Je zajímavé, jak se změní můj pohled na noc, když jsem nemocná. Už přes týden mě trápí bacil, krk mám bolestivě nateklý a v noci kvůli tomu nemůžu spát.
Když jsem zdravá, zdá se mi noc tak kraťounká. Člověk se svalí do peřin, zavře oči a téměř okamžitě zvoní budík, že je ráno.
Teď hypnotizuju ručičky na hodinách a popoháním je vpřed. Pospěšte! Já už chci ráno. Protože se světlem se i ta největší bolest přeci jen zmírní.
P.S. Tam nahoru: moc mi chybíš! ♥
Žádné komentáře:
Okomentovat
* Díky za Vaši milou návštěvu na mém blogu. *