Brzké ráno.
Obloha už se probudila a na východě se růžoví červánky.
Ptáci švitoří a já mám dnes chuť na ranní procházku.
Tam v dálce za tím rozkvetlým stromem je pan Bažant.
Obývá to tu. Je to jeho. Každé ráno na mě volá dobré ráno.
Tentokrát jdu delší trasu.
Ulička je ta nejkratší, hluboko uložená v mém srdci díky výhledům na Montebůů. Ulici jsem ve skutečnosti objevila až letos v zimě. Ale jak pojmenovat tuto pro mě zatím neznámou trasu? Jsou tu obyčejné domy, které však mají hezké předzahrádky a na jedné z nich tu největší koniklec, jakou jsem kdy viděla. Takže Divoká...
♥
Ve městě se mi už moc nechce jít pěšky až z nádraží, ale překonám se. Slíbila jsem si něco dobrého v pekárně. Naštěstí jsem odolala! Odměnou mi byla výloha mého nejoblíbenějšího obchodu a speciální latte z automatu.
Ranní vycházky jsou nejkrásnější.. Ta rána.. A ty večery.. :-)
OdpovědětVymazatTaky chci začít, ale prší a prší..
Ta ulička ve městě mi něco připomíná, jak kdybych jí už prošla, ale asi je mnoho podobných..
Zu
Tahle je povinná, tak není tak svobodná, jak by mohla být. ;o) Nejlepší by byla taková ta, co pochází z čisté radosti jít ven. Ale ta taky bude. V létě. ♥
OdpovědětVymazat