Sláva jak hrom.
A tři Grácie opět spolu.
Těšili jsme se všichni moc a ohromně to nakonec dopadlo.
Takžo jak to všechno bylo...
Nejdříve předání daru k tomu dalšímu kroku do života. Líbil se. ♥
Poté trocha pracovní terapie, protože bylo smutno. A jak víme - dělání, dělání, to smutky zahání. Pomohlo to dokonale, málem bychom u nudlostroje strávily i odpoledne. Technika byla v momentě odkoukána a už se koulelo a řezalo, jen chuděra trouba nevěděla, jestli už má péct, nebo počkat až za chvilku.
Konečně hurá do města. Nejdříve jarmark. Lidu mrakota, stánky ve čtyřech řadách, člověk nevěděl, kam se dívat dříve. Ale i tak nakonec srdéčko zaplesalo po pár dárcích na památku.
Následovalo občerstvení u zmrlinového stánku a přesun na radniční schody. Jako v Cortoně, jako v Cortoně. M. si dal neobvykle punčovou zrmrzlinu a Kačaba mixovou tříšť 2v1. Lžičenek bylo dostatek, zůstalo i na doma.
:o)
Poslední nákupy a hrabárna ve stříbrném ale bohužel i předraženém ráji. Nechali jsme jim to tam všechno, i tu parádní sovu s oranžovýma kukadlama.
V zahradách bylo fajn. Lidi jsme nechali za sebou a šli nakouknout na černé labutě, nakrmit divokou zvířenu pod molem (pět chlebů a rohlík byl v momentě v trapu), málem utopit boty, poobjímat stromy a prošlapat známé i neznámé klikaté cestičky.
Večer se pak konal velký mač. Jak velký jsme poznali až na jeho konci, páč jsme za umístění dostali dokonce i stužky. Ještěže Kačaba vyhrála. Asi by nepřežila červenou nebo bílou stužku...
Díky tam, bylo to žůžo!
♥