neděle 7. ledna 2018

První lednový

 
 

Obloha zatažená až inverzní. Takové počasí nás přivítalo na Nový rok. Naštěstí mě nedržel žádný splín, co se předsevzetí nebo návratu do práce po svátcích týče. Docela jsem se těšila ven, i když u Majáku byly potoky vody, sněhové závěje, které by vystačily na sněhuláka nebo parádní koulovačku, a pořádně větrno. Rozhlídli jsme se, pokochali místem, kde jsme v létě trávili co druhý den a vydali se na cestu domů...
Věž byla vybudována během roku 1963, uvnitř je veškeré zázemí pro obsluhu jako kuchyňka, špíž a toalety a v horní části jsou tři ochozy. Dnes už prý věž svůj účel neplní. Co se tam teda děje? 

 

Z měkoučkého Big Merina jsem si uháčkovala další čepici, jen o tři dlouhé sloupky širší než tu předchozí. Baví mě vybírání si barev do proužků. Vznikají úplně náhodně bez předešlého plánu. Prostě podle momentální nálady při háčkování.

 
 

Kdysi jsem si koupila kaktusové dvousrdíčko v Ikei. To přední menší mi však odumřelo a zůstalo tak jenom jedno. Asi se mu stýskalo po kamarádovi, protože z ničeho nic vyrostl v zadní části květináčku stonek a z něho se začalo líhnout zelené cosi. Z toho cosi vzniklo další srdíčko a pak další a teď znovu. To úplně nejmenší roste téměř před očima.

 

Pomalu ale jistě mi dochází letité zásoby zázračného kelímku z Oriflamu - mého pomocníka na všechno. Jelikož už nemám přístup k této značce, rozhodla jsem trošku zaexperimentovat a vyrobit si svůj vlastní. Pro jistotu hnedle v dvojité dávce. Toho medu dám příště víc, není tam vůbec poznat. Krémik je tužší a před použitím je dobré na něj trošku dýchnout, čímž konzistence maličko povolí. Na rozpraskané rty je přímo výtečný.

 

Lucy zveřejnila na svém blogu nový vzorek na deku. Jé, jak já se těšila na pátek. Plánuju totiž uháčkovat nové potahy na naše dvě křesla v obyváku. A jedno z nich dostane tuto dečku. Vzorek vypadá složitě, ale vůbec není. Stačila jedna řada a už se ani nemusím dívat do návodu...

neděle 31. prosince 2017

Čtvrtý prosincový

 

Podruhé mi rozkvetla miniorchidejka. Juch!

 
 

Na svátky přijela K. Udělali jsme si domácí čajový dýchánek do minimiseček. A pak se rozdávaly dárky. Dostala jsem pravou nefalšovanou Roweninu šálu!


 
 

Jistěže jsme museli zajít i do čajovny. Poslední dobou je tam narváno a z toho důvodu jsme na čaj docela dlouho čekali. Ještě že jsme s sebou měli karetní hru, s kterou jsme si krátili čas. Místo jedné konvičky nám paní donesla hned dvě. Ne že by to vadilo. Medvimu skořicový čaj zachutnal, takže byl téměř okamžitě pryč. Ještě když K. vydatně pomáhala...

 
 
 

Příští den bylo v čajce zavřelo. Tak jsme zašli k Martině. Ještě že jsme si zamluvili předem box. Co všichni šílí?! O Vánocích jsou kavárny narvané (když jsou teda otevřené). Předem jsme si zaskočili do Kanzelsbergru a každý si udělal radost nějakou knížkou k ježíšku.

 

Konečně bílo!

 

A silvestr v klasické sestavě s klasickou zábavou...

neděle 24. prosince 2017

Třetí prosincový

 
 

Ježíšek letos přišel už dvaadvacátého. A jak mě potěšil, že to stihl tak brzy. Měla jsem za to, že balíček dorazí až mezi vánočními svátky... Stálice Big Merino je moje měkkounká srdcovka, je to pravé poňuchňáníčko na zimní čepiče a šátky. Chtěla jsem tentokrát vyzkoušet i Alasku, ale nevím, jestli budeme kamarádky. Čepici snad unosit zvládnu, ale u šátku už mám pochyby. Je přeci jen trošku kousací...

 

Nákrčník dokončen. Krásně to s háčkem ubývalo. Ale nakonec přeci jen šel z domu. Nejsem ten správný typ na nákrčníky. Potřebuju "tělo na tělo" a to s nákrčníkem na bundě moc nejde. A tak jsem ho darovala k ježíškovi m.

 
 

Poslední adventní čajový sáček. Lahoda! A tento rok opravdu poctivě každičký den jeden čajík. Do práce. Nebo odpoledne doma. O víkendu se sušenkou. Mňam.
Neodolola jsem a po cestě z práce jsme se zastavili koupit pravý nefalšovaný stromeček. Takový pucík! A jak je nádherný, když je načančaný...

 

Dárek na poslední chvíli. Překvapil mě konečný rozměr. Čekala jsem mnohem menší dečku. Mám v plánu si udělat jednu i pro sebe. Je to opravdový skvost a netrvá ani dlouho uháčkovat.

  

Poslední dobou ujíždím na chlebových plackách. Ta lahoda! Dají se jíst jen tak, nejlépe vytáhnuté z trouby a trošku zchlazené. I teď se mi sbíhají sliny, jen vidím obrázek. Recept ZDE.

neděle 17. prosince 2017

Druhý prosincový

 
 

Pustila jsem se do nákrčníku. Vlna je nádherně měkkoučká a háčkování z ní je parádní. Nicméně i teď, když jsem před půlkou, nejsem si jistá, jestli to bude to pravé ořechové. Přeci jen mám raději šátek uvnitř bundy než na ní. Ale třeba to půjde...

 

Udělala jsem si radost a k svátku si pořídila kuchařinky. Jé, jak já se těším na jaro. Listuju, kochám se básničkami, cítím vůni stromů a plánuju...

 

Tento týden byl především ve znamení dodělávek na Hogu. Řekla jsem si, že budu dotahovat věci do konce, a tak jsem během tří dnů napsala dva články a pět patrol. A jak mě hřeje dobrý pocit, že jsem se na to nevykvákla a pustila se do toho. Nakonec mě to stálo méně úsilí, než jsem očekávala. Karty legend mám v kapse. Nicméně dokončím "modrý život", a tím to pro mě končí. Mám jiné priority... Zjišťuju, že vysedávání před počítačem mi vůbec nedělá dobře. 

 

 Potěšila mě! Moje bílofialová kráska!

 

Každý den poslouchám Hraničáře dvojku. U háčkování, v autobuse, u žehlení. Je to tak dávno, co jsem to četla... Užívám si každou minutku. Výborný příběh. Napínavý jak hrom. Ještě že mám tolik dílů před sebou. Těším se!

 
 
 

V rámci další fotovýzvy a obhlédnutí rajónu se vyrazilo do lesa. No, do lesa... Tak už se tomu moc říkat nedá. Něco tam dřevaři pravda nechali. Ale je to bída. Už ani náš strom nestojí, zůstal po něm jenom pařez. Nicméně i tak bylo na procházce dobře, lesní lékárna má něco do sebe.

neděle 10. prosince 2017

První prosincový

 

 Dodělala jsem bačkorky z vícebarevného klubíčka, které jsem kdysi použila na šátek. Budoucnost bačkorek je zatím nejistá. Ještě netuším, jestli si je nechám, nebo půjdou do světa. Uvidíme...
Návod ZDE.
Jsou lehoučké. Kdybych v týdnu neháčkovala jen po chvilkách, byly by za dva večery hotové. Ale musím se krotit, aby mě nezačaly bolet ruce. Jak to přeženu, už to v noci cítím.


 

Malého prince už jsem viděla. Ale v kině to bylo samozřejmě daleko lepší.
Celý den jsem byla plná dojmů a večer jsem přemluvila Mediho ještě na jedno kolo.

 
 
 

Tradičního rozsvěcování stromečku na náměstí jsme se letos účastnili jen my dva. Taťka se necítil, skolil ho nějaký bacil a mamka bez něj jet nechtěla. Nakonec to nebylo špatné. Boxík (náš nejoblíbenější) u Martiny byl rezervován už měsíc dopředu jen pro nás. Ochucené kapučínko nezklamalo. Dortíků měli spoustu, ale nakonec jsme si vybrali bagetu. Jako bychom to tušili. O hodinu později bylo na náměstí tolik lidu, že se u stánků s dobrotama tvořily dlouhé fronty. Nevím, letos jsem byla zklamaná. Na podiu pustili laser show, připadala jsem si jako na diskotéce a ne na vánočních trzích...

 
 
 

Předvánoční setkání s holkama jsem si užila. Každé jsem zabalila vánoční skořicové mýdlo s tiskátkem vločky nebo sobíka.
Čajovka byla ve dvě hodiny už téměř plná. Co se děje? Obsadila jsem prostřední box, prostor byl trošku stísněný, ale aspoň zase odnikud netáhlo.

 
 

Po delší době máme doma zase maroda.
Náš trhač zřejmě opět skákal po vratech...

 

Moje první čepice je na světě. Juch! Big merino je úžasně měkkoučké. V mých starých zásobách jsem objevila zapomenuté modré klubko a tak k plánované mokka hnědé přibyly proužky.
 Super lehká čepice ZDE.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...