Dnešní dvaasedmička mě konečně hodila do reality. Přesně tohle jsem potřebovala. Ne že by mi nepomohla dlouhá procházka s igeliťáky k rybníkům. Ne, ne. Žádný čerstvý vzduch. Pěkně návštěva zakouřeného azyláku. Léčba šokem. Smradlavým a neútulným.
Pak úplně jiné kafe s L. a H. ve stacionáři. Vtípky, scénky, písničky a soutěž. Zas léčba šokem. I když už ne tak velkým. Přeci jen na tuhle situaci jsem byla připravenější. Tohle byl šok přímo elektrizující energií, která proudila celou místností, patrem i budovou. Taková aura, kterou nešlo nenasát.
Vzala jsem si od nich hrnek. Červený ušatý symbol, že se máme jak "prasata v žitě". Ono je dobré si to občas připomenou a nezatěžovat se zbytečnostmi.
Žádné komentáře:
Okomentovat
* Díky za Vaši milou návštěvu na mém blogu. *