pondělí 1. dubna 2013

Domkem nedomkem (8)

Právě… u nás končí den a s ním i sváteční dny a volno s nimi spojené. Nabrali jsme trochu sil na ten další týden, který bude kratší o jeden pracovní den.



Venku… se začíná stmívat mnohem později. Vypadá to docela zajímavě - ještě o půl osmé je trocha světla, člověk by čekal vrcholící jaro nebo začátek léta a přitom se nám na zahradě válí spoustu sněhu.



Na zahradě... Dnešek byl prozářený sluníčkem a s blankytnou oblohou a spolu se sněhem je to dechberoucí kombinace. Dopoledne jsme šli stavět sněhuláka - teda JÁ jsem stavěla a M. radil jak. Rada "Válej to z kopce!" byla fakt cenná. ☼ Výsledkem byl mimozemský sněhulák podivných tvarů. Chudák vydržel jen do odpoledne, pak se rozpadl.



I přes to, že bylo všude bílo, bylo docela teplo a za chvíli jsem odkládala čepici a rozepínala bundu. Benjiho stavění moc nezajímalo, musel si hlídat svůj rajón. Sem tam se nechal zmást letící sněhovou koulí a pak se štěkáním vztekal, kam se mu ten divnej míček schoval.



Záhony schované pod peřinou, jen sem tam náznak, co bylo a zase bude na tomto místě růst. 



Nakonec jsem se nechala zlákat hrami stékajících kapek tajícího sněhu a po dlouhé době se nechala unést nad sekvenčním snímkováním. 



V domku… dnes panuje ospalá nálada. Nebo spíš sváteční? Stihla jsem jen půlku toho, co jsem chtěla, ale ani mně to nevytáčí. Zítra je taky den. Zasadila jsem levandulku, bude cukr, med, sušenky, vonné pytlíčky...


 
Právě čtu… Mám ještě rozečteno od posledka. Teď moc nečtu a ani neháčkuju. Někdy je potřeba si udělat čas na své myšlenky a ty poslední dny víří kolem a mění mé postoje a vidění světa. Dnes jsem si uvědomila, že nesouhlasím s tvrzením, že je můj život daný předem, že už je dopředu dáno, co se stane. 
Chci si o svém životě rozhodovat sama. Jen já sama si ho vytvořím podle představ. Jestli smutný a černobílý, nebo barevný, naplněný radostí, pohodou a štěstím - to záleží jen na mně samotné. Věřím v sama sebe a v to, že jde k sobě přitáhnout jen to dobré a to, co si člověk přeje svým srdcem.
Plánuji… si nechat zdát ten nejkrásnější sen, jaký se mi může zdát. 

Top obrázek…
Stojím na křižovatce a nemám strach jít svou vlastní cestou!
♥ 





 
 

7 komentářů:

  1. No u vas to teda na jaro a velikonoce nevypadalo ale zase az se to rozpusti tak bude voda a jaro uz snad zacne.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Eli, už to začíná tát, ale jaro nikde. Zítra má zase sněžit, tak snad už konečně naposled. :o)

      Vymazat
  2. Krásný příspěvek, Jitu! Ty břečťanové fotky, to je fakt nádhera!
    Hezký večer, pa Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ahoj Heli, mně se také moc líbí. Hlavně ta první. Prostě jsem si je tu musela dát.

      Vymazat
  3. Padající kapka je báječná! Nemít toho tolik co na práci, taky bych si šla pohrát s foťákem, jestli z něj vymámím něco alespoň přibližně tak pěkného :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Taky mi zabralo hodnou chvíli, než se mi ji podařilo vyfotit. V létě jsem takhle fotila vodu v našem minipotůčku. Parádní vynález. O zábavu mám s ním vždycky postaráno.
      Ze zahrady jsem si přinesla přes 200 fotek. :o) Ještě že už nejsou foťáky na filmy, to bych se nedoplatila.

      Vymazat
  4. Ahoj Jitu!
    Top obrázek je opravdu TOP! :-)
    Sněhulák je boží! Tedy byl boží. :-D A rady byly na místě, aspoň jsi se mohla smát od srdce, no ne? :-)

    A souhlasím s tebou, každý si svůj život přeci řídíme sami. :-)

    Měj se krásně Jitu. :-)

    OdpovědětVymazat

* Díky za Vaši milou návštěvu na mém blogu. *