Poslední dva týdny jsou superhektické. Minulý týden plný chystání, plánování, dodělávek, čehož vyvrcholením byla pracovní sobota. Kratičký odpočinek v neděli a jedeme nanovo. Nezastavujem! Máme zpoždění! V úterý v práci až do večera... Domácnost vzhůru nohama...
K tomu všemu radost, smích, řádění v kuchyni, ale i bolest a prudký pád. Pěkně na všechny čtyři. A vstávat se nechce. I díky tomu, že je tělo vyšťavené jak vymačkaný citron. Odpolední spánek, kdy netoužím po ničem jiném než zavřít oči a zavrtat se do peřin. Pak osm hodin dalšího spánku. A svět začíná zas trochu růžovatět. Bylo na čase. Páč mám pocit, že pokud bych na čtyřech zůstala o trochu déle, pak by teprve začalo to peklo.
☼
Pracovní terapie zahájena... Dělání, dělání, to mi duši zachrání...
zpracovávání darovaných jablíček, voní podzimem a spadaným listím, bio každým coulem
stěhování kámošek knih, už brzy dostanou své místečko v nové knihovně
ochutnávání pečených trilobitů coby domácích sušenek, mňam, jsou výborné
Peťko, podle Tvého receptu!
spracování dalších pár oček, deka by v mém podání trvala určitě několik let
a pak pozorování duhy po dešti, bylo krásně voňavo
Naděje prý umírá poslední - no uvidíme...
☼☼☼