Když se těžce hledají slova...

 

Podzim je ve znamení bolestných ztrát

a ještě bolestnějšího hledání odpovědí na otázku "proč".

Chtělo by to trochu barev do té mléčné mlhy kolem mě.

Hledám "pastelky" a snažím se.

Fakt se snažím!

Ale někdy je prostě nenacházím.

Ukládám si svá "potěšeníčka" na svůj soukromý instagram.

A tu jsem začala psát delší popisky.

Že by se mi stýskalo po tomto místě?

Asi tím největším nakopnutím bylo psaní dopisu pro Z.

Léto. Léto... Co jsem dělala v létě?

Blog je úžasný v tom, že člověk má kam kouknout pro připomenutí.

Mé léto tady má spoustu černých děr.

Byla jsem jinde. Řešila něco jiného.

Můj život má spoustu křižovatek a ještě víc slepých ulic.

Stojí mě to dost úsilí otočit se v půlce (nebo i dál) a vracet se zpátky.

Už to asi jiné nebude...

Nezbývá než doplnit pár černých děr

a s hlavou vztyčenou pokračovat dál.