Kniha: Příběh akvamarínu

 Příběh akvamarínu

 

Miriam Blahová

 

Nakonec jsem tuhle knížku nedočetla. Do čtení jsem se musela příliš nutit, poslední třetina mi přišla nepřekonatelně nezajímavá. Nevím, tento příběh mi prostě nesedl...

 

 

Od Jarušky jsem na naší lednové schůzce dostala tyhle parádní záložky. Na každý měsíc jeden. Leden mám bohatě vyplněný, únor pokulhává. Důvodem je docela náročný pracovní měsíc, kdy večer nebyla síla téměř na nic. Březen asi taky nebude o nic lepší, protože mám momentálně období, kdy mě horko těžko nějaká knížka zaujme - teda kromě těch zahradních, které jsou teď dost aktuální.

 

 ◦◦♥◦◦

Všední (ne)všednosti

 

 

Využila jsem své neviditelnosti a užila si krásnou půlhodinku venku.

Nikde nikdo.

Jen ptáci a modro nad hlavou.

A prvně v životě jsem viděla datla!

♥

A hned dvakrát - to jako dva kousky!

 

◦◦♥◦◦ 

Z deníku kavarénského povaleče

Po šíleně dlouhé době zas studentská chvilka u N.

Akademii mám ráda, uvažuju o pokračování ve studiu.

Je to ale upsání se na docela dost dlouho, tak se stále nemůžu rozhoupat.

 

◦◦♥◦◦

Ze zahrady

  

 

Odpoledne na záhoncích...

Zasazená cibule, půl řádku mrkve, ředkvičky do pařeníčku.

Zalitý medvědí česnek (ne, že by lezl, mrška).

Ostříhané růže.

 

Chtěla jsem toho stihnout daleko víc, bohužel hvězdy mi nepřály...

 

◦◦♥◦◦

Natěšení na jaro

  

 

Konečně BŘEZEN!

Konečně JARO v dohlednu!

 ♥

Háčkování jsem teď směřovala na okrášlení věnce na vstupní dveře. Nakoupila jsem několik odstínů zelené na lístky a místo macešek jsem si umotala narcisky. Nejvíc se mi líbí ten v kombinaci bílé a žluté.

 

 Okna v obýváku jsem si ozdobila vystřihovánkami a do nového bílého truhlíku jsem si zasadila petrklíče. Macešky v zahradnictví bohužel ještě neměly, tak snad primulky něco vydrží. Letos jsem se rozhodla pro koupi samozavlažovacího květináče, aby kytky měly na okně šanci i na začátku léta a třeba i v jeho průběhu.

 

Po obědě jsem se přesunula na zahradu. Záhony už jsou jakžtakž připavené, jen to chladné počasí moc nepřeje tomu, aby trávil člověk sázením. Vydrželo to zhruba hodinu, pak se nebe zatáhlo a začalo pršet. I tak jsem si stihla zalít záhony s medvědím česnekem a borůvkami, odměřit čtvrtý záhonek na mrkev a cibuli a nachystat pařeníček na sázení.

V pátek přišel náhrobní kámen na hrobeček Obludky. Povedl se, líbí se mi. V plánu je ještě osázení kytkami, ale to až se trošku oteplí.

  

U odpolední kávy (to už venku pršelo) jsem se pustila do nového šátku z klubíčka 123 Nebe.

Jako pracovní název zvolím asi Dračí louka.

♥

 

◦◦♥◦◦

Šátek Reyna

 

 

 Je doma!

A je nádherná!

 ♥

 

 

Jediné, co mi kalí čirou radost, z tohoto krásné šátku, je, že Nikola ani nenapsala, jak se jí šátek Procházka v lese líbí. Pracovala jsem na něm měsíc, horko těžko hledala volné chvilky ve svém volném čase... Dokonce jsem si musela dát týden pauzu, protože mě začaly neuvěřitelně bolet ruce. A reakce nulová...

 

◦◦♥◦◦

B.

 

 ♥

 

V tom správným rytmu

Uf! Po třech týdnech konečně zpátky v zajetých kolejích. 

Stýskalo se mi.

Není od věci sem tam vypadnou z každodenního rytmu.

Alespoň si toho obyčejna budu teď pořádně vážit.

 

 ◦◦♥◦◦

Z Medvědího údolí (15)

Právě... jsem uklidila nákup do lednice a špajzu. Těším se na máslové sušenky ze Zemanky, které jsem ještě nikdy neochutnala a které si dám ke kávě.

 

 

V domě... je popolední ticho umocněné chrápáním Benjiho, kterého máme výjimečně nahoře. Mamka D. a taťka D. jsou nemocní, chytli nějakého Moribunduse, tak se jim snažíme vyjít vstříc a otravného dědka jsme si vzali k nám. Ten momentálně neví, jestli spát na koberci nebo v pelechu. Chudák dědošek už je celý opelýchaný a umaštěný, ale stále se nějak drží. 

 

Na zahradě... leží sem tam bílá peřina nablýskaného sněhu. Minulý týden jsem se chystala na obdělávání políčka - respektive jeho vyměřování a nakypřování, ale chladné počasí a docela nabitý program v práci mi do toho hodily vidle. Ale už se moooc těším na novou zahradní sezonu. Momentálně mám službu u slepic, holky snaživý snášejí i teď tak jedno dvě vajíčka denně. Chci jim objednat spešl směs semínek na přilepšenou.

 

Čtu... Bohumila. Zase! Protože jsem měla chuť na odpočinkový čtení, ač knížek z knihovny mám napůjčovaných dost. Donesla jsem si i čtvrtý díl Naslouchače, ale odložila jsem ho po pár stránkách. To se nedá! Po tak dlouhé době od třetího dílu se mi nechce dohledávat, kdo je kdo a co se tam dělo. Nepamatuju si to. A už mě to ani nezajímá.

Pracuju... na háčkovaném věnci na vstupní dveře. Lístky mám hotové, teď jsem se pustila do háčkovaných macešek. Našla jsem si video na internetu, protože z té knížky o háčkování to fakt nezvládám. Kvítek je dost velký, navíc doma nemám ty pravé barvy. Uvidíme, možná zítra "přepadnu" galanterku.

Plánuju... se pustit do šití nohaviček. Moc se mi nechce, už jsem je dlouho nedělala. Bohužel je to jediný střih, který mi sedí, a našité zásoby se tenčí. Objednala jsem si tentokrát jednobarevné látky, na eshopu jsem zrovna chytila valentýnskou akci. Taky bych si chtěla přesadit pokojovky, substrát už mám doma, tak jen čekám na ten správný okamžik, kdy budu mít chuť.

 

Top obrázek... z včerejší kavárny s M. Aneb osladili jsme si naše půlvýročí první schůzky. ♥

 

◦◦♥◦◦

 

Šátek Procházka v lese

Z nádherného klubíčka vznikl nádherný šátek.

Procházka v lese

  

Během Vánoc se mi v hlavě zrodila myšlenka na výměnu šátků. Toužím totiž po pleteném šátku Reyna, bohužel je nad mé síly si ho sama uplést. Oslovila jsem Nikolu, jestli by byla ochotná mi Reynu uplést. Já bych ji na oplátku šátek uháčkovala. Klaplo to. Obě jsme si vybraly barvy klubíček a pustily jsme se do práce...

Neodolala jsem a na internetu si koupila spešl šátek. V plánu jsou dva nové šátky, tak se květinkový háček bude hodit. Bohužel jsem zklamaná. Vypadá nádherně, ale na háčkování z klubka, které je namotané z jednotlivých nitek, se nehodí. Na to je lepší Tulip háček a to bezkonkurenčně! Opravdu se vyplatí si za tento háček připlatit. Vlna po něm krásně klouže a vůbec se nezadrhává.

 

◦◦♥◦◦

Čáry máry s kváskem

 

 

Blíží se jaro a já přemýšlím, jak to zaonačit s pečením chleba. Věc se má totiž tak, že jsem zvyklá péct kolem jedné hodiny, což bude v sezóně zrovna ta doba, kdy budu chtít být hlavně venku. A tak jsem zasvětila víkend tomu, že jsem zkusila péct chleby jednak dva najednou a jednak v jinou dobu.

 

 

Mouku si kupuju v bio kvalitě, část si ji melu sama na domácím mlýnku. Nedávno jsem si koupila chleba v pekárně a s tím domácím kváskovým se nedá vůbec srovnat. Jednak mě ten kupovaný skoro vůbec nezasytil, jednak jako bych žvýkala vzduch - nebyla v něm skoro žádná hmota.

 

 Do těsta přidávám ještě semínka, koření a hlavně konopné semínko, aby byl chleba ještě výživnější. Mixér "Boshík" je to nejlepší, co doma mám. Jeho silný motor dokáže vymíchat s lehkostí i tohle těžké těsto z žitné mouky. Dřív jsem ho dělala ručně a dost se u toho nadřela.

 

V týdnu jsem dokoupila ještě jednu formu, namíchala dvojitou dávku a upekla dva bochníky.

 

 V neděli jsem zaktivovala kvásek hned po snídani, kolem čtvrté namíchala těsto do formy a po šesté už putoval vykynutý chlebík do vyhřáté trouby. Během noci pak chlebánek vychladl.

 

A od nynějška můžu s pečením variovat podle potřeby. Juch!

 ◦◦♥◦◦

 

Kniha: Bella figura

Bella figura

Jíst, milovat a žít po italsku

Kamin Mohammadi

 

18. kniha odehrávající se v zemi, kterou byste rádi navštívili (2025)

♥♥♥

 

Bella figura patří spíše mezi odpočinkové knížky. 

Vypráví o izraelské ženě Kamin, která si do Itálie jede odpočinout od života v Londýně... Kniha je členěná podle měsíců, na každé úvodní stránce jednotlivého měsíce je uvedená sezónní plodina, s kterou se Kamin seznámila, vůně města, italská chvilka a italské slovo měsíce.

Četlo se dobře - občas jsem se na knížku docela těšila, některá kapitola byla však méně zajímavé. Úplně mi nesedl autorčin vztah k mužům ve stylu "užiju si", ale řekla jsem si, že to její věc. Naopak naprosto souhlasím s pohledem na jídlo a vnímání momentálního okamžiku.

◦◦♥◦◦

Kafíčkové radosti a vystřihovánky

 

Mimořádně jsem doma velice brzy, takže jsem si mohla dovolit háčkovací chvilku u kafíčka.

Ano, stále jsem velký závislák na kávě a také háčkování. 

Momentálně mám rozháčkovaný šátek Procházka v lese v odstínech zelené, o něm někdy příště, už finišuju. 

Kávu si dělám trošku jinak - dlouho jsem si nemohla zvyknout na mandlové mléko, teď mi zase nejede kávinka bez něj. Na napěňovač mléka se tak začalo prášit - jednak nezvládne napěnit mandlové mléko a bez kravského už se obejdu.

Solná lampa v pozadí i její kamarádka se u nás velice rychle zabydlela. Koupila jsem je někdy na podzim, obě skoro desetikilové kousky a dodnes nelituju. Původně byla jedna i v ložnici, ale přesunula jsem obě do obyváku, kde trávíme hodně času, a lampy jsou rozsvícené, jen co přijdeme domů. O víkendu svítí od rána do večera.

Kupované sušenky mi chutnají čím dál tím méně, a tak jsem si upekla dva druhy engadiener. Dva zmražené válečky čekají v mrazáku, až tyhle zbaštím. Ty první jsou s rozmarýnem a citronovou kůrou, ty za nimi s brusinkami a pomerančovou kůrou. Co se týče chuti, šlapou na paty příchuti mák a hrozinky. Popravdě - nemůžu se rozhodnout, které mi chutnají nejvíc. Každý den je to jinak.

Konečně jsem dostříhala obrázky na výzdobu okna v obývacím pokoji. V ložnici a kuchyni mám domečky jako stálice po celý rok. Okno v obýváku si chci zdobit podle ročního období. Takže teď jsem vystřihovala ozdoby do rohů a sněhové vločky. Na balkonové dveře jsem nalepila sluníčko. To mi dalo pěkně zabrat kvůli své velikosti A3. Jednak jsem ho musela okopírovat na velký formát papíru a hotové se mi nevešlo do laminovačky, takže jsem ho musela rozstřihnout na půl, zalaminovat půlky a slepit dohromady.

 ◦◦♥◦◦