Snídaně na zahradě.
Ovoce se podle Hanky Zemanové má jíst hlavně na lačno, tak nejvíce vyživí tělo a pomůže vyčistit střeva. Keříky, které jsme koupili na jaře, se ujaly úplně všechny, a tak už letos můžu ochutnat maliny! Jsou obrovské a nádherně slaďoučké. Mám jasno, jaké je moje nejoblíbenější ovoce. Jednoznačně tyhle růžové bobulky. Doma jsme mívali maliny malé a kyselé, tyhle nemají konkurenci. Z černého rybízu jsem ochutnala asi čtyři kuličky, ten je letos opravdu ještě maličký. Ale několikaletá josta jede. Keřík se rozhostl a každý rok je úroda větší a větší. Jen červené rybízu je letos maličko, asi slyšel, že si na něj brousím drápky s cílem doplnit přídorní céčko, co to dá.
Z klubíčka Mool nakonec není svetr, ale bolerko. Návod byl naprosto příšerný, předělávala jsem ho několikrát a stejně jsem se nemohla dobrat konce. Takže jsem nakonec musela experimentovat a z původního párání nakonec přeci jen nebylo. Výsledný obdélník jsem obháčkovala, rukávky zůžila a taktéž obháčkovala a dozdobila pikotkami. Jinak s tímhle klubkem už tvořit nebudu. Je nekvalitní. Nitky se třepily a neustále jsem musela špatné části odstřihávat a navazovat znovu. Tolik uzlíků, kolik mám tu, jsem v rámci jednoho projektu ještě nikdy nedělala.
Odpoledne jsme naložili koloběžky a vyrazili na cyklostezku. Bylo větrno, ale příjemně teplo bez vedra. Dudka jsme bohužel neviděli. Párek v půlce trasy byl samozřejmostí. Tentokrát jsme zajeli i na zmrzlinu, točili vanilku s limetkou.
Večer byl ve znamení Maharalu, máslových sušenek, toffifee a Mozartových koulí. Benji celý film prospal a napínavé scény ho nechaly naprosto chladným.
Ať žijí PRÁZDNINY!
♥
Žádné komentáře:
Okomentovat
* Díky za Vaši milou návštěvu na mém blogu. *