Mé nové kamarádky - jehlice.
Můj starý kamarád - puntíkatý hrnek s kávou.
Sadu nádherných dřevěných jehlic jsem od M. dostala už dávno. Sem tam jsem je vzala do ruky a snažila se začít. Moc jsem chtěla, ale odvaha mě brzy opustila.
Až teď...
Jednoduchý
návod a najednou to šlo.
Můj výtvor není dokonalý, ale to je mi fuk. Věřím, že to časem pude, tak jako šlo časem i háčkování.
No a k tomu "kafeti"...
Vývoj se děje i u něj. V práci nově bez mlíka, doma jedině s mlíkem, páč jinak mi nechutná. Kávovar naštěstí nakonec přestál průplach kyselinou citronovou - moji inovativní myšlenku na novotu. Nikdy více!
Kapslový kafe mi momentálně nejede vůbec.
Edit. O dva dny později spokojeně usrkávám karamelovýho kapucína. Kdo za ten binec v kávových názorech může?! Asi Luna... Je čerstvě po úplňku.