neděle 26. prosince 2021

Vánoce ´21

 

 
Štědrý den okrášlený bílou nadílkou za okny.
Začal náš soukromý filmový festival outdoorových filmů.
Odpolední výprava za A. s dárky a za t. zapálit svíčku.
Posezení u m. a t. s P. a J.
Večerní kino.
 
 
 
 
 
 
 Dopoledne přijela K.
Stihli jsme si popovídat, posedět u kafíčka a vánočního cukroví, které mizelo neuvěřitelnou rychlostí.
Také jsme vytáhli Osadníky.
Pobavili se u Žen v běhu.
A vyhráli si s kamerou v mobilu při natáčení superpomalých záběrů.
 
 
 


Ráno jsme si vychutnali snídani u našeho velkého jídelního stolu a pustili se do cestovatelských her, které byly často velice dramatické.
Oslazovali jsme si to další várkou cukroví a natáčení.
A pak jsme se přesunuli za m., kde nás k obědu čekaly béleše s povidly a mákem.
(Konečně máme recept!)
Docela nás mrzelo, že s sebou nemáme dalekohled, protože za oknem se proháněly hýlové a dlasci, které u nás nevídáme.
Zato jsme s sebou vzali kafíčkomat, takže jsme si mohli dopřát parádní kapučíno.
Následovala akrobacie s přetáčením rukou, které jako jediné zvládla jen m., a také "besedování" na nejrůznější témata jako emancipace, počasí, barvy očí...
Na zpáteční cestě jsme se stavili U Kostelíčka, výhled halila mlha, ale i tak jsme napočítali tři věže.




 

pondělí 20. prosince 2021

Adventní ladění



Advent je mou nejoblíbenější dobou z celého roku.
Letos se z důvodu nejrůznějších covidových opatření do té správné adventní nálady nějak nemůžu dostat.
Náladu mi trošičku zvedlo to, že mi L. donesl pár smrkových větviček na ozdobu bytu, především obýváku a kuchyně.
I na barborku došlo.
Tak co - stihne vykvést do Štedrého dne?
 
 
 
 
V rámci letošního vánoční cukroví jsem se rozhodla malinko zaexperimentovat s novými neosvědčenými recepturami.
 Linecké cukroví z domácí kuchařky je jediné, které se u nás zabydlelo celoročně.
Ale vypadá to, že rozšířím sbírku receptů na domácí sušenky.
Asi největším překvapením byly drobné engadiener s brusinkami a mandlemi, které zachutnaly i L., což je co říct, protože ten na cukroví vůbec není.
Druhé v pořadí jsou mandlové tyčinky.
Je s nimi piplačka, ale rozplývají se na jazyku a chutnaly především K.
Pomalu jsem nestíhala doplňovat talířek.
I já jsem je ohodnotila jako letošní jedničku.
Pak tu máme ještě speculatius.
Na ty jsem se chystala už dlouho, protože je každoročně před Vánoci vykupuje z Lidlu.
Koření jsem si namíchala sama - chyběl v něm kardamom a muškátový oříšek, který se mi nepodařilo koupit mletý.
Ale i tak byla kořeněná směr famózní a výsledné sušenky křupavé.
Ty ocenil především t., což je také veliký úspěch.
Jediným propadákem byly oříškové kuličky, u kterých jsem to přehnala s medem.
Ale na sladkost kupovaného cukroví od m. ani tak neměly.


 

Samozřejmě nesměl chybět čokolikér.
Rumu dávám jen 150 ml.
Nejsem žádný pijan a čtvrt litru mi přišlo přehnané množství.
 
 

 
Novinkou tento rok byla i horká hruška, což je horký hruškový džus, v kterém se nechá vylouhovat badyán a skořice.
Na mě je to příliš sladké, ale mužovi to zachutnalo velice. 

neděle 19. prosince 2021

Poslední knihkupectví

 

Poslední knihkupectví
Madeline Martinová
*****
 
Je léto roku 1939 a do Londýna přijíždí Grace Bennettová se svou kamarádkou Viv.
Grace nedávno přišla o matku i všechen rodinný majetek a v tomto velkoměstě chce začít nový život.
S otevřenou náručí ji vítá matčina kamarádka, s jejíž pomocí nalézá práci v jednom zapadlém knihkupectví Primrose Hill.
Grace nikdy žádnou knihu nečetla a netuší, co si jako prodavačka knih počne.
Záhy poznává pohlednéhu muže George a ten jí doporučí knihu Hrabě Monte Christo.
Začíná válka a Viv i George odchází na frontu.
Grace nastupuje do Jednotek civilní obrany a hrůzy války i vlastní samotu zvládá jen díky objevení nádherného světa knih.
Londýn je nemilosrdně bombardován, lidé tráví noci v bezpečí veřejných krytů, kde jim Grace předčítá.
Umírá spoustu lidí, mezi nimi i Colina a pan Evans - Grace se stává majitelkou jeho knihkupectví.
To zůstane jediným knihkupectvím v Londýně, ostatní jsou po náletech zničeny.
I Primrose Hill je nakonec zasaženo bombou, ale díky pomoci lidem, které Grace seznamovala se svými knihami, je brzy uvedeno do provozu schopného stavu.
Válka končí a přátelé se vrací domů.
Rodina Grace se rozrůstá o osiřelé děti Sarah a Jimmiho.

Knihy, které Grace četla:
Hrabě Monte Christo
Emma
Jana Eyerová
Rebecca
O údělu člověka
Middlemarch
Vlny
Cesta na jih
Vánoční koleda
Trh marnosti
Kronika Pickwickova klubu
Odyssea
Velký Gatsby

neděle 7. listopadu 2021

Celičký Hillwood

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 
Původně jsme chtěli jít trasu od budovy komunikací do Hillwoodu.
Ale foukal docela silný a ledový vítr, takže by nás to mezi těmi poli určitě odválo.
A tak jsme zvolili výšlap z Př. a tentokrát jsme zvládli dokonce celou trasu až na konec lesa.
Jsme borci!
(Teda hlavně Medi.)

domečky skřítků
spousta barevných lístků
listy, které byly ze spodní strany úplně bílé
(prej kyselý déšť - říkal Medi :-) )
oplatka snězená napůl

V lese se rozhodně nevyplácí si odskočit.
Rozpadl se mi při této příležitosti pásek.
:-)

Jsem opravdu vděčná, že bydlíme v tak krásné oblasti.
Možnosti k procházkám je tu nespočet a místa tu se mi zřejmě nikdy neomrzí.
Spíše naopak - miluju je čím dál tím víc.

sobota 6. listopadu 2021

Sobotní Prales

 
 
 
 
 
 
 
U stromových náletů jsme potkali cyklistu třímajícího v ruce řetěz.
C. "Nemáte náhodou kleště?"
Medvi: "Náhodou mám."

Po stopách modré tlapky...
Ale poklad jsme nenašli, zbyly na nás jen početní příklady.

Zato jsme našli opuštěnou hrušku (zřejmě).
Stojí hruška v širém poli...

A pak taky ojíněné cosi, co přes makro vypadá naprosto famózně.
Bohužel všechny makrofotky vyšly rozmazaně.

Kéž by i nadále zůstal podzim slunečný!

neděle 31. října 2021

Podzim na há(č)ku

 
 
 

 Hořčicovou barvu prostě ZBOŽŇUJU.
Co se týče podzimního setu - barva byla jasná.

Bezprsťáčky TADY.
Nákrčník TUTO.
A čepice - poupraveno TOTO.
(Páč ta mi dala zabrat, párala jsem ji třikrát, abych nakonec zakotvila u osvědčeného vzoru.)
 
 

 A jedna antracitová homeleska na prochajdy...

pátek 29. října 2021

K (mini)akvaduktu

 
 
 
 
 


Poslední dobou nemám vůbec povídavou náladu, a tak jen obrázky...
 

neděle 24. října 2021

středa 20. října 2021

Tam a tady

 
 
 


Žiju ve dvou světech...
Ten obyčejný pracovní ovlivněný covidem snad z každé světové strany se mi vůbec nelíbí.
Utíkám!
Utíkám do toho mého ohraničeného Čaroloukou, Majákem, Divým a Dubovým lesem, Dračí loukou a loukou Zaječí...
"Kladu jednu nohu před druhou," říká Ben v Hoře mezi námi a já to mám podobně.
Jen před sebou nevidím zmrzlou krajinu, kde jedinou barvou je barva bílá.
V té mojí krajině je barev spoustu.
Mají hřejivé odstíny a dokáží pohladit mou bolavou duši...