Deníkový

Mé kročeje po ránu vedou k oknu, otevřu ventilaci, žaluzie. Zkontroluju teplotu na teplomíře, obhlídnu situaci venku (sníh, déšť, mlha). Dnes se mi dobrého rána dostalo od kulaťoučkého měsíce a oblohy poseté hvězdami. Ňuch!

Cestou ke garáži.

"Co je to támhle? Severka?"

"Na jihu?!"

"Aha, takže Jižanka."

V Uličce jsem zaslechla zpívat ptáky. Takový soukromý ptačí koncert jen pro mně. Magical Mountain se rýsoval na pozadí sytě černomodrofialové šmrcnuté růžovou po okrajích. Den se začíná natahovat. Fascinovaně jsem na něj koukala i ze svého sedadla v autobuse a nechápala, jak ostatní mohou být k této nádheře slepí. Nepřítomně koukali jen před sebe, nedívajíc se doleva doprava.

Na náměstí jsem vstupovala ve stejném okamžiku, kdy zhasli veřejné osvětlení. Fasády domů měly zvláštní odstín a v oknech se odráželo rudo východu.

Úterý mohlo začít...

... v obraze ...

 

 

 ☼

P. S.

Pondělní večer na téma Lesní hů. ♥ Život prodloužen zas o nějaký ten čásek...