(Před)svátečně

 

V předvečer svátku jsme vyrazili do divadla.
Ač jsem si plánovala, že přípravy provedeme dostatečně brzy, dopadlo to klasicky.
Čtyřicet minut před začátkem představení jsme setrvávali STÁLE ještě doma.
M. si přešíval knoflík na kalhotech, aby si je mohl povolit.
Já jsem hledala vhodný šátek k saku.
O osm minut později jsme začali hledat mužovy boty...
Kdybychom jeli na parodii, asi bych se válela smíchy už doma.
Na dálnici slejvák jak hrom a ve městě jako na potvoru žádné volné místo na parkování.
Ale dopadlo to dobře.
Ještě že nám R. držela místo, lístky jsem naštěstí měla už koupené (bylo vyprodáno).
A dokonce jsme stačili nahlédnout do programu.

 

Představení bylo úžasné.

Tolik známých tváří na jevišti i v hledišti. 

O pozdvižení se nám starala tak pětiletá holčička v první řadě, díky jejímž spontánním reakcím jsme děj na jevišti prožívali hnedle dvakrát. 

I když to nebylo představení pro děti, vydržela obdivuhodně sledovat celé představení na máminně klíně.

  

 

 

 

Příště zas.

 ☼