neděle 30. dubna 2017

Poslední dubnový výlet

 

Dobrodružství nečeká...
... notujeme si pokaždé, kdy vyrážíme na výlet. Dnes ráno byla ta správná nálada na tralalajdu do světa. Nezvykle rychle jsem byla sbalená, ale ne zas tak rychle, abychom stihli posnídat v Ikei. Snídaňové menu zmizelo. Ale naštěstí L. ulovil poslední klobásečky, já skořicové šneky a s mňamózním megakapučínem z kavárny byla nakonec spokojenost na všech frontách.


 
 

Dostatečně posilněni na silné zážitky jsme o několik desítek minut později stoupali do kopce k Veveří. Tentokrát z druhé strany s podrobným průzkumem hradu, který začal důkladným obhlídnutím místního plevele (k nechuti L.) a hlavního mostu z té špatné dolní strany (k ještě větší nelibosti L.). Já jsem byla spokojená, mám slabost pro mosty viděné z nezvyklého úhlu, ne každý den můžu probádávat hradní příkop, že...

 
 
 
 

Hrad sám o sobě je solidní ruina s minimem nábytku, maximem děr a přemrštěným vstupným, která se ze své skořábky dostane až za pár let. Nicméně dnes mi nezkazil radost ani fakt, že jsem vevnitř promrzla na kost a rozmrzla až doma ve sprše.

 
 

Dojímala jsem se nad šedavými výhledy na okolní krajinu, jelikož slunku se moc venku pobývat nechtělo a choulila se do své super nové mikiny, která byla i na patnáct stupňů nehorázně tenká.

 

Náš výlet jsem rychle změnila na gastrovýlet, to když jsme na zpáteční cestě zastavili v jedné z restaurací u přehrady a já do sebe po roce cpala opravdovské špagety s nefalšovaným sýrem, který svou vůní uváděl mé chloupky v nose k nepopsatelné extázi, a připadala si jako v ráji. Ještě zajít k vodě, ošahat, jestli je mokrá až na dno, obhlídnout brňáky, žluté papmeluchy a neskutečně zelené jehličky modřínu a alou na cestu domů. Muže jsem ještě přemluvila na zastávku v našem městě, abych konečně ochutnala první letošní zmrzlinu. Nezklamala. Dala jsem si hořkou čokoládu a směle konkuruje na levandulovou. No, možná... Zhodnotím, až ochutnám i ji a budu mít porovnání.

 
 

Už v autě jsem se těšila na okamžik, kdy se nahřeju pod horkou sprchou, uvařím si bylinkový čaj a zalezu pod deku s knížkou. Ač mám rozečteno něco úplně jiného, z knihovny jsem vytáhla Astrid a Veroniku, nořila se do svých oblíbených poetických pasáží a užívala si kouzlo okamžiku.

4 komentáře:

  1. Jitko, asi si byla opravdu promrzlá, ale podle fotek ten výlet vypadá dost dobře!
    Přeji hezký večer, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Na hradu byla fakt kosa - díky ní se mi udělal opar. Nemohla bych tam bydlet. Kamna byly jen ve dvou místnostech. ;o) Venku bylo tepleji než vevnitř. Ale výlet byl celkově moc fajn.
      J.

      Vymazat
  2. Milá Jitko,
    poslední dubnový den jsme měly podobný. Také jsme s radostí vyrazili na výlet, jen snídani jsme stihli doma. Také jsme byli součástí historie - zámek Blatná a také jsem dostatečně profoukla studeným větrem. I drobné gastronomické zážitky byly:-).
    Hezké dny přeji.
    Henrieta

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snídaně na výletech si užívám. Tentokráte jsme ale vyrazili později a navíc snídaně v ikei začali vydávat jen do deseti, takže po našem příjezdu už tam nebylo téměř nic. Mě to ale nevadilo. Po roční nucené dietě si dokážu užít každé jídlo. :o) A když je k tomu káva z kavárny... Hmmm...
      J.

      Vymazat

* Díky za Vaše milé zastavení na mém blogu. *

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...