neděle 31. října 2021

Podzim na há(č)ku

 
 
 

 Hořčicovou barvu prostě ZBOŽŇUJU.
Co se týče podzimního setu - barva byla jasná.

Bezprsťáčky TADY.
Nákrčník TUTO.
A čepice - poupraveno TOTO.
(Páč ta mi dala zabrat, párala jsem ji třikrát, abych nakonec zakotvila u osvědčeného vzoru.)
 
 

 A jedna antracitová homeleska na prochajdy...

pátek 29. října 2021

K (mini)akvaduktu

 
 
 
 
 


Poslední dobou nemám vůbec povídavou náladu, a tak jen obrázky...
 

neděle 24. října 2021

středa 20. října 2021

Tam a tady

 
 
 


Žiju ve dvou světech...
Ten obyčejný pracovní ovlivněný covidem snad z každé světové strany se mi vůbec nelíbí.
Utíkám!
Utíkám do toho mého ohraničeného Čaroloukou, Majákem, Divým a Dubovým lesem, Dračí loukou a loukou Zaječí...
"Kladu jednu nohu před druhou," říká Ben v Hoře mezi námi a já to mám podobně.
Jen před sebou nevidím zmrzlou krajinu, kde jedinou barvou je barva bílá.
V té mojí krajině je barev spoustu.
Mají hřejivé odstíny a dokáží pohladit mou bolavou duši...

úterý 19. října 2021

A zase venku

 
 

Snaha být více venku a více se hýbat se mi hezky daří.
 S ranní procházkou, procházkou po obědě a odpolení procházkou mám v nohách přes 12 kilometrů.

Dnes se mi podařilo vytáhnout i Medviho.
Trasa: Ořech - Jahodová louka - zadem k Čarolouce
On se baví focením panoramat na svém novém mobilu, já se rozjímám nad každým barevným listem a suchou travinou.
Dokonce jsme si to i zatraktivněli prodíráním se skrz naskrz lesem, abychom se po půl kilometru vrátili na stezku, odkud jsme vyrazili.

Ich liebe Herbst.
I love autumn.
MILUJU PODZIM.

K Platanové aleji

 
 


Brzké ráno v zámeckém parku.
Dnes mě v tom chladném počasí docela zábly nohy v kotníčkovkách, ač jsem si do nich vložila zimní vložky.
Ale stačilo zrychlit krok - chtěla jsem samozřejmě stihnout ještě kapucína a placku - a prsty se rychle prohřály.

Ještě mám v živé paměti tu poslední fotku, kdy se skrz mlhu prodralo sluníčko.
 

pondělí 18. října 2021

Za kudlankou

 
 
 
fotky na novém mobilu
sbírání kaštánků
objevení Kudlyho
výzdoba na halloween
netopýr u nás v ulici
...
Medvi: "Berani prý dneska mají být venku, že se o zábavu postarají."
Já mezi hroudou kamení, kaštanama a kudlankou: "Taky že jo, už jsem dnes venku podruhé. A vystačím si sama."
Medvi: "Ale ne všichni jsou berani!"

V zajetí podzimu

   
 


Po týdnu venku!
Člověk si začne vážit věcí, až o ně přijde...
 
Původně jsem chtěla jít k Čarolouce a vzít to Divým lesem zpátky.
Na kraji jsem vyplašila srny a jelínka.
Pustila jsem se stezkou vpravo, ale cestička byla vyšlapaná jen po pozemek s chatičkou.
Tak zpátky...
Vyšlápla jsem si cestou, kterou zmizely srny.
Nádhrená suchá tráva, která mi sahala až po ramena.
Stezička široká tak na dvě chodidla, ale spíše čtyři kopýtka.
Teď tak ještě potkat divočáka...
V půlce jsem se otočila, prošel by leda zajíc.
Nakonec jsem skončila opravdu na Čarolouce.
Po vzoru Katky jsem zula pohorky, svlékla bundu a párkrát se protáhla.
To teplíčko, co se mi začalo šířit přes chodidla!
Krása!
Pak jsem si vylezla na Strom a užívala si vítr a šustění žlutých listí.
A teď urskávám yogi tea a čekají mě sušenky, protože mi neuvěřitelně vyhládlo!

 

 

sobota 16. října 2021

Gaťátka



Svého nového šicího parťáka jsem si pořizovala s jasným cílem - naučit se šít oblečení, především prádlo.
Zhruba od konce srpna jsem se ponořila do studia střihů a vhodných látek a zkoušela a zkoušela...
Podařilo se mi koupit bavlněný úplet v akci, který vyšel na pár kaček, takže první neúspěchy mě zas až tak nebolely.
 
 


Vyzkoušela jsem dva střihy od Caramily, ale v akci mi bohužel neseděl ani jeden.
 Především mi nevyhovaly svou výškou a nepomohlo, ani když jsem si je "nastavila".
"Tak si udělej svůj střih!" podotkl Medvi.
To se mu lehco řekne, ale jak?
Ještě stále se totiž počítám mezi šičky začátečnice.
Nakonec jsem rozstříhala jedny mé oblíbené kalhotky a střih byl na světě.
A zase nastala fáze zkoušení a vylaďování.
V konečné fázi jsem se dokonce naučila šít gaťátka ze dvou dílů a má šicí sebedůvěra o malinko stoupla.




Výsledek ještě není stoprocentní, ale já už spokojená jsem.
Udržet rovnoměrný šev při všívání pruženky zatím úplně nezvládám, ale každým šitím je to lepší a lepší.
Nohavičky se mírně vlní, naštěstí při nošení to ničemu nevadí.

 Tyhle kytičkované jsou snad vytuněné k dokonalosti.
A na mě už čeká starorůžová a mintová látka...

? nebo !

 
 
Přemýšlím o tom, jestli pokračovat v blogu nebo si vést instagramový účet, či si opět psát zápisky do BuJo.
Nebo nepsat nic?
 
Odpověď mi dal včerejší večer, kdy jsme si s L. listovali Medvědím údolím a vzpomínali, co všechno jsme spolu už zažili.
Některé zážitky jsem dávno zapomněla...
U některých jsme se smáli s pusou od ucha k uchu...
 
Takže...
♥ 

čtvrtek 14. října 2021

Domácí müsli



Domácí müsli
250 g ovesných vloček
125 g směsi: sušené ovoce, kokos, oříšky, rozinky, slunečnicová semínka, dýňová semínka, kustovnice...
 
poleva
 130 g medu
60 g tuku (máslo a lněný olej)
špetka soli
1/2 lžička skořice (perníkové koření)

Polevu jsem si rozehřála na mírném oleji a zalila jsem jí suchou směs.
Poté jsem všechno vysypala na plech s pečícím papírem a pekla 25 minut při 160 stupních.
Průběžně jsem prohrabávala vařečkou.


Dříve jsem si müsli dělala jen tak, že jsem smíchala 50% vloček s 50% směsi.
Nic jsem nepekla.
Toto müsli mi přijde daleko chutnější, je navíc obohacené tukem a dá se zobat jen tak na chuť.