Rozhledna Maruška, látková taštička, nové kafíčko

Pár kroků od parkoviště je tohle úžasné retro hřiště.

Být dítě tak mě z letadla a z dlouhatánské skluzavky nedostanou ani heverem...

Nebe bylo chvílemi zatáhlé, jednu chvilku bylo dokonce docela vedro.

Do kraťasů jsem se převlékala pár metrů od auta.

A to jsem je chtěla nechat doma.

 

Procházka na rozhlednu je velice hezká.

Vedle asfaltové cesty vede pěšina po trávě, kde neustále bzučí včely a cvrkají cvrčci.

Na jednom místě jsme funěli do kopce, ale pořád lepší než se trmácet po tvrdém asfaltu.

V půlce jsme neodolali odpočinku na lavičce, koláč padal do Mediho rychlostí světla.

Samotná rozhledna o kilometr dál vypadá docela robustně.

Funguje jako meteorologická stanice.

A ten výhled!

Počasí se v tu chvíli umoudřilo a my jsme se mohli kochat krásnou hrou světla a stínu.

 

Taštička pro švagrovou k svátku.

Tentokrát vyztužená vliselinem.

Šilo se s ním v pohodě, jen protáčení do lícové strany bylo náročnější.

Ze začátku to vypadalo, jak bude taštička baňatá, ale po ušití vypadá možná lépe než ta první, co jsem šila včera.

Vnitřní růžičková látka ze zbytečků z mé šité tašky.

Poštou mi dorazilo nové kafíčko.

S otevřením počkám až do středy, ať si ten návrat do práce alespoň trošku zpříjemním.