Byla jsem svědkem nefalšovaného zimního svítání. Ráno mrazivé, jinovatkové, blankytně modré až bílé. Den sliboval mnohé.
... třeba koffee na stojáka
Kuchyň rozbombardovaná už od sedmi hodin, rozjela jsem to hned na několika frontách. Každopádně když švagřinka psala, že za deset minut zvoní na zvonek, už jsem finišovala. Vypočítáno téměř na minutu přesně. Jak říká naše paní ředitelová - wow. To jako vau, s tím že protáhne písmeno "a". Zní to hrozně.
Dům hučel. Náš obyvák je nafukovací (stěhování nábytku ve prospěch prostoru mi jde stejně dobře jako mámě, ani k tomu nepotřebujem mužský).
Šneci, hájenkové cukroví, rumový čaj, vlk a vajíčka, kuličky v pyramidě, nažehlovací korálky, focení sedící kočky (jen do toho okamžiku, než jsem zmáčkla spoušť), štrůdlík s madlemi a hned trojí přídavek (to tetu opravdu potěšilo).
Já vím, že je s přáním do nového roku ještě brzy, ale přeju si víc takových dní.
♥
Barák plný lidí a zvláště těch "milených" je totiž "úplně nejvíc".
☼
Žádné komentáře:
Okomentovat
* Díky za Vaši milou návštěvu na mém blogu. *