Adventní ladění

Advent je mou nejoblíbenější dobou z celého roku.

Letos se z důvodu nejrůznějších covidových opatření do té správné adventní nálady nějak nemůžu dostat.

Náladu mi trošičku zvedlo to, že mi L. donesl pár smrkových větviček na ozdobu bytu, především obýváku a kuchyně.

I na barborku došlo.

Tak co - stihne vykvést do Štedrého dne?

 

 

 

 

V rámci letošního vánoční cukroví jsem se rozhodla malinko zaexperimentovat s novými neosvědčenými recepturami.

 Linecké cukroví z domácí kuchařky je jediné, které se u nás zabydlelo celoročně.

Ale vypadá to, že rozšířím sbírku receptů na domácí sušenky.

Asi největším překvapením byly drobné engadiener s brusinkami a mandlemi, které zachutnaly i L., což je co říct, protože ten na cukroví vůbec není.

Druhé v pořadí jsou mandlové tyčinky.

Je s nimi piplačka, ale rozplývají se na jazyku a chutnaly především K.

Pomalu jsem nestíhala doplňovat talířek.

I já jsem je ohodnotila jako letošní jedničku.

Pak tu máme ještě speculatius.

Na ty jsem se chystala už dlouho, protože je každoročně před Vánoci vykupuje z Lidlu.

Koření jsem si namíchala sama - chyběl v něm kardamom a muškátový oříšek, který se mi nepodařilo koupit mletý.

Ale i tak byla kořeněná směr famózní a výsledné sušenky křupavé.

Ty ocenil především t., což je také veliký úspěch.

Jediným propadákem byly oříškové kuličky, u kterých jsem to přehnala s medem.

Ale na sladkost kupovaného cukroví od m. ani tak neměly.

 

Samozřejmě nesměl chybět čokolikér.

Rumu dávám jen 150 ml.

Nejsem žádný pijan a čtvrt litru mi přišlo přehnané množství.

 

 

 

Novinkou tento rok byla i horká hruška, což je horký hruškový džus, v kterém se nechá vylouhovat badyán a skořice.

Na mě je to příliš sladké, ale mužovi to zachutnalo velice.