čtvrtek 28. listopadu 2013

Už je to TU!

Na dnešní den jsem těšila už od pondělí. Ba ne, už od soboty. Ve městě se dnes totiž konaly adventní trhy a navíc se rozsvěcoval stromeček. Výzdobu mají letos krásnou. Nejvíce se mi líbí v ulici, kterou procházím každé ráno. Na každé lampě visí bílá ozdoba s červenou baněčkou, která se hoube ve větru. Zítra to konečně uvidím rozsvícené a už se moc těším.

Ale zpátky ke dnešku. Sešli jsme se u brány, a protože bylo docela zima, nikdo nenamítal, abychom zašli do naší oblíbené kavárničky na čaj. Jen taťka dal přednost postávání u stánku s klobáskami a nakládanými rajčaty. 

Čaj jsme si nakonec nedali. Chtělo to něco slavnostnějšího, když už se blíží ty Vánoce. Ty pro mně přestávají být bubákem, začínám se těšit na adventní zklidnění, vyrábění ozdůbek a dárků, zahalení do červené a bílé, svíčky, adventní čaj... Tak i dnes to bylo úžasné, dali jsme si horkou čokoládu. I Peťka byla s náma. Seděli jsme v proutěných křesílkách, povídali si a bylo fajn. ♥

Pak jsme se zabalili do šál a čepic a hurá mezi stánky. Už se sešeřilo, pouliční lampy nesvítily, protože každou chvilku měli rozsvítit stromeček. Některé stánky měly vlastní osvětlení, u jiných jsme mžourali, co vlastně na pultu nabízejí. :o) 

Před půl pátou lidí výrazně přibylo. Začalo se odpočítávat a pak... 
Rozsvítili stromeček, okolní světelnou výzdobu i řetězy na vrbách u kašny. 
Nádhera! ♥

 

Fotky tentokrát nejsou nic moc. Rozhodla jsem se, že foťák s sebou nosit nebudu. Vždycky se totiž při focení až moc soustředím na to, jak budou výsledné fotky vypadat a "atmosféra" daného místa mi tím pádem uniká. Takže nejnutnější foto mobilem a jinak zapamatovat v hlavě. Tam nejsou uloženy jen vizuální dojmy, ale často i čichové (jak voněl svařáček...) a hmatové (jak mě M. držel za ruku, jak mě studil nos...). A to je přece daleko lepčí než nějaká fotka. 

Stánků bylo na trzích mnoho, ale mě zaujal hlavně jeden, stál úplně na kraji a bylo v něm spoustu košů, košíků, podnosů... Vybrala jsem si tam "za babku" nádherný koš i s deklíkem na háčkovanou deku a polštářky. Zatím ještě své oficiální místo nemá, asi budu muset přestěhovat obyvák (k velké nelibosti M. a k velké radosti mamči, jak jsem "pomamila"). ♥


 


Advent už tedy oficiálně začal!
(alespoň pro mně)



neděle 24. listopadu 2013

...

Pospolu
v dobrém i v zlém

 



₪₪₪


Říká se, že naděje umírá poslední.
Ale co když mě fakt přežije?
?


 



Sobotní střípky

kratičký výlet na Montebůůů
vichr až hrůza
a zima jak bysmet

 





doma bylo teploučko
voňavé kofi
a v hlavě spousta plánů
 ♥








sobota 23. listopadu 2013

Perníkový závin




Dnes jsem upekla koláč, který svými ingrediencemi poctí i krále. 

Základem je "obyčejné" těsto na vánoční perníčky. 
Vyšperkováním celého závinu do slavnostní podoby je kandované ovoce namočené v rumu. 
 ♥






Těsto:
2 vejce
200 g cukru
2 lžíce medu
1 lžička kakaa
1 lžička skořice
1 lžička perníkového koření
500 g hl. mouky
100 g tuku
1/4 prášku do pečiva
1 lžička jedlé sody

Těsto zpracujeme ručně nebo v domácí pekárně. Je to jedno z mála těst, u kterých se pekárna moc nezavaří, není tuhé a krásně se spojuje. Poté zabalíme do igelitového pytlíku a necháme odpočinout v lednici - nejlépe přes noc. 



 



Náplň:
švestková povidla - já jsem potírala výbornou domácí švestkovou nutelou
kandované ovoce (přes noc namočené v rumíku)
ořechy nebo madle


Těsto rozválíme na 1/2 cm silnou placku a potřeme povidly. Kandované ovoce "zahustíme" ořechy, případně slijeme rum. Směs navrstvíme na povidla. 

Opatrně srolujeme. Jde to docela těžko, těsto se může trhat. Ale nevzdávejte to - porovnávejte a uhlazujte. Námaha se vyplatí. I já měla těsto trošku potrhané, ale pomalým pečením v troubě už k újmě nepřijde. 

Závin přeneseme na plech, potřeme rozšlehaným vajíčkem a pečeme při 150°C asi 20 až 25 minut. 





Musela jsem ochutnat, hned jak trošku schládl.
Jak říká naše známá:
"L-U-X-U-S-N-Í!"
nechte si chutnat




středa 20. listopadu 2013

Všednosti třetího dne ♥

Poslední dobou se na blogování nedostávalo času ani energie. 
Tepe to kolem mně, tepe. 
Naštěstí mám své malé radosti, které mi dovolí být ve svém vlastním světě bez shonu a přílišné akčnosti.

Dnešní pohodové odpoledne začalo pěnovým kapucínem. I v práci máme kávovar na zrnkovou kávu, který mi zpříjemňuje každé ráno. Ale přece jenom doma je doma. ♥ Speciální kořeněná sypátka a smetánka s příchutí vaječného likéru dodává kafeti ten správný šmak. Tady mi sice spadla pěna, než jsem vyšpekulovala, na který režim to budu fotit, ale na výsledku to neubralo ani trochu.

 


Pak jsem se pustila do zpracování jablíček na sušení. Ta vůně, která zaplní byt, je naprosto božská. A co teprve, když vařím jablečný kompot. To je teprve lahoda a jak se sbíhají sliny... ♥

 
 


A to už se ke mně připojil i M. a řádili jsme v kuchyni spolu. Bok po boku, deska vedle desky, prolínání cibule s čokoládou... Prostě žůžo! To můžem! ♥
On vařil fazolový guláš, já jsem pekla nugetové krucánky, nový objev na stránkách Moniky Brýdové. Posledně jsem je dělala z normálního balíčku listového těsta a byla s tím docela piplačka. Dnes jsem si koupila hotové vyválené těsto zabalené do ruličky a šlo to hezky od ruky. Jistě, dávka je poloviční a za vyšší cenu, ale speciálně na krucánky se tohle těsto určitě vyplatí. 

 

Ty černé kruhy na dřevěném prkénku nejsou značky od mimozemšťanů, ale vryté vzpomínky na mé rané vaření. Deska pravda není moc výstavní, ale já ji hrozně ráda používám.
Hotové krucánky pocukrujeme a rychle s nimi k otevřenému oknu, aby brzy vychladly. :o)



V obyváku jsem v mezičase rozsvítila všechno, co se dalo...



... a tady malé virtuální poděkování Šárce. ♥

 


Krásný, svíčkami prosvětlený večer,
přeje 

 


P.S. Málem bych zapomněla. Na utáhlá víčka u sklenic máme doma nového pomocníka s pracovním názvem "hej rup". S ním otevřou víčka i takové "máčky", jako jsem já. 
Ve skutečnosti je to klíč na povolování olejových filtrů, kterou mi muž přinesl z města. 

♥ Ještě že Tě mám, zlato moje! ♥



₪₪₪


úterý 19. listopadu 2013

Milášek

... je doma
 ♥
otvírají se brány mně dosud málo prozkoumaného světa