Druhý díl Dalajlamovy kočky je naprosto dokonalý. Je těžké říct, která kniha je lepší. Skvěle se totiž doplňují. I když je mám už oba přečtené, často se k nim vracím a je pro mě velmi těžké začít číst něco jiného.
*
Nejvíce se mi líbí tato pasáž, jak řešit jakékoli problémy.
Existují čtyři nástroje.
První je nestálost. Nezapomínejme, že všechno přejde. Jediné, co víme s naprostou jistotou, je to, že ať už je současná situace jakákoliv, dříve nebo později se změní. Pokud je nám mizerně, nevadí. Časem se budeme cítit lépe. Víme, že je to pravda. Vždycky to tak bylo a je to tak i teď.
Druhý: Jaký smysl má dělat si starosti? Pokuf něco můžeme změnit k lepšímu, tak to udělejme. A pokud ne, proč bysme se kvůli tomu měli trápit? Nechme to být. Každou minutou, kterou trávíme starostmi, přicházíme o šedesát vteřin štěstí. Nedovolme myšlenkám, aby jako zloději kradly naši spokojenost.
Třetí: Nesuďme. Když říkáme - To, co se teď děje, je špatné. - jak často se mýlíme? Ztráta zaměstnání může být přesně tím, co potřebujeme, abychom si našli práci, která nás bude naplňovat. Konec vztahu může znamenat otevření se možnostem, o kterých jsme ani netušili, že existují. Když se to děje, myslíme si, že se děje něco špatného. Později nám třeba dojde, že to bylo to nejlepší, co se mohlo stát. A tak nesuďme, i když se nám daná situace v daném okamžiku může jevit jako katastrofální. Třeba je to právě naopak.
Čtvrtý: Není lotos bez močálu. Překrásný lotosový květ vyrůstá jedině z bahna močálu. Utrpení je jako ten močál. Pokud skrze utrpení dojdeme k větší pokoře, k hlubšímu soucitu s druhými a k větší otevřenosti, pak se dokážeme proměnit a zkrásníme, podobně jako lotos.
Na deku teď bohužel nemám dost času. Věnuju se spíše výrobě dárků pro milené. Ale pak se do ní zase pustím. Už teď se těším. Vánoční svátky to jistí.
Žádné komentáře:
Okomentovat
* Díky za Vaši milou návštěvu na mém blogu. *