovaných věcí mám spoustu. Největší radost mi dělá šedá deka. Vzorek je jednoduchý, netřeba u něj přemýšlet a tak hlava může odpočívat, myšlenky se vznášejí ve vyšších sférách a ruce už jedou automaticky a bez kontroly.

http://www.gsheller.com/2015/10/yarn-along-250.html 

pondělí 19. října 2015

Jablečný džemík

 
 
 

Letos zavařuju s pektinem podle Blanky Milfaitové. Nejsem žádná její fanynka, knížku jsem si přečetla se zájmem a pektin jsem vyzkoušela z čiré zvědavosti. Pravda je taková, že tak dobré marmelády jsem ještě nikdy neměla. Takže proč ne.
Na její recept na jablečný džemík jsem se těšila a hned co u sadaře začali prodávat bohémky, kula jsem plány.
Místo doporučených vlašských ořechů jsem dala raději oblíbenější mandlové lupínky. Do tohohle receptu pektin vůbec nepřijde, karamelová šťáva se vypařila po zmiňovaných dvaceti minutách vařeních. Džemík chutná výborně a ta vůně!

Jen mám teď problém s určením mé nejmilejší marmelády. Je to rybízová, malinová nebo jablečná?

Už vím.
Má nejmilejší marmoška je rybízová, malinová a jablečná.