Od deky zpátky k Čokoládě.
Z vícebarevna do dvoubarevna. Ale netruchlím. Těším se na nový přírůstek do velké rodiny polštářů. Jen sem tam nakukuju do hrnečku s modrozelenohnědými žížalkami a vzpomínám...
M. nabuzen rodinnými kronikami navrhl výlet. "Jezdili jsme i v LISTOPADU!". Hmm. Za oknem mlha a zima, přidal tedy i zastávku v oblíbeném lokálu. Tak jo. Zachumlat do nového šátku, který byl záhy překřtěn na outdoorový a vyrazit ven.
Slunko jsme lákali ven marně. Mlha se držela zuby nehty. Celý park přikryla čarovným závojem a dala mu úplně jiný vzhled. I tak jsme si užívali šoupání nohama v listí, objevování nových zákoutí a nakonec jsme celý prokřehlí zakotvili u Martiný a zahřívali se z vně i vnitřku horkou čokoládou.
Doma jsme zapli troubu naplno, šupli do ní nejprve koláč, pak celý balík hranolek, aby byl proviant na dlouhé cesty skrz naskrz Evropou a celí spokojení jsme zapomněli dávat bacha na t., který semo tamo sbalil nějakou tu stovku z banku na svou hromádečku.
Hádej, hádej, hadači, kdo nakonec vyhrál...
☼
Žádné komentáře:
Okomentovat
* Díky za Vaši milou návštěvu na mém blogu. *