Do pralesa

...aneb toulání se po zemích moravských

Neděle.
Zas po čase na tralajdu. Do zelena. Do divočiny.

 

Tříkilometrové stoupání hned na začátku a při teplíčku - to neodradí jen otrlé. Naštěstí mě podrželi ostatní batůžkáři a taky peprmintová čokoláda, takže jsem se nakonec vydrápala až ke vstupu do pralesa. Opravdový prales to prý podle info tabule není. "Ladem a bez dozoru" zůstává teprve 200 let. 

 

 

Celou cestu nás provázela "kachna", ta nám ukazovala směr, a písnička bad-mén, obojí vymyšleno Kačabou. Také nesmím zapomenout na větu: "Existuje..." pro nás dinosaury a vidláky. :o)

Samotný prales jsme si užívali (předtím jsme jen funěli a ždímali trička). Hledali jsme sýčky, mloky a modré  slimáky - modranky karpatské, které žijí jen tady. 

 

 

Ale kromě dvou fakt starých jedlí, ještěrky, motýlů, žáby a brouků, kteří nám lezli sami do cesty a tím pádem nebyli až tak zajímaví, jsme žádného modroslimáka neviděli. A tak se zrodil nápad. Otevřem si před Mionší stánek a budem prodávat suvenýry - slimáky z modrého fima - takzvané "sfimáky". Jako naušnice, přívěšek na klíče, prstýnek... Nápad byl přijat a chystá se realizace, tak snad nás nikdo nepředběhne.

 

 

 

 

Na posledním odpočívadle jsme se hladově vrhli na poslední zásoby pitiva a žloutkových věněčků a zanechali po sobě stopu na příště, což se neobešlo bez profesionálniho zásahu zdravotního bratra.

 

"Dobrodružství nečeká!"

Tož a-h-o-J a zas někdy příště naviděnou!