Poslední patnácté střípky

 

Ráno jsme vstali dřív než "slunečko". Teda já. M. byl válecí. Páni, poslední den v roce. Toto zase rychle uteklo. Koukala jsem, jak jsme trávili silvestrovský den loni, a bylo to hodně podobné.

 

 S háčkem v ruce...

Tentokráte baretky na sklenice s proprietkami do kumbálku. Jeden šedý, dva bílé. S puntíkatýma knoflíkama. Když jsem je kdysi dávno kupovala v sadě s dalšími z pastelových barev, říkala jsem si, že tyhle snad ani nevyužiju. A do kumbálku se výborně hodí. V každém baretku je zaháčkovaná gumička, šňůrka je jenom na ozdobu. Sundání a nandání jde nato tata.

 

 S Obludkou na konci vodítka...

I letos jsme si udělali procházku do záhumení a spojili dvě věci. Jednak vylítat Obludku, včerejší natažení svalů na něm naštěstí už vůbec není znát. Řádí jak černá ruka - chci říct černá tlapka. Chlupatá. Zarostená.

Pak jsme taky chtěli zapsat do prochajdových krabiček. Poslední dobou jsme je dost zanedbávali. Venku bylo nádherně. Přesně tak, jak mám ráda. Mrazivo, až červená nos, a do toho sluníčko.

♥

 

 

S deskovými hrami ...

Začíná se z toho stávat silvestrovská tradice. Na stole hry a nepostradatelné chlebíčky s česnekem a bez, pod stolem oddechující Obludka. Vezmu chlebíček do ruky a v témže okamžiku mám před sebou nebo vedle sebe psisko, které dělá psí oči.

Letos jsme hráli kamiony. Nakládat, převážet, vykládat - to můžem. Nejčastější otázka u této hry je: "Kde su? A kde jedu?"

*

Pá patnáctko!

*

Stejně jako loni:

Ať je ten náš další rok šťastný!

Ať jsme zdraví a spokojení!

Ať je nás víc!

Ať se nebojíme vlka nic!

Ať jsme stále spolu a s pusou od ucha k uchu!

♥